den 66 - Konečně!

Dnes jsem se od rána opravdu snažila být lepší mámou a víc se mladé věnovat.Hlavně nakopnout tu apatii.Tak že snídaně,chvilka hraní.Potom jsme se taky učily.Psala l,počítala pár příkladů a malovala podle čísel.To už nedokončila,protože zazvonil brácha a všechno šlo stranou.Konečně se taky ukázal k její velké radosti.A ještě větší měla,že přivezl Fate-svoji kočku.Mladá má se zvířat respekt.Když byla menší sáhnout na plyšáka ji nebylo příjemné.A dodnes se nehrne ke psům ani kočkám.Já jsem ráda,jednak dlouho měla ruce věčně v puse a taky nevím co udělá ona a co zvíře.Se synovou kočkou se respektují.Obě se pozorují,obcházejí.Mladá jí hází míčky a ona je chytá.Ale nemá snahu ji hladit ani chytat.Fate je taky kočka svá a moc se hladit nenechá ani ode mne.Po obědě mladej usnul jak mimino a já s mladou šla ven.Pěkně svítilo slunce a bylo třeba dokoupit brambor když máme doma chlapa.Tak jsem zase spokojená,že je mám oba u sebe.