den 365 - 23.8.úterý - Den poslední.

Chtěla jsem naší 365 zakončit nějakým báječným zážitkem.Já míním mladá mění.Zážitek to beze sporu byl.Probudila se ve 2 ráno.A už nemínila spát.Ani zlobit jsem se nemohla.Bylo tak šílené vedro,dusno.Sama jsem se přes dvě hodiny pokoušela usnout.Naštěstí ji stačilo ,že nemusí být v posteli a může si tiše hrát.Unavená tedy nebyla vůbec.Na rozdíl ode mě.A tak byl den jasný.Neměla jsem ji ani odvahu ráno lámat abychom se šly projít.Raději žádná fyzická námaha.Jen jsem se pokusila natočit ji jak zpívá a potom se to snažila nějak uchovat v počítači.A než jsem na to přišla bylo dopoledne pryč.Oběd.Ani po něj nechtěla zalehnout.Teplota v bytě stoupá.Už rozvěšuji mokrá prostěradla.Hodně pijeme a nic neděláme.
Je to až k neuvěření,že je to už rok.Našich 365 dní.Chtěla bych Vám všem poděkovat.A co dál???Teď si dám pauzu.Uvidím co dál další rok.

den 364 - 22.8. pondělí - Křídy a vedro.

Probudily jsme se do již horkého rána.A protože bylo zcela jasné,že venku to pro nás moc nebude vyrazily jsme už ráno.Obstarat pár věcí a hlavně koupit křídy pro mladou.Nějak si vzpomněla,že chce malovat na tabuli,ale nebylo čím.Poctivě jsme si vystály frontu na poště.Všichni si to chtěli odbít za chládku.A já až u přepážky zjistila,že nemám peněženku.Když jsem si chystala věci vytáhla jsem ji z batohu a nechala doma.Tak jsme se pro ni vrátily,ale už né na poštu.Na řadě bylo slíbené papírnictví -zavřeno.Mladá to nějak nepobírala a brala to jako nesplněný slib.Abych si ji trochu usmířila stavily jsme se na hřišti.A nastal čas schovat se domů.Protože mě čekalo více jak 8 hodin zavřená v bytě pustila jsem se do úklidu.Po dlouhé době jsem jí vydrhla koberec silnici a umyla první okno.Oběd,zase úklid,odpočívání.Podruhé jsme vyrazily před 5 abychom stihly ještě to papírnictví.Ráno tam bylo,že až od 10 a teď,že mají dovolenou.Mladá byla právem rozlobená.Tak jsme dnes podruhé vyrazily na poštu.Teď tam skoro nikdo nebyl a šlo to rychle.Doma jsme se stavily pro naši nákupní tašku a šly do obchodu.Tam ty křídy mít budou.A měli.Mladá měla konečně své vytoužené křídy a já nakoupeno.Můžeme se zabarikádovat,zatemnit a snad to vedro přežijeme.

den 363 - 21.8.neděle - Horký den.

Ta včerejší akce nás s mladou zmohla.Tentokrát to byl syn který se nevěřícně chodil dívat jestli dýcháme.A potom se nám celý den smál.Bylo 10 když jsme vylezly z postele.A už šílené vedro.Do toho si mladej objednal menu co dá práci.A stát u plotny dnes je nelidské.Přežila jsem.Následovala opět dlouhá siesta a shlédnutí velkého množství romantických filmů.Ven jsme vyběhly s mladou jen na chviličku a do obchodu.Potom už se mladej tradičně zabalil a opustil nás.Mladá si začala řadit hračky směr jeho pokoj.Následoval horký podvečer i večer.A další romantika na závěr.Budu mít divoké sny.

den 362 - 20.8. sobota -Veteráni.

Budíček brzký -musela se podívat jestli tu brácha opravdu je.A byl.Zatím co spal my jsme vyrazily okouknout start veteránů při jejich spanilé jízdě.Mladé se z domu sice moc nechtělo.Ale nakonec ji záplava nádherných autíček,elegantních řidičů a světových dam v kloboucích zaujala.Stihly jsme i malý nákup a mohly se pustit do vaření.Den už jsme prožívaly ve společnosti syna.Po obědě nastala dlouhá siesta,protože teplota se vyšplhala hodně vysoko.Až odpoledne jsme se všichni společně vydali na náměstí kde probíhal program spojený právě s veterány.Hrála hudba,pojídali se koláče na čas,silák Zekon se předváděl.Mladá si vybarvila obrázek v dětském koutku,já ji pracně obstarala balonek který všichni měli a nás nezbylo.Bylo vedro tak jsme se chodili schovat do parku.Když nás to už začalo moc unavovat vydali jsme se domů.Po cestě jsme si koupili pizzu domů.To byla úleva nemuset vařit.Z toho sluníčka jsme byli všichni vyřízení a brzo odpadli.

den 361 - 19.8.pátek - Přijede brácha?

Jen co oči otevřela začala se ptát.Večer jsem jí to oznámila a teď mě čeká celý den ujišťováním,že to tak bude.Dnes ochotněji než jindy po snídani zanechala hraní.Šlo se na nákup.A že bylo dusno.Ale když nám jednou za čas dorazí ten náš chlap chce to kus masa.Nebylo vyhnutí.Dneska prodavačky sklidily můj obdiv -já měla co dělat abych to tam ustála.Ani ne ty davy ale to šílené nedýchatelno.Domů jsme se vracely úplně vyřízené.Udělat oběd a v přestávkách jsme prohlídly nové Sluníčko.Po obědě úklid a trocha vystřihování.Letadélko nám tedy nelétá.A než jsme se vzpamatovaly byl tu.Mladá výskala nadšením a já ho okamžitě zúkolovala do spravování zářivky  v kuchyni.Když se mu ji podařilo vytáhnout -já se o to pokoušela 2 dny -odběhla jsem pro novou a startér.Chvilku s tím zápasil,já se modlila ať ho to nezabije.Strašně se bojím elektřiny.A je to.Já svítím!!!Mladá opět výskala nadšením.A zase jsem na něj chrlila všechny zážitky,prožitky,pocity.Teď prý bolí hlava jeho.A na večer přišla bouřka a snad už to všechno špatný spláchla.

den 360 - 18.8. čtvrtek - Ta moje hlava.

Probudila jsem se s bolestí hlavy.Den byl teplý možná až moc a bylo dusno.Dopoledne jsem se pohybovala  co nejméně i tak ze mě lilo a lilo.Kombinace bacilu v těle,letního vedra  a panelového domu.Není kam utéct.Mladá reagovala podobně,snad se jen míň potí.A tak další zabité dopoledne a část odpoledne.Pro nás ta vedra nejsou.Z domu jsme vyšly až v podvečer a obě se přesvědčovaly jak půjdeme daleko,daleko.Sice tak moc daleko jsme nedošly,ale i tak to byl výkon. Bylo to od lavičky k lavičce,ale bylo to venku.Té mojí hlavě to stejně moc nepomohlo.Ale alespoň tělo se unavilo.Nebylo zbití a já slupla růžový zázrak a šla to zaspat.Tak snad zítra už s čistou hlavou.

den 359 - 17.8.středa - Sešrotovaná.

Možná je to náhoda,možná jen tělo reaguje na tu zátěž kterou si tak zdárně přikrmuji.Zase je to něco jako viróza,noc plná potu.Nejsem na umření,ale zase unavená.Dopoledne cíleně prožíváme doma.Jen chodím a říkám si co bych měla udělat než začne škola.Ale u toho zůstává.Taky se udělalo letně.Mladá se zase vzteká,protože ji při polykání zřejmě bolí ucho.Nevím máli ho zalehlé,nebo je taky přistydlá,nebo jen nafoukané.Nikdy nevím jistě -nebrečí,spí,jen si občas vzpomene a nerví se.Pokus o vykapání kysličníkem -jak mi při návštěvách radil ušař jsou taky o nervy.Nesnáší to.Mě to docela pomáhá když mám při nachlazení problém s ušima.Většinou to zase nějak zmizí.Doufám,že to zmizí -návštěvy ORL nepatří k mým oblíbeným.Ven jsme šly až pozdě odpoledne.Měla bych nějak ten zbytek prázdnin smysluplně využít.A strašně nic se mi nechce.

den 358 - 16.8.úterý - Cesta z tunelu?

Noc byla těžká a ráno příliš brzké.Zatím co mladá odmítala v 5 ráno spát já se dál potácela mezi bděním a spánkem.Byla jsem jako kdybych noc strávila v ringu.Snídaně,vzpamatovat se.Nedalo mi to.Rozhodla jsem se pro další cestu na úřad.Zkusit jestli paní nezastihnu,zeptat se na další věci v kterých se začínám ztrácet.Dnes jsme použily MHD.Dveře té kanceláře opět zavřené.Už jsem chtěla odejít když se paní mihla na chodbě.A tak jsem zase vychrlila své obavy ,dotazy.I ona mě odvedla do další kanceláře -tentokrát na příspěvek na péči.Ale to podstatné je dobré -končící příspěvek na péči v den jejích 18 narozenin bude dále pokračovat -jen mě obešlou,přehodnotí ji jako dospělou a poběží to dál.To samé průkazka.S důchodem prý není třeba spěchat - lze podávat až do 26 roku.Sice taky nerozuměli proč to nemůžu podat za ni když ještě stále není plnoletá.Ale to je fuk.Hlavně,že podle toho co mi řekli  se nic podstatného nemění -dokud nebude mít svůj důchod,bude bez příjmu,bude student,se zdravotním postižením- měla by běžet i sociálka.Určitě nějaké změny nastanou,ale snad to nebude trvat dlouho a základní potřeby s tím pokryji.Takže teď jen čekat až soudkyně určí další stání.Snad už to nějakým způsobem rozetne.Bude to zase o čekání,ale jednou to musí skončit a potom už snad budeme mít klid.Domů jsme se vracely pěšky procházkou.Oběd a na mě zase padla šílená únava.Tak snad je to pravda.Snad se mi to nezdálo a já dostala odpověď.Odpoledne ještě na chvilku ven -koupit si velkou čokoládu na nervy.Dnes budu spát jak mimino.

den 357 - 15.8.pondělí- Zoufalství úřední.

Vstávaly jsme brzy -asi abych si to řádně vychutnala.Po 8 jsme odcházely z bytu.První zastávka na zdravotní sociálce.Zavřeno -má naděje nepřítomna.Šla jsem hledat jinou úřednici.Našla jsem mladou ochotnou,ale absolutně k ničemu.Zbavila se mě a poslala do dalších dveří -sociálka péče o děti.Tady jsem měla pocit,že mi vůbec nerozumí .Já se ptala jak postupovat a ona mi pořád mlela,že musí mít opatrovníka.Ke všemu jsem si ji pamatovala z dob kdy jsem se rozvedla a já byla bez peněz.Byla jsem tam prosit o pomoc které se mi nedostalo.Poslala mě na správu soc.zabezpečení -tam se podává žádost o důchod.Tak jsme šly do jiné budovy.Je nová krásně opravená.Strávily jsme tam 2 hodiny.Nejdřív jsem si zmáčkla číslo pro dotazy kolem důchodu.Odtud mě poslali k paní která vyřizuje naše písmeno.Nevyřídili jsme nic.Nesepsala se mnou nic,nemáme podáno nic.Musí mít opatrovníka.Někoho kdo to za ni udělá.Né,že by byla protivná nebo se mi nesnažila pomoci -dokonce telefonovala té paní ke které jsem šla jako k první.Ale pořád tam nebyla.Vzala si mé číslo,dala mi jejich,že mi zavolají.Mladá už byla nervozní a já měla co dělat abych nebrečela.Ještě jsme se stavily na poště.Zaplatit pár složenek.A bylo mi hodně ouzko.Mám pocit,že mě neslyší,že za pár měsíců budeme absolutně bez peněz.A já nebudu mít z čeho platit složenky.Není to pocit- oni mě neslyší.Doma udělat oběd,uklidit.Hlavně uklidit,mít pořád uklizeno. Kdykoliv jsem může někdo přijít a říct,že to není dost.Volám o pomoc dokud je ještě čas.Jediné na co se budou dívat jsou skříně s oblečením,zařízení bytu.Jestli se mě ještě nějaká úřednice zeptá jestli nevím kde je můj bývalý asi už mě zavřou za napadení.Pět kanceláří,pět úřednic a výsledek nula.Tři hodiny čistého času -toho mám na rozdávání -prodám.Potom ještě odpolední vycházka v dešti.Chleba bylo třeba.Prší,prší.Jak se z toho nezbláznit??

den 356 - 14.8.neděle - Nervozita.

Celý den ve znamení nervozity.Dopoledne jsme strávily doma a bylo dusno a protivno.Hlavou mi probíhaly katastrofické scénáře.Ta představa,že ho přeci jen najdou a dovleče ho eskorta.To si za rámeček nedám co si vyslechnu.Vším jsem přeci vinna -já se chtěla rozvádět.Do toho mi zavolala máma.A já se ve slabé chvíly svěřila a rázem mi bylo ještě hůř.I když to nevyslovila měla jsem zase pocit jak si za to můžu sama,že mi to říkala.Taky mi dávala rady -naprosto mimo.Přesvědčená,že mi dává ty správné a bude se rozčilovat,že jsem to neudělala jak říkala..Já vím,že to myslí dobře,ale mě to její zlehčování opravdu moc nepomáhá.A hrůzou se tady klepu,že je budu muset požádat o pomoc a oni mi odmítnout.Silou vůle jsem se po obědě musela dokopat k procházce.Ušly jsme docela dost.Jen ten dobrý pocit z procházky někam zmizel.A ani toho skřítka co mi sedí za krkem jsem se nezbavila.Pod tímhle mostem(kde jsme fotily) už je obsazeno.A večer přišla šílená bouřka.

den 355 - 13.8.sobota -Kaňkovský hornický jarmark.

Dopoledne jsme měly spoustu práce.Musely jsme dát do pořádku byt,uvařit oběd,vyprat.Mladá mi sice moc nepomáhala,ale alespoň se nepletla pod nohy.Hodinu po poledni jsme měly sraz s kamarádkou.Nakonec i s její dcerou a jejich psi jsme vyrazili na jarmark.Cesta byla náročná,protože to bylo do kopce a bylo šílené dusno.Když jsme dorazili na místo a trochu se porozhlédli po řemeslném trhu začal šílený slejvák.Naštěstí program probíhal i v bývalé škole -dnes společenském centru.A tak jsme si prohlídli výstavu obrazů a soch,ručních prací,fotografií.Taky maňáskové divadlo bylo. Mladá smála s plných plic.Když se zase udělalo krásně vrátili jsme se na trh.Mladá se nemohla odtrhnout od dřevěných hraček.Vybraly jsme foukací harmoniku.Taky tam byl opravdický kovář,přadlena.Největší atrakcí byli kejklíři na chůdách.Každého nabádali aby je podešel -prý to zaručí štěstí na celý rok.Tak jsme je podlezly obě -snad to bude fungovat.Nakonec jsme nahlédli do vyjímečně otevřeného místního kostela a vydali se na cestu domů.Z kopce to šlo lépe.Udělaly jsme si přestávku u kamarádky,poseděly a pokračovaly domů.Jsme obě uchozené a spokojené.

den 354 - 12.8.pátek - Zase dolů.

Pěkně jsme si pospaly,posnídaly a vyrazily na poštu.Trochu jsme stihly malounko zmoknout.Byla jsem plná elánu a připravená se poprat s nepořádkem,prádlem,vařením.Jenže měla jsem telefon.Opět úřední.Volali mi ze soudu,že to pondělní stání se ruší.Důvodem je,že se jim nepodařilo doručit předvolání mému bývalému.A já čekala,že to budu mít za sebou.Mladej si kvůli nám přehazoval služby v laborce aby mohl přijet hlídat.Myslela jsem,že to mají dořešený,že už se ho snažili hledat a když neuspěli  půjde to i bez něho.Všechno jsem si vyřídila a teď budu čekat další měsíce jestli se bude vůbec něco dít.Vůbec nevím jak dál.Chtěla jsem to mít vyřízený než ji začnu žádat o důchod.Abych za ni mohla žádat,přebírat poštu,podepisovat.Vzalo mi to zase chuť do všeho.Stěží jsem nám uvařila.Sotva uklidila,ale opravdu jen povrchově.Až po pár hodinách jsem samu sebe přesvědčila,že nějaké řešení musí existovat.V pondělí si zajdu na sociálku.Na zdravotní,ta paní je tam rozumná a umí poradit.Paniku odložím na později.Bylo třeba doplnit zásoby.A že se nakonec udělalo teplo.Měly jsme za odměnu i tu zmrzlinu.Zbytek dne utekl v mírné letargii.Pořád mám chuť něco rozkopnout.

den 353 - 11.8.čtvrtek - Praha odběrová.

Probudila jsem se dokonce bez budíku -tak moc jsem zase nervozní.Mladá by i spala,ale dnes má smolíka.Zabaleno a mohlo se vyrazit.Cesta jakžtakž - nějak nevěděla co chce -jestli číst,či nečíst.Hlavně,že moc nezlobila.S předstihem jsme dorazily na kliniku.Ale kupodivu to dnes šlo rychleji než jsem čekala.Mladá byla vzorná a ohromně statečná -ani jedna slza,jen jednou auu a asi 3 písničky od Beatles.A to ji zase píchali na dvakrát,protože to zase neteklo.Miluju ty řeči sester,že málo pila když ji den předtím nalívám jak najatá.A protože jsme vypadly dřív než jsem čekala měly jsme najednou spoustu času.Zašly jsme si na jídlo,já kafe,dokoupily pití,prolezly 2 parky a jedno dopravní hřiště..A potom už jen čekaly.Mladej měl samozřejmě zpoždění,mladá už začala nervóznět.Nakonec se dočkala.Využili jsme ,že jsme mimořádně jeli ve čtvrtek -většinou nás objednávají na pondělí - a navštívili muzeum policie.Mladá to zase měla tendence brát tryskem.Naštěstí tam bylo pár televizí s puštěným filmem tak se alespoň na chvíly zastavila.Seděla jak přikovaná při instruktážním filmu jak se chovat při evakuaci.A i syrová výpověď narkomanů ji zcela pohltila.Potom jsem ji už cíleně odkládala na židličky abychom si mohli se synem i něco prohlédnout.I tak jsme tam byli přes hodinu. Ještě jsme se společně prošli a v metru se rozdělili.Syn se vracel do laboratoře a my na nádraží.Zpáteční cesta se mi zdála lepší.Asi,že to napětí opadlo.A po dlouhé době jsme při projíždění tunelu byly v absolutní tmě.Domů jsme dorazily po 4.Já pořádný kafe a mladá se pustila do čmárání na ukořistěné časopisy,letáky.Tak máme na 3 měsíce snad klid.

den 352 - 10.8.středa - Sbírání.

Mladá si na dnešek opravdu náležitě odpočinula a po dvou špatných nocích měla dnes budíček až v 10.Od 8 jsem ji byla snad 100 krát kontrolovat.Opravdu spala a pravidelně oddychovala.Asi,že bylo zamračeno tak se jí dařilo.Dneska žádné velké výkony.Jen ohlídat aby hodně pila a tím pádem hodně čůrala,aby bylo dost materiálu na rozbor.Taková pro neznalého docela nechutná přelívačka moči,její měření a to celých 24 hodin..Ven jsme šly jen na chviličku odpoledne.Já zase mírně v křeči,hlava na prasknutí.Přitom jsem nám stihla domluvit na zítra rande a vycházku s kamarádkou na sobotu.Mladá naštěstí zabrala bez problémů a já ji mohla následovat.