den 309 -28.6.úterý -Konec školního roku.

Tak naposledy -pro nás.Myslím,že i tu cestu jsme si obě nostalgicky užívaly.Mladou jsem odevzdala společně s deskami na vysvědčení.A šla.Vybrat nějakou maličkost pro paní učitelky-tety.A dočíst knížku.Pro paní učitelky jsem vybrala malá sluníčka.Knížku od Jany Makovcové Maminko nezpívej jsem dočetla a budila pozornost hlasitým smíchem.Potom byl čas vyzvednout mladou.Poslední den se činila a byla hodná.Dostala vysvědčení,puzzle s Rákosníčkem a CD na kterém jsou fotky a vtipné popisky z tvoření v dílnách.Paní učitelku už po prázdninách neuvidíme.Docela se mi chtělo brečet,ale moc jí to přeji.Vím,že potom moc dlouho toužila a hledala toho pravého.Ujišťovala mě,že nová paní učitelka není žádný nováček a že to bude dobrý.Cesta domů s mírným zpožděním,aktovkou se všemi věcmi co jsme ve škole měly.Po odpočinku jsem se pustila do úklidu,praní.Ven jsme vyšly jen na chviličku pro sůl.Tak snad nás čeká krásné léto plné zážitků,poznávání nových míst,odpočívání a hlavně usmívání a dobré nálady.A Vám všem ho přejeme taky.

den 308 -27.6.pondělí -Třetí trénink.

Probudila jsem se nějak předčasně -asi jsem si včera dostatečně odpočinula.Mladá trošičku zdržovala,musela si něco nutně domalovat.Ale potom už to šlapalo jak mělo.Odevzdána,já ujištěna,že odpoledne v družině platí.Na autobus mě doprovodila ta druhá maminka.A po cestě mi vyzradila všechna školní tajemství která se ráno v družině řešila.Největším tajemstvím je,že mladé učitelka čeká miminko.Další už méně milé novinky souvisí s od září nově otevřenou třídou praktické školy.Jsem za ní ráda,ale až za rok.Teď bude mladou čekat nový školní rok s úplně neznámou učitelkou a vychovatelkou s kterou si nesedne.S hlavou plnou myšlenek jsem odjela domů.Vyzvedla jsem si na poště knížku a začetla se.Čas který jsem měla na odpočívání byl rázem tentam.Teplota venku výrazně stoupla a já se vracela pro mladou.Čekal nás poslední atletický trénink před závody.Tradiční nákup,taky zmrzlina na osvěžení a svačina u rybníka.Potom jsme čekaly na stadionu až se někdo objeví.Nakonec jsem se dočkala telefonu,že se máme začít rozhazovat protože všichni mají zpoždění a jsou na cestě.Bylo vedro a mladé se moc nechtělo.Výkony byly slabé a já se bála moc tlačit.Nakonec jsme házely bosé v právě zalitém trávníku.Mě to bylo příjemné.Nakonec se to všechno sjelo,ale na nás obě už padala únava.Tak jsme se jen dívaly jak se ti opozdilci snaží.Domů nás opět odvezli.A potom už jen večeře a spát.Dnes toho sluníčka už bylo trochu moc.Tak snad neuškodilo.

den 307 -26.6.neděle -Nicnedělání.

Spaly jsme dlouho.A spalo se nám dobře.Ráno jsem byla naprosto pevně přesvědčená,že se nepřetrhneme.A ani ven asi nepůjdeme.Jen budeme nabírat síly a odpočívat.Tak se i stalo.Sice jsem vyžehlila,uvařila i uklidila.Ale to byla nutnost.Po obědě jsem mladou uplatila pouštěním CD s písničkami a sama se na chvíly odebrala do říše snů.Najednou tu bylo odpoledne a večer.A já ani neměla špatné svědomí.

den 306 -25.6.sobota -Zámek Berchtold.

Den nám začal brzo,protože jsme vyrážely na výlet.Tentokráte aktivita pořádaného opět vzešla od vedoucí plavání,která je i aktivní v obci kde žije.A tak původní zájezd pro místní děti rozšířila i na nás.Nakonec jsme byli jen 3 rodiny s postiženými dětmi a ona pořadatelka.Ale děti i dospělí byli milí.I když jsem se toho bála nebylo proč.Cesta tam proběhla v klidu.Zpívání,svačina a byli jsme na místě.Hned v úvodu jsme měli objednané bubnování.Provázel nás jím takový zvláštní mladík -něco mezi šamanem a indiánem.Bylo to super.Mladá bubnovala jak o život a i já se krásně uvolnila při vytleskávání rytmů,pobrukování.Mít to doma je po stresu.Ale zároveň po bydlení.Potom jsme se vydali do Dětského ráje.To bylo označení pro park přiléhající k zámku.Byl plný pohádkových postav,opravdického pekla a miniatur zámků,stavení a různých našich národních klenotů.Mladé se ty pidi domečky líbily.Nakonec jsme si pohráli na dětském hřišti a šli na oběd.Prostředí zámecké restaurace nádherné,posezení venku.Na mě trochu ceny vyšší a i pro ostatní sráááášně pomalá obsluha.Nebo nás bylo moc a personálu málo.Prostě to nebylo dobré.Mladá se začínala nudit,chvílemi když nesvítilo slunce bylo i chladněji.Když se konečně dostalo i na nás a my pojedly byl čas odjezdu.Asi 20 minut před naším cílem se mladá začala definitivně nudit.Začala osahávat kolem sedící lidi a z autobusu jsem ji musela doslova vystrkat,protože se rozhodla,že se osobně s každým rozloučí.Domů jsme došly v mírné nenáladě,kterou jsem přičetla únavě.Pojedly jsme ,odpočinuly si a je zase dobře.Koupila jsem si první turistickou známku a tím založila sbírku.Už se těším jak nám budou další přibývat.

den 305 -24.6.pátek -Gruntování.

Myslím,že tenhle aktivní život asi není moc pro mou tělesnou schránku.Cítím svaly na místech kde ani nevím,že nějaké jsou.A asi i na mě něco vlezlo -škrábe mě v krku.Sice obě fungujeme,ale už je to zase o pozorování.Cesta byla dobrá.Mladou jsem zanechala ve škole a šla si po svých.Slunce střídal déšť.Uteklo to rychle a já šla do sebe a začala se léčit.Aby to mladá nechytla,pokud už se nestalo.Škola se otřásala hudbou-dobré znamení,že muzika je.Mladá byla spokojená,hodná.Doma mě čekala ve schránce výzva,že mám na poště dobírku.Poprvé v životě jsem si objednala po netu knihu-vlastně něco vůbec.Ale nechám si ji tam až na pondělí.Teď se musím pustit do zkulturnění našeho příbytku.Nějak nestíhám.Kytky mi vadnou,prach se kupí.A tak se pralo,vysávalo,uklízelo a chystalo na zítra.Na noc se naláduji léky a snad se to lekne a uteče.

den 304 -23.6.čtvrtek -Kuželky.

Dneska to dávalo naději.Obě v dobré náladě.A já si začínám při každém jejím odevzdání uvědomovat,že na 2 měsíce ji nebudu mít kam odevzdávat.Vždycky si slibuji jak ji alespoň na den nechám babičce,ale potom se většinou něco semele a mě je to blbý.Letos budu sobecká.A mladýho taky využiji.Dopoledne ve společnosti druhé maminky.Na náměstí jsme se zkušeně vyhýbali škole na vycházce  a prchaly do obchodu kde byla jedna z učitelek.Vyhýbáme se abychom předešly problémům,že dítě chce za mámou a má jít se třídou.Ani jsem si neuvědomila,že je to naše poslední kafe.V pondělí se vracím domů,nějak moc přemýšlím dopředu a vynechávám současnost.Mladá byla hodná.A to tak,že šla s učitelkou do papírnictví.Cesta domů dobrá.Tady odpočinek,doplnění energie.A vzhůru do víru života.Dnes další akce plavání na suchu -kuželky.Nebylo nás tolik tak jsme si dosytosti zahráli.Až tak,že ke konci už mladá odmítala.Domů jsme šly procházkou.Na náměstí si daly zmrzku,oplatek rozdělily holubům.Večeře a spát.Zítra je taky den.

den 303 -22.6.středa -Rozloučení se školou..

Dnes to bylo takové celé lepší,letnější.Mladá sice ráno pěkně blbla u autobusu když paní nešla a ona odmítala nastupovat.Ale po dlouhé době se mi další vztekání podařilo zabránit.Horší je to,že už jsem si odvykla -byla částečně samostatná -teď se jí nějak vrací potřeba být bavena.Cesta vedla opět ke kinu.Nabízeli mi účast,ale s díky jsem odmítla.Dávali jim Méďa Béďa ve 3D.Já si šla po svém.Hlavně platit a platit a platit.Po kafi,odpočinku na lavičce jsem se šla kouknout na to jejich rozloučení.Mladá kino tentokráte ustála. Zahrada plná dětí -naše a ty zdravé.Nejvíc to žilo při vystoupení klauna.Je to takový ten klaun co s nimi zpívá,učí je tanečky.Následovalo vystoupení taneční školy.Mladou tohle moc nebere,ale když se soustředí na hudbu tak neruší.Když byli na obědě strhla se několika minutová průtrž a ozvala se šílená rána.Naštěstí to ustalo a na nádraží jsme šly zase ve slunečnu.Ale ten pocit,že to zase přijde nebyl hezký.Ke všemu jsme nejely rovnou domů.Nejdřív na neurologii doplnit zásoby léků na léto,opsat kdy má dovolenou.Potom knihovna -po zralé úvaze jsem jen vracela a nepůjčovala.Teď stejně nebudu mít moc času a zapomínám vracet.Za odměnu zmrzlina a domů.Ze slunečna už bylo horko a dusno.Chládek bytu jsme obě uvítaly.Následovalo odpočívání,hraní a jídlo.Uspávala ji dnes parádní bouřka.

den 302 -21.6.úterý -První letní den.

U nás co se počasí týče nic letního.Ráno zamračeno,že se z postele nechtělo.A protože se z postele nechtělo chtělo se zlobit v autobuse.Je to nějak často.Mladá byla přidělena do skupiny dětí co jeli na koně.Měla jet až příště.Asi to na ní bude po tréninku moc.Chvilku to vypadalo na sluníčko,dokonce jsem se vracela do školy se zapomenutou čepicí.Ale ujeli my.A začalo pršet.Většinu času jsem byla schovaná v cukrárně a potom v šatně.Byla jsem přítomna i příjezdu z koní -zase katastrofa v autě.A následoval ještě výstup ve třídě.To všechno jsem slyšela až v té šatně a třída je v 1 patře.Už vážně nevím čím ji motivovat.Možná ji těmi aktivitami jen ubíjím.Cesta domů šla na to co se dělo celý den ve škole.Doma jsem s ní už nebojovala.Dala jsem jí volno.A i na ten počítač jsem ji pustila i když by dnes neměla.Hrála si v klidu,dokonce si aktivně sama četla.Tak snad bude zítra víc odpočinutá a bude to pro ni lepší den.Ale moc na to nesázím -zase jdou do kina.

den 301- 20.6.pondělí - Druhý trénink.

Z postele se nechtělo.Mírně se nám ochladilo a já zase celý den řešila jak tedy odpoledne bude.Mladou jsem vedla ke kinu.A protože se nás tam sešlo více maminek byla jako utržená z řetězu a zase každého chytala.A já trpěla,protože i mamince s postiženým dítětem může vadit jiné postižené dítě,protože to její tohle nedělá.Někdy si přeji, ale docela potichoučku aby i to moje bylo méně hlučné,bojácné,nezajímající se tolik o okolí.Ale opravdu jen potichoučku a jen chviličku.Protože jsem to párkrát zažila a byl to vždycky průser.Moje dítě takové prostě není,ale po mě to nemá.Dítě předáno a já se vracela domů.Tady jsem plánovaně zalehla a usnula.Probudila se na budíka,nasytila se a jela zpátky pro dítě.Jevilo se spokojené,ale kino se jí vůbec nelíbilo a všem to dala najevo.Ke všemu má novou modřinu na lokti,kolenu.Ale odpočinek mi pomohl se nad to povznést.Zase jsme si zašly pro svačinu do obchodu,snědly si ji u rybníka a prošly se.Počasí si s námi hrálo,ale nakonec se rozhodlo opět pro slunečno.Mladá byla velmi zklamaná,že dnes tu nemá kámošku s míčem.Tak vzala zavděk jejím bráchou a společně si dali závody v běhu a jízdě.I dnešní účast byla hojná.Mladá se trochu flákala a svůj dosavadní rekord nepřekonala.Nakonec jsme házeli i dospělí,ale nějak mi uniklo kolik mi to dalo.A jako odměnu za snahu bylo mladé dopřáno odvézt se domů červeným autem.Navečeřet,umýt a do pelechu.

den 300 -19.6.neděle -Nepovedená neděle.

Krásně jsme si přispaly -dnes až do 8.Dopoledne celkem šlo.Spíš jsme ještě odpočívaly.Já v záchvatu pracovitosti prala její mikinu ze včerejška.Bohužel i s volantem co si ho vydyndala na bráchovi -vršek od nějaké sklenice.Takže trávila čas u pračky a pozorovala jak se jí pere volant.A když bylo dopráno honila mě abych to šla pověsit -hlavně abych pračku otevřela a volant jí vrátila.Po obědě jsem jí lákala ven na závody kolečkových bruslí.Sice jsme došly včas,ale asi účast byla mizerná .Už se tam honily jen 3 děti a mladou moc nezaujaly.Co ji zaujalo byla cizí paní od které jsem ji nemohla odtrhnout.Zase mě neslyšela,paní zase jak jí to nevadí a jak jí mám nechat.Vždycky se mi chce strašně křičet,že mě to vadí -strašně!!!!!!!!!.Tak jsme zase obě byly naprdnuté.A já to ještě korunovala tím,že jsem se jako náhradou za ten nekonaný závod šla podívat na bobovou dráhu.Ani moc nevyváděla,že nepojedeme jen se budeme dívat.To jsem ještě po debatě s provozovatelem nevěděla,že už se nikdy nesvezeme.Sama jet nemůže a dvě se do bobu nevlezeme.Byla ta ní jedinkrát s bráchou -oba podstatně menší.Asi předmenstruační syndrom,ale mě to přišlo strašně líto.Nakonec jsme se trochu prošly a šly domů.Nálada tedy nic moc.Mladá zase provokovala a na mě padla tíseň celého světa.
Dnešní zápis má číslo 300-blížím se ke konci.Hodně přemýšlím co dál.Ve dnech jako byl tento si říkám bylo toho dost.V jiných dnech je mi to příjemným koníčkem a já se nemůžu dočkat až to sepíšu..Zatím nevím -mám ještě 65 dní na rozmyšlenou.

den 299 - 18.6.sobota - Výlet co byl -Praha,brácha,tramvaje.

Konečně nastal den D -slibovaný výlet.A protože jsme se dlouho neviděly s mladým tak jsme se vnutily na návštěvu a ještě si nadirigovaly program.Cesta do Prahy jen tak,bez odběrů,doktorů.Vyrazily jsme v 9 ráno a obě byly moc natěšené.Cestu vlakem jsme zvládly jako staré profesionálky a užily si dlouhou jízdu metrem.Štěstí nám přálo a ani na autobus jsme dlouho nečekaly.V 11 už jsme stály před vysokoškolskou kolejí a vítaly se se synem.Mladá se konečně dočkala a on jí přečetl knížku o Tomášovi.Spousta povídání - už mu chybí jen poslední zkouška.Jeho přítelkyně nám udělala dobrý oběd.A potom jsme společně vyrazily na slibovaný výlet směr Střešovice muzeum MHD.Vozovna plná nádherných stařičkých tramvají,trolejbusů a autobusů.Mladá byla spokojená a co víc -syn byl nadšený.A jako bonbonek na závěr byla jízda Nostalgickou linkou.Z Prahy jsme odjížděly v 6.Uchozené,plné zážitků.Ani to počasí nic moc a občas déšť na tom dni nemohlo nic pokazit.Bylo to príma!!!