A zase vstávám v 5.Budík mám na 6.Mladá se moc nechce a v autobuse mírně provokuje.Ochlazení je nám oběma příjemné,jsme dobře oblečené.Odevzdána ve škole a já dnes se společností.Ale už začínám být mírně v křeči.Mluvím pořád jen o zítřku,myslím pořád jen na zítřek.A tak utekl den.Při čekání na mladou v šatně jsem věděla,že je všechno špatně.Slyšela jsem jen ji.Její dupání,křičení.Prý už od svačiny.Cesta na nádraží jakžtak v klidu.Cesty v obou vlacích děs běs.Pokaždé jiná paní a stejný scénář.Byla jsem naštvaná a mladá zase na mě.Že se zlobím,nechci jí pustit počítač.Ještě 2 hodiny po příjezdu domů u nás panovalo dusno.Použila jsem i fyzické násilí.Kupodivu to to zastavilo.Už spolu mluvíme.
Tak čtu Slzičko, že venku se ochladilo, ale u vás doma bylo dusno. Jsem ráda, že už se trochu pročistil vzduch, každý má své dny...
OdpovědětVymazat