den 37 - Před odjezdem.

Ráno dobré.U autobusu už to nebylo tak idilické jako včera,ale co naděláme.Nejvíc mě asi štval chlápek co tam chodí zametat chodník a sprostě u toho nadává.Jako,že lidi jsou prasata.Ale když tam kouřil kluk tak ani nemuk.Potom ta paní,dnes to mladá neustála a hrnula se k ní.A v autobuse přetopeno.Už to začíná-vevnitř na padnutí,venku zmrznem.Já dnes měla společnost té druhé maminky.Vybírala jsem dárek pro sestru.Zítra odjíždíme na Moravu.Tam jsem se narodila,tam mám celou rodinu a tam třikrát do roka mířím.Tak jsem zase mírně nervozní.Cesta trvá 3 hodiny,z toho 2 v rychlíku.Je třeba se řádně připravit a nic nepodcenit.Ve škole byla super hodná.Jen na vycházce upadla a tekla jí krev z kolena.Má horší srážlivost tak je krve jako z vola a poranění vesměs žádné.Cesta domů dobrá,jen se do mě dala zima a nervozita stoupá.Hlavně na nic nezapomenout.Pití,jídlo,léky,knížky,autíčka,tabulku na malování,foťák,oblečení,dárek,peníze,doklady,zprávu kdyby něco.Jdu na to!

den 36 - Noční můra.

Probudila mě.V 1 v noci.Byla jsem propocená a strašně vyděšená.To mě  naštvalo.Myslela jsem,že je to pryč,že už jsem dost silná.Ale asi nejsem,pořád se bojím.Zdál se mi strašně živý sen,směsice prožitků z minulosti,pár útržků ze součastnosti.Když jsem se probrala nebyla jsem si jistá jestli se to neděje-jestli do dveří nebuší můj bývalý,jestli není vzhůru celý dům.Ale byl to jen sen,hnusnej živej sen.Snad mi měl říct,že mám být vděčná za to ticho co tu s dcerou máme.A já jsem to mi věřte.Možná i proto jsem byla víc trpělivá když se jí moc nechtělo a když místo oblékání hledala hračky.A na autobusové zastávce mě strášně potěšila.Blížila se ta její paní a ona už se začla cukat a hrnout se směrem k ní.A já ji do ucha domlouvala,že je přece slečna a ,že slečny na nikoho nesahají,stačí když paní pozdraví.A ona pozdravila a už se nikam nehrnula.Jen se tetelila,že je slečna a,že jsem jsem ji donekonečna vychvalovala jak to zvládla.Odměnou jí bylo rádio v autobuse naladěné na Impuls-to je její stanice.Zítra to bude třeba všechno špatně,ale dnes to prostě zvládla.Ve škole byla napůl hodná,napůl zlobila,takže dobrý.Až na to,že jsem docela vymrzla den utekl a mi si to mířily domů.Těšila jsem se nějak víc než obvykle.A protože i jinde se maluje v tomhle nečase tak jsme taky vytáhly vodovky.Terapie pro duši pro maminku i holčičku.Ta vytvářela dárek tetě k narozeninám.Místo páteční školy si uděláme výlet a budeme oslavovat.Začínám se docela těšit.

den 35 - Kuželky.

Ráno už jsme vstávaly naprosto standartně-po 7.Za okny parádní nečas a já se celé dopoledne trápila jestli jít nebo ne.Pro hrálo i to,že už jsem to mladé oznámila a ona se zpěvem utvrzovala,že jdeme na kuželky.Musela jsem oběd posunout na dřív a nás vypravit před polednem.Poučená ze včerejška jsem moc nevěřila,že tam za hodinu zvládnem dojít.Má představa,že se vyvezeme MHD vzala za své.Dneska jezdí opravdu svátečně.A jako obvykle jsem měla jen mlhavou představu,kam to vůbec míříme.Ale stálo při nás štěstí.Počasí nakonec nebylo tak šílené jak se celé dopoledne ukazovalo.A cesta šla taky dobře a kuželnu jsem našla aniž bych musela moc hledat.Byla to akce s plaváním,zítra se tedy neplave.Zase možnost zkusit něco nové.Já osobně hrála kuželky poprvé.Mladé nadšení vydrželo přesně 5 minut.I tahle koule je moc těžká,takže nakonec hrála v sedě.Největší zájem měla o lidi kolem,na každého sáhnout,držet za ruce a nepustit.Trochu víc mě to štvalo,ale potom jsem to vypustila a užívala si hru.Nakonec i mladé se vrátila chuť do hry,když zjistila,že když se trefí do 8 kuželek začne to blikat a houkat.Dokonce se jí to jednou podařilo a mě dokonce třikrát.Cesta domů už šla líp,protože je to z kopce.A chvílemi se objevilo něco jako sluníčko.Takže nakonec jsem ráda,že jsme šly a tak netradičně srávily sváteční den.Jsem vděčná za každou aktivitu.Moc bych si přála najít další zájmy k plavání,aby měla i do budoucnosti čím naplnit čas.

den 34 - Nestíhám,nestačím.

Ačkoliv je dnes volný den já nestíhám.Měla jsem plán.Ráno dojít nakoupit,na poštu,do lékárny.Uvařit oběd a čekat až přijde kamarádka na návštěvu.Vzbudila jsem se v 8,odpočinutá.Mladá spala dál.Zase jsem chodila sem a tam a poslouchala její dech.Když se probudila bylo 9 a ona mi s úsměvem hlásila,že už se probudila.Hodinu nám trvalo než jsme posnídaly a oblékly se.Další hodinu trvala cesta do obchodu a lékárny.Poštu jsem vynechala,protože to bychom nezvládly.Skoro uvařeno,já teprve vysávala,když zvonila kamarádka.Tak jsme ji pohostily a pár hodin jsme strávily v její milé společnosti.Je to můj povzbuzovač.Potom se musela vrátit do práce.Z bytu jsme odešly s ní,splnit tu poslední povinnost poštu.Tak a zase můžem měsíc bydlet.

den 33 - A chčije a chčije.

Nepřestalo ani na chvilinku.Celý den zataženo,zamračeno a ospale.Dopoledne jsem se donutila trochu to tady poklidit.Potom jsme s mladou hledaly nějaké nové hry v počítači.Po dlouhé době si si přála pustit cd s písničkami a říkadly.Období cd,DVD,pexesa a puzzle.Po obědě jsem ji pustila Kostičky a šla si na chvilku odpočinout.Padla na mě únava jak blázen.Probudilo mě až když si tam strkala další písničky a nějak jí to nešlo.A zase poklidit a hlavně udělat úkol.Sice je volno,ale zítra máme jiné plány a v úterý taky.Tak aby se to stihlo.Po dlouhé době psaní do písanky.A bylo to znát,že to dlouho nedělala.Dokonce jsem se rozčílila,když na mě koukala jako kdyby to viděla poprvé.Jsem strašná,stejně tím nic nedocílím.Nakonec jsem se zklidnila a mladá to vítězně dopsala.Bývá to i lepší.Brzo tma.Dávají Talent,mladá to miluje,ale já se chci dívat na ČT 2.Tak snad se nějak dohodneme.Na tohle má pamatováka,chodící televizní program.

den 32 - Svatováclavské slavnosti.

Tak jsme si pěkně pospaly,když je ta sobota.Za okny podzim s tím svým šerem.Nálada upadá s přibývajícími hodinami.To smutno se šíří po netu.Kámoška nám odmítla odpolední slavnosti a mě se taky nějak nechce nikoho vidět.Už jsem tomu skoro podlehla,ale vzpomněla jsem si na včerejšek a smutnou mladou,že nebyla muzika.A tak jsme si ji udělaly doma.Jak uslyšela,že pouštím naše oblíbené hity byla u vytržení.A protože mě nikdo neviděl a mladá to nevykecá pustila jsem se do tanečních kreací.Mě to pomáhá.Hned bylo líp.Po obědě jsme vyrazily směr náměstí a Svatováclavské slavnosti.Muzika vyhrávala,spousta lidí.Potkaly jsme známé,pokecaly.Mladá si vysoutěžila balonek a pastelky.A já domů nesla hroznové víno a růžový burčák.Nikdy jsem ho nepila.Párkrát jsme roztáhly deštník.Po cestě domů nám přibylo v batohu dalších 17 kaštanů.Když jsme za sebou zavřely doma dveře rozpršelo se už pořádně.Nakonec se mi tu chandru protivnou podařilo zahnat.

den 31-Divno.

Probudila jsem se sama od sebe půl hodiny před zazvoněním budíku a byla jsem vyspalá.Divný.Mladá mě následovala a byla zjevně taky v dobré náladě.Celé ráno mi pořád opakovala,že je pátek a bude muzika.Na mou námitku,že vážně nevím jestli to tak bude dělala,že neslyší.Cesta dobrá-všimla si že řidič zdraví jiné autobusáky tak vyhlíží autobusy co nás míjejí a poctivě mává.Odevzdala jsem ji ve škole a šla si po svých,ale dnes jsem nějak nevěděla kam.Do cukrárny jsem šla v jinou dobu než obvykle,ani číst jsem dlouho nevydržela.Divný,divný.Potom jsem volala mladýmu,jestli dnes dorazí a když mi oznámil,že ne padl na mě dokonalej smutek.Najednou se mi začalo tak bolestně stýskat,ačkoliv už je pár let dospělej,pár let jezdí domů občas.A z procházky se mladá vrátila skoro s pláčem.Protože ona nechtěla jít na procházku,ale do muziky.Ani zlobit jsem se nemohla i když se vztekala a mávala vztekle a neštˇastně rukama.Tak jsem ji líčila co nás ještě dnes čeká za dobrodružství,co zítra a uplatila jsem ji slibem,že koupím nové fixy.Oběd už proběhl v klidu a i učitelka ji pohladila i když se vztekala.Sama říkala,že si tu muziku jako jediná užívá od začátku do konce.Zpívá,běhá dokola.Jenže chtěli využít pěkné počasí.Cesta domů už byla dobrá.Další divno dne byla dáma cestující s námi v mašince.Všimla jsem si jí protože měla odvážný model,nádherné boty a neustále si pohrávala blonďatou hřívou.Potom jí zazvonil telefon.Nebyla to dáma,měla mužský hlas.Když jsme si trochu odpočinuly vyrazily jsme na slibovaný nákup.Najednou šílené teplo,v obchodě nekonečná řada.Měla jsem strach,že omdlím.Divný-já neomdlívám!A mladá vzorná.Pro fixy by se přetrhla.Snad je to tím divným počasím.Zítra zaprší,vyčistí se vzduch,já se vyspím a vyčistím si hlavu a zase bude dobře.

den 30 -První podzimní den.

Vstávání i cesta přímo ukázková.Místo do školy jsme šly rovnou ke kinu a já byla víc nedočkavá než mladá.A taky pěkně nervozní jestli moje přítomnost nebude víc na škodu.Nebyla!Sice né vše ji zaujalo,ale některé scény byly natolik dobré,že se i smála.Ostatně smálo se celé kino.Je to zvláštní mít za zády zdravé děti,které to prožívali a vedle sebe ty naše děti,které většinou reagovali na ty zdravé.Takže se smála,když se smálo kino a asi úplně nevěděla proč,ale bylo to kouzelný.Já s ní byla v kině jen jednou a po první animované pohádce jsem musela odejít.Potom už jsem to nezkusila.Možná,že by to stálo za další pokus.Tak shrnuto Kuky se vrací je úžasný film,pohádka a já už viděla tenhle rok 3 film v kině.Po kině šly do školy a já a ta druhá matka v boji jsme šly po nákupech.Povzbuzena úžasným zážitkem jsem se dala do telefonování kvůli výsledkům z posledních odběrů.Už jsem to zkoušela asi před 14 dny,ale pan profesor nebyl k zastižení.Tentokrát jsem měla více štěstí.Sice jsem asi 5 minut visela na drátě a modlila se,aby mi neklekla baterka nebo nedošel kredit.Oznámil mi,že hladina argininu je nezvykle nízká a hned se ptal jestli ho bere.Dokáže člověka dorazit.Potom hledal výsledky mědi z moči,které nenašel .Slyšela jsem jak řve na sestru,určitě v tom byla chuděra nevinně.Nenašel,že mi zavolá zpátky.Telefon mi samozřejmě klekl.Tak jsme si pracně prohodily simkarty a další hodinu jsem čekala jestli se ozve.Neozval.Tak vím prdlajs a jsem opět jen a jen nervozní.A budu tady trpět dokud se nedozvím co se děje a co se bude dít dál.Hlavně nechci do nemocnice,čím jsem starší tím to hůř snáším.Všechen ten stres snáším blbě.Volat mu je pro mě utrpení,jet k němu ambulantně je šílený a jít si tam lehnou je noční můra.To zase budu mít noc!

den 29 -Krize.

Tak ráno úplně čilá nebyla a už ani já ne.Opět se podělila.Ale vyrazily jsme s odhodláním.Najednou jsem všude viděla smrkající,kašlající lidičky a včera s námi vážně nejeli.Odevzdala jsem ji ve škole a mírně bezradná,více unavená si šla najít lavičku na kterou svítí slunce.Přečetla jsem kus knížky,dala si kafe.Vedro mi tedy nebylo i když bylo opravdu krásně.Omluvila jsem nás s dnešního plavání a přislíbila účast na kuželkách.Když se to nezvrtne.Kupodivu byla dobrá.Dokonce ani nezlobila.A ani nebyla moc unavená a to měli sportovní část dne.Takže fajn,dnes jsme to zvládly a ty dva dny už dáme.Cesta-no šílený.Ale až jsme měly vystupovat.Bývá to fofr,spousta lidí co chce ven a další spousta co chce dovnitř a v dálce čeká mašinka a je připravená odjet.A mladá jako vždy šla po automatických dveřích mezi vagony.Pořád je otvírá a nedá si říct,že vystupujeme.Dnes se držela-než jsem vystoupila a čekala pod schůdky abych ji pomohla.Jenže ona u dveří a zase otvírá.Zpanikařila jsem a chytla ji za bundu aby začala vystupovat.A ona se mi tam složila,jak dlouhá tak široká.Špatně se jí vstává,takže to trvalo a já šílená pořád už z vagonu venku.Byla jsem tak naštvaná,na ni i na sebe,že jsem ji pro dnešek zakázala počítač.Snad dá pár dní alespoň při vystupování pokoj.Celou cestu mašinkou smlouvala,dokonce se začala i vztekat.Ale ona ví,že neustoupím.Doma jsme se moc neohřály,protože jsem musela na sociálku doložit,že mi děti studují.Konečně,zase jsem čekala věčnost než mi to mladej poslal.Urgovala jsem ho pomalu každý den.No a když už jsme se svezly MHD až do města vzala jsem to i s knihovnou.Stejně bych tam příští týden musela a kdoví co bude.Na městě jsme si došly pro balonek od nejmenované strany.Jsem uchozená,mírně unavená,ale dobrý.Dneska těch kaštanů bylo 13.

den 28 - A je to tady.

Ráno si sedla do křesla a klepala se zimou.Ačkoliv si na mě v noci zavolá,abych ji přikryla vstává namrzlá jak datel.Vždycky si tu peřinu přicvakne nohama a není schopná se přikrýt.Jinak fungovala normálně,v dobré náladě.Cesta dobrá.Odevzdala jsem ji ve škole a šla si po svém.Dnes sama,těšící se na čtení.A užila jsem si ho dosytosti,na lavečce bylo teplo,svítilo na mě slunce.Mladá byla na koních a já doufala,že bude taky spokojená.Ale zase se vrátila naštvaná.Na koních dobrý,v autě bouchala do okýnka.V autobuse nic takového nedělá.Když ji dovedla po obědě učitelka dožadovala se od ní pusy,ale nedostala,protože se vztekala a tak se teď vztekala zase,protože má učitelku moc ráda a chce od ní tu pusu a pohlazení na důkaz,že je to dobrý.Naštěstí si to nevylívala na mě,ale byla divná.Myslela jsem,že přehřátá z auta,ruce měla teplý-nezvykle.Dojely jsme domů a za chvilku už byla studená jak žába.Žádná rýma,kašel,ani protivná.Jen naprosto zmrzlý dítě.Tohle nesnáším.Kdyby jí vylezla teplota a já věděla jo je nemocná.Jenže ona jí nevyleze.Ona bude jenom šílené zmrzlá a buď to přejde nebo se přidá hnusná nekonečná rýma.Takže zatím zahřívám.A jsem naštvaná,že Preventan nebyl dost preventivní,že jsem do ní málo cpala vitamíny.Nabalená ve svetru-za oknem sluníčko si dál spokojeně hrála a já vařila čaj a lila ho do ní.Aspoň do pátku bychom to mohly dochodit.Teď mě zase čeká každé ráno plné nejistoty,jestli tedy vyrazit,či nevyrazit.Potom nervy co ve škole,jestli už to na ni nebylo moc.A až toho na mě bude moc tak to vzdám a půjdu s ní k doktorce,abych se dozvěděla,že je prostě jen nastydlá a nebo,jak už se taky stalo a né jednou,že má angínu jak blázen,přetože nemá teplotu a jíst ji chutná.

27 den- Velice společenské pondělí.

Dneska jsem mladou nemohla probrat.Dělat,že jako spí to vážně neumí.Trvalo mi dobu než otevřela oči.Ale naštěstí se rychle probrala a docela vesele se vypravovala do školy.A že tedy ráno byla kosa.Zase bude fňukat,že jí štípou ruce.Je vždycky zmrzlá jak led a to ji vážně až moc navlékám.Cesta byla dobrá.Ve škole už mě vyhlížela maminka-děláme si vzájemně společnost a líp nám to utíká.Byly jsme se jak malé holky ptát učitelek jestli by nás ve čtvrtek nevzali do kina na Kukyho.Docela koukali,ale v zásadě nebyly proti.I když vím,že jak budu sedět s mladou moc si to neužiji a nesedět vedle ní mi zase přijde blbý vůči učitelkám.Stejně když bude vědět,že tam jsem bude chtít za mnou.Abych nakonec nebyla ta co ji nedokáže usměrnit.říkají,že někdy kino usedí v pohodě,jindy dupe,jednou musela odejít s učitelkou.Potom jsem dostala pozvání od další maminky,která se čerstvě přestěhovala.Tak jsme nakoupily zákusky a šly na kolaudaci.Má to tam moc hezké.A celé to bylo moc fajn,pokecaly jsme a den utekl jak nic.Mladá byla hodná a zítra zase jede na koně.Prý nikdo nechce jezdit,což moc nechápu.Měla radost a já taky.Cesta opět vzorová,jen 15 minut zpoždění,ale naštěstí z obou stran takže mašinka na nás počkala.A na závěr slunečného dne malá procházka a 21 kaštanů.Ale letos jsou strašně malinkatý.

den 26-Jsem protivná.

Už od rána a nemám žádný důvod.Slunce svítilo do oken,mladá v pohodě a já podrážděná jak podebraná pata.Všechno mě rozčiluje.Že ji volám k jídlu a ona má zrovna rozehráno a nemíní se zvedat.Potom to má studené a je jí to úplně putna.Chodím po bytě otrávená,naštvaná,že bych měla něco dělat ale ani nic nedělat mě neuklidní.Procházka taky nebyla,protože jsem ji zase 10000 volala a ona pořád něco dodělávala a začínala.Vážně jsem neměla sílu na přemlouvání.A nejlepší byl domácí úkol.Pitomý malování kde byla o prázdninách.Normálně maluje ráda.Tohle jí trvalo věčnost a ještě mi dávala najevo jak ji to obtěžuje.Jsem dnes prostě na zabití.Chtěla jsem jí to trochu vykompenzovat a konečně vystřihla a slepila papírové kostičky.A stejně jsem to zkazila svým neustálím poučováním,že to nesmí mačkat,že je to papír.Vždyť je to fuk,stálo to pár korun,udělalo to radost.Ke všemu dnes šíleně slintá,promočená trička,mikina.Já zapomínám,před jídlem na masáž a dokonce jsem večer zjistila,že i na léky.Někdy se děsím sama sebe.

den 25 -Malovaná sobota.

Spaly jsme až do 8!!Nádhera,pohádka,balada.Za oknem slunce,prádlo skoro suché.Takže dopoledne žádný schon.Před obědem už jsem zase byla kdovíproč netrpělivá,nervozní abych to zvládla dát všechno dopořádku.Uklidit,uvařit,nachystat věci.Ale klaplo to a opouštěly jsme uklizený byt s okny dokořán.Sraz s kamarádkou byl původně u Billy,ale měla zpoždění.Tak jsme šly k ní a čekaly na zahrádce a pojídaly čerstvé jahody.Už druhá návštěva v jednom měsíci,v jiné domácnosti.Lepším se.Naše kroky vedly na náměstí kde propukla předvolební akce.Jedna z dalších.Ale lákadlem byly auto veteráni.Tihle byly sice mladší než ti minule,ale krásní.Taky tam vyváděl chlápek na motorce,skákal na ní ,přeskakoval lidi.Ale z toho jsme moc neviděly,protože jsme stály frontu na malování na obličej.Byla jsem vážně strašně pyšná jak byla trpělivá a myslím si,že dlouhé stání je pro ni fyzicky dost záhul.Tak trochu jsem ji napověděla co má chtít,aby to bylo jen na tváře.Byla nadšená.Cestou domů jsme mrkly do obchodu a já si za rady kámošky vybrala podzimní plášť.A je to.Byla to krásná malovaná sobota s malováním na tváře.Užily jsme si to.

den 24 -A konečně pátek.

V pátek jde všechno snáz.Ta představa,že zítra to nebude tak hektické,tak všechno uspěchané.Možná budeme i dýl spát.Cesta byla dobrá.Mladá pořád opakovala,že půjdou do muziky a já ji to přála.Není ještě šílená zima,ale na lavečce se moc dlouho sedět nedá.Tak jsem si to od 11 užila s knížkou v šatně.Při obědě trochu zlobila,ale jinak dobrý.Vlakem na stojáka,tak bylo plno.Víc mi vadí aktovka.Je strašně těžká,nesu ji já a při vystupování z vlaku a pomáhání mladé nikdy nevím co s ní.Praštím s ní na peron,zakopávám pak o ní a i lidé co se chystají netrpělivě nastoupit zjevně vadí.Nebo já,nebo my???Doma už je dobře.Každá si jdeme po svým a relaxujeme.Dnes jsem tedy musela ještě vylézt.Ale nebylo zbití,zásoby docházejí a jít ráno ještě šílenější.Ale zvládly jsme i nákup.Já si vzala fo´ták a chtěla jsem to zkusit v obchodě,ale nakonec jsem neměla odvahu.Ale povedla se mi fotka jak bere košík.Tak příště.

den 23 - Malé volno.

Tak by se dal nazvat dnešní den.Já spala do 7,ale musela jsem si dát budík jinak bychom neodešly.Mladou jsem tahala v 8.Vlastně netahala,vstala sama vědoma si toho,že do školy se nejde.Pustila si rádio-mívám televizi,abych věděla kdy odejít z bytu.Potom si zase chtěla hrát-dělat kuličky.Ale to jsem musela zarazit.Foukalo pěkně,tam nahoře za městem to byla síla.Do toho slunce,šípek,strniště.Byla vzorná.Rehabka tam měla nějakou slečnu a SRAŠNĚ mě chválila až jsem se červenala.Jako,že to s mladou umím,že to co umí a kde se dostala,je moje zásluha.Prý jsem důsledná a přísná-tak to si fakt nemyslím.Ale co,proč si to nevychutnat,není to tak často.Domů přes pár obchodů a dnes už žádný vycházení.Oběd a já se pustila do civilizování bytu.Už to tu vypadá jako u lidí.Ještě zítra doplnit zásoby-strašně se mi nechce,ale dnes tam nejdu mají akci a je narváno.Zbytek dne strávíme v bezpečí domova.Já si budu mozek vymývat seriály a mladá si pohraje.Zítra už je pátek.Dnešek mi vážně bodl,už jsem měla docela krizi.Odpočinula jsem si a zítra to nějak zvládnu.

den 22-Nějaký dlouhý den.

Celý to bylo od rána divný.Nechtělo se mi,ani mladé se nechtělo.Pořád jsem musela popohánět a potom si začla vytahovat míčky.Autobus přijel narvanej,druhej v nedohlednu.Tak jsme raději nastoupily.Seděla jen ona,naštěstí mladíka neosahávala,ale mě to stání dalo zabrat.Dnes měly jít do pizzerie na oběd.Pro mě to znamenalo jít pro ni až ve 12 a né si od 11 číst v šatně.Obešla jsem město.Očima vybírám co bych si mohla vzít na tu promoci a na nic nemám peníze.Na lavičce jsem to moc dlouho nevydržela.V cukrárně taky přeplněno a to nebyl trh.Číst se tam nedalo.Jen vlak jel jak měl,takže jsme byly včas doma.Já oběd a Chirurgové,mladá počítač a Hravé učení.Brzy jsem musela zase začít spěchat,protože plavání se posunulo na dřív.V tom největším fofru,kdy jsem mladou konečně donutila se oblékat a přitom balila věci mi zazvonil telefon.Málo kdy mi zvoní.Byla to máma,aby mi připomněla,že neteř má svátek a já ji zapomněla poslat pohled.Asi to nemyslela tak zle jak se mě to dotklo.Ale tohle období mám na rodinu spíš zlost.Že musím pracně zařizovat hlídání a třepat se,aby neonemocněla,abych mohla jet na promoci.Já vím,že jsou daleko,že je to všechno složitější.Někdy mě to chytne.Lítost,že jsem na všechno tak strašně sama a že už nemám sílu.Plavání dobrý.Pršelo a obě jsme už unavené.Trochu vkládám naději do zítřka.Jdeme na rehabilitaci.Můžem si dovolit trochu dýl spát a já to tady dám trochu do kupy.Dnes je to tu jak po boji a mě je to upřímně jedno.

den 21-Podzimní procházka.

Ráno podle očekávání krušnější,ale zvládly jsme to.Bez osahávání,vztekání,za zpěvu v autobuse.Dnešní motivací pro dceru byly koně.Pravidelně jednou za 14 dní se účastní se školou hipoterapie a líbí se jí to.Víc mi tedy povídá o pískovišti a o tom,že dělala bábovky.Ale je na čerstvém vzduchu a jezdí na koni.Já si své dopoledne užila koukáním po nádheře kterou dělá příroda.A bylo slunečno a bylo mi hezky.Z koní se kupodivu vrátila naštvaná.Byla s jinou učitelkou a prý zlobila.Naštěstí se zlost kterou vyjadřovala neobrátila na mě.Cesta na vlak byla dobrá.Kupodivu ani 20 minutové zpoždění,očumující školní děti mi náladu nevzaly.Ujela nám mašinka i MHD a tak jsme se vydaly po svých.Počasí se trochu pohoršilo,ale procházka to byla pěkná.Našly jsme 7 prvních kaštanů.Podívaly jsme se do obchodu s dětskými kočárky.Doma svačina,počítač,televize.Venku se to definitivně pokazilo a mrholí.Doma je nám hezky.

den 20-A zase začínáme.

A zase začínáme.Se vstáváním,zvykání si na vstávání,usínání v určitou hodinu,přesuny z města A do města B.Zase jsem byla nervozní,že jsem vstala půl hodiny před budíkem.Ale kupodivu odpočinutá a i mladá spolupracovala.Zase začít od začátku s masáží,která má trvat 5 týdnů.Na zastávce autobusu dokázala nejít za paní,ale hodně bojovala.V autobuse zpívala.Tenhle starší řidič si rádio pouští dost hlasitě.Takže byla spokojená.Ve škole jsem po dlouhé době potkala spoustu maminek a něco málo pokecala.Ráno vybrané peníze jsem postupně odevzdala kde bylo třeba a teď už jen noční můra a nekonečné počítání.A to zdaleka nemám všechno poplaceno.Musím se hlídat,neutrácet.Ale dnes mi to nešlo-musela jsem dokoupit zeleninu,něco k jídlu.Ráno jsem zaslechla o salátu z celeru,mrkvi,petržele-jako osvědčené podpoře organizmu před nemocemi.Tak jsem se do toho dala a budu doufat,že ji udržím zdravou.Taky jsem se byla zeptat,jestli by mohla zůstat jednu noc ve stacionáři.Syn bude mít promoci a já nikoho na hlídání.S ní to nezvládnu,ona nezvládne sedět a nerušit,já nezvládnu fotit,prožívat ten jedinečný okamžik a hlídat ji,bavit.Měl by to být hlavně jeho den a nikdo krom mě a jeho přítelkyně tam nebude.Snad to všechno klapne.Mám to přislíbeno,teď,aby byla zdravá.Ve škole byla moc hodná a opakovaně ji chválili i za pobyt.Cesta dobrá.Doma už jen žehlení,počítač,televize.Nějak mi to pro dnešek stačilo.Zítra asi bude ještě hůř,ale to už tomu musím čelit.

den 19-Nedělní rozjímání.

Přijel syn na víkend.Po dlouhé době.První den moc nemluví,hodně spí.Neruším ho,jsem ráda,že je doma.A taky jsem ještě chtěla stihnout jednu památku,dojít na nákup.Je to na mě docela síla po tom klidu,nějak se nemůžu zařadit,nasadit tempo.Lítám v tom ve snaze všechno stihnout,všechno vnímat.Přitom jsem vděčná za každý víkend,který stráví doma.A dcera je nadšená,že přijel brácha.

den 18-Den evropského dědictví.

výhled od BarboryPřidat popisek

Už několikátý rok obcházíme místní památky a využíváme,že je to zdarma.Dostanu se tam kam bych si asi vstupenku neodvážila koupit,protože ne vše ji zaujme.Podnikáme tuhle výpravu s kamarádkou.A letos bylo ještě strašně krásné počasí a zvládly jsme toho dost.Mladé se některá místa i moc líbila.Večer mě šíleně bolely nohy,ale byla jsem nadšená z prožitého dne.

den 17-Radostné shledání.

Budík jsem si dala na 7,abych to všechno stihla a hlavně abych probůh nezaspala.V 10 už jsem mířila za svou dcerou.Ještě koupit džusík na cestu a už do šatny kde jsem napjatě očekávala její příchod.Nadšeně mě uvítala.Dokonce i pochvalu dostala,že byla vcelku hodná.Učitelka mi líčila jejich výlet do zvěřince.Na nádraží se šlo hezky a i cesta byla vzorová.Doma se hned dožadovala počítače,na svačinu piškoty.Za chvíly dorazil i syn.Takže po 4 dnech absolutního ticha je nás plný byt.Dneska jsme měly ještě plavání přesunuté ze středy.Poprvé po prázdninách.Docela plavala,ale asi jen proto,že věděla,že si ji chci vyfotit.Už spí a já mám v duši klid.Mám doma obě své děti a to už bývá vzácností.

den 16-Poslední den.

Už se těším až to skončí.Hniji tu zaživa.Nedělám nic smysluplného,zábavného.Nedělám nic a přesto jsem unavená.Neumím žít.Jen pozoruji svět za oknem a fňukám,že do něj nepatřím.

den 15-Smutno.

Tak a je to tady,mám krizi.Je mi pěkně ouvej,až se mi chce brečet.Spala jsem až do 10.Celý den se plácám od ničeho k ničemu.Pozoruji ten nečas z okna a přemýšlím jestli spala,jestli jí nebyla zima,jestli nemá rýmu.Je tu takové ticho až už to začíná být strašidelné.

den 14-Sama doma.

Vzbudila jsem se v 9.Já spala do 9.Udělala jsem si snídani,zapla počítač.Celý den jsem odbíhala od počítače dělat různé domácí práce.Zalila jsem kytky,udělala pořádek na jejím stole,ve své skříni.Krom seriálu Chirurgové jsem v naprostém tichu a už se mi mírně motá hlava.Nakonec došlo i na žehlení,praní,pytel věcí na vyhození.Jsem tak pilná!!!

den 13-Odjela.

Budík jsem si dala na 5.Původně jsem chtěla jet dřívějším autobusem,abych moc nezavazela s taškou.Ale nedokázala jsem mladou popohnat a sebe uklidnit.Žaludek na vodě,ruce se mi klepaly.Byla hodná.Konečně potkala svou paní u autobusu.Jednou se s námi začala bavit a od té chvíle ji vyhlíží a otravuje.Paní nemá samozřejmě vždycky náladu,ale má smůlu.Já už to vrátit neumím.Ještě po cestě jsem se jí snažila zlákat,aby zůstala doma.Nechtěla ani slyšet.Pořád mi povídala jak jí teta půjčí červenej počítač a jak bude spát nahoře.Tak jsem ji předala.Igelitku léků,málem zapomněla vytáhnout piškoty z tašky.Do Billy s maminkou co jezdí taky v pondělí.Koupila jsem si samé nezdravé věci a šla na autobus.Je tu ticho.Moc ticho.Nasvačila jsem se,seděla u počítače a v 10.30 zalehla.Jsem ze stresu vždycky úplně odrovnaná.Probrala jsem se ve 13.30.Myslela jsem že je víc,špatně jsem se koukla.Teď se tady budu plácat a v 17.15. mám sraz s kamarádkou.Půjdeme na kafe a na toho Kájínka.
Tak bylo kafe v opravdovské kavárně,potom toust se sýrem v Mexické restauraci.Kino na mě chvílemi drsné,ale viděla jsem ho.Né až za rok na DVD.Spát jsem šla až o půlnoci-já co v 10 zařezává.

den 12-Nervozní matka a těšící se dítě.

Už od rána mám v sobě šílený neklid a strach.Snažím se to v sobě dusit,ale jde to ztuha.Ona se těší,když jí říkám,že zůstane doma začne se šklebit a nesouhlasně odpovídá,,Ona chce jet do Rohozce"Dokonce mi povídala,že jí teta dá na postel medvídka,který povídá pohádky.Žehlily jsme,její věci podle seznamu.Vždycky jsem přihodila o věc na víc.Je to moje slinta,brinda a padající hruška.Až navečer jsme šly ven-koupit na zítra lístky do kina.Doufala jsem,že mi to alespoň trošku dodá abych se těšila.Kdyby mi tak někdo řekl že bude všechno O:K.Je to přece kousek,zvládli to když jí nebylo dobře,jí se rozhodně stýskat nebude,bude na čerstvém vzduchu,v přírodě,bude dělat spoustu krásných věcí.Tak proč pokaždé tak vyšiluju.Zase si budu muset nařídit program a dodržovat ho,abych ty dny využila.A přitom pořád fnˇukám,že nemůžu do kina,kam chci,že tohle a támhle.A teď když můžu mám strach.

den 11-Sobotní únava.

Žádné vyspávání nebylo.Vstávaly jsme o půl 7.Za oknem zataženo,po dešti.Padla na mě dvojnásobná únava a ani mladá se nikam nehnala.Vyprala jsem a na věšení prádla jsem si zavolala pomocnici.Nechtělo se jí,ale vůbec.A já měla sto chutí si to udělat sama.Bylo by to rychlejší.Jenže-všechno si dělám sama a potom je samozřejmostí,že mi nikdo nepomáhá.Ale zvládla to a nakonec i já.Po obědě se počasí probralo,dokonce svítilo slunce.Ale stejně jsem se musela nutit.Šly jsme na náměstí kde se měla konat předvolební kampaň zaměřená na děti.Bylo to ubohé,tak jsem takticky vycouvala.Procházkou kolem rybníka jsme nakoupily a vrátily se domů.Začínám být nervozní z toho jejího odjezdu.Jsem pološílená strachem.První dva dny prospím,abych nemusela přemýšlet co se jí děje za příkoří.