Přijel syn na víkend.Po dlouhé době.První den moc nemluví,hodně spí.Neruším ho,jsem ráda,že je doma.A taky jsem ještě chtěla stihnout jednu památku,dojít na nákup.Je to na mě docela síla po tom klidu,nějak se nemůžu zařadit,nasadit tempo.Lítám v tom ve snaze všechno stihnout,všechno vnímat.Přitom jsem vděčná za každý víkend,který stráví doma.A dcera je nadšená,že přijel brácha.
Žádné komentáře:
Okomentovat