Prázdniny u babičky.

Prázdniny to je u nás tradičních 10-14 dní u babičky na Moravě.Mladá se už od června ptá kdy už pojedeme.A já se už od června děsím jak to letos zvládneme.Je to náročné.pro všechny strany.Někdy to i skřípe.Ale naštěstí se máme pořád ještě chuť snažit,tolerovat se a vycházet si vstříc.

Pro mě je to cesta domů.Návrat do dětství.Vždycky s úžasem pozoruji jak se město mění.K lepšímu.Je hezčí,upravenější -možná dřív bylo větší.
Nikdy nevynecháme návštěvu hřbitova.Pozdravit tátu,babičku a strejdu.Zastavit se.Vzpomínat,přemýšlet.Byl by na mě pyšný?Měl by rád mladou?

Navštívily jsme i místní muzeum vězeňství.Dřív tu byla naprostá zříceniny s cedulkou,že tam bylo vězení.A teď tu stojí,renovované.Letos v jeho prostorách byla i výstava k seriálu Arabela.Mladá a myslím,že ani synovec s neteří moc netušili kdo je princezna Arabela.Ale pro nás to bylo krásné retro.

Další místní nabídkou je výstup na radniční věž.Samotná radnice je krásná a ten pohled z ní kouzelný.Nebo jen nostalgicky pro mě?Tohle jsem absolvovala bez mladé.Už loni jsem to byla okouknout a ke konci jsou tam žebříkové schody.Cestu zpět si s ní neumím představit.A tak mi alespoň nadšeně mávala.Asi mě vůbec nebyla schopná zaměřit,ale stačilo jí vědomí,že máma je nahoře.

K letním tradicím patří i páteční posezení v hospůdce a čekání na pečené makrely.Dobrota co máme jen jednou v roce.

A putování po okolí.Ukazujeme dětem naše místa.A objevujeme pro ně nová.Přes pole jsme nesměly -bylo to moc daleko.A když jsme lezly po našem stromě v parku vždycky se našel někdo kdo nás seřval.Koně tu nebývali a ani ta parádní cyklosteska co k nim vede.

Taky jsem byla v kině.Stavěl ho můj táta.Šly jsme na Polski film.A zoufale se vzájemně počítali jestli se nás sejde dost a bude se hrát.Bylo nás 10 a hrálo se.Pořád ještě přemýšlím o čem to bylo.Protože to  bylo hodně zvláštní.Chvílemi i vtipné ale mám pocit,že jsem toho víc nepochopila.

A jako každý rok přiletěli čápi,jeden motýl až na ruku.A jako každý rok jsme to zase nějak zvládli.Bylo to krásné a bylo toho dost.

Narozeninová výprava.

A je to tady.Nezadržitelně,neodvratně,zas a znova -každý rok.Už je mi 44.Brrrrrrrr!
Mám vždycky neodbytný pocit na ten den zmizet z bytu.Tak si cíleně už několik let vymýšlím program.Mám radost z jinak prožitého dne.
Letos byla jistá Praha.Původně jsme měli jít do Stromovky na šlapací motokáry.Přišlo mi to krásně praštěný.Ale na týden dopředu bylo plno.Tak přišel na řadu náhradní plán.Z mého seznamu,,co bych chtěla vidět,ukázat mladé".A já chtěla konečně vidět dinosaury.
Syn s tím měl trochu problém.Už při otázce kolegů z laboratoře kam,že vyrážíme se setkal se značným údivem.Nějak si neuvědomil,že pro něj a jeho přítelkyni je zcela jasné,že když mířím na Prahu já nejsem sama.Ani se nedivím,že se divili -takže stejně ulítlá oslava jako motokáry.
Moc jsem se těšila.Kritika toho,že je to malé -pro nás velikostně ideální.Lákalo mě i to umístění,že je to uprostřed města,mezi domy,na střeše.A tak jsem svůj den strávila mezi dinosaury.Vždyť mezi ně už začínám zapadat.
Ty podivné funkční hudební nástroje před vstupem do parku byly úžasné.I mladý obíhal,zkoušel.A mladá svědomitě vyťukávala rozpoznatelné melodie k údivu všech kolem.Já byla spokojená.Že jsme spolu,že si povídáme,že nemusím vařit a uvařili jiní.A 12 minutové 3D kino bylo pro mě zážitek.Vážně to bylo poprvé.To i mladá už to viděla.Časový úsek naprosto ideální.Jí se líbilo,že tam stále někdo prchá,padá,lítá.A já uhýbala před padajícím kamením i když jsem samozřejmě věděla,že mě snad žádný netrefí.Mladá si vybrala dinosaura.A já si koupila knížku.Zbytek krásného horkého letního dne jsme strávili v parku.Pražské parky jsou prostě jiné,než ty v menších městech.U nás si lidi deky neberou,neopalují se tam a nepořádají pikniky.
Domů jsme dojely s mladou spokojené obě.Nad postel jsem si pověsila jeden z dárků co jsem dostala.Lapač snů.A usnula jsem klidným a hlubokým spánkem.Věřím ,že to nebylo jen hektickým dnem.Věřím,že mě opravdu ochrání od zlých snů.

Změny.

Začalo léto.Školu jsem cíleně vypustila na 2 měsíce z hlavy.A na trable s bývalým jsem si vymyslela renovaci bytu.Aby se mysl i tělo unavilo a v noci pěkně spalo.Pustila jsem se do malování.Mladá mi nadšeně pomáhala odstraňovat tapety.Miluje trhání papíru.A tohle legální strhávání se zdi pro ni bylo odměnou.Radost z části vybíleného bytu kazilo jen úmrtí našeho PC.Malá tragédie.Prostě pořád něco!
Naše první prázdninová výprava směřovala do Prahy.Částečně za lékaři a taky bráchou.Hlavně se ale jelo pro foťák.Mladá okamžitě z loga obchodu pochopila kde se nachází.Po vzoru reklam vyvolávala ,,Televize,počítače,to je moje,hi,hi,hi!"Tak ho mám!Modrý neměli.Vzala jsem zavděk červenou,když už si můžu vybrat i barvu.Zbytek dne jsme strávili ve Stromovce.Na kolečkových bruslích se tam proháněl Robert:Rosenberg:Syna až do rozpaků uvedlo,že vím kdo to je.Že by mladý puritán?

O týden později přijel mladý domů.Aby mi už jednou provždy vysvětlil,že je prostě po počítači.Měl svůj věk.Já to chápala,mladá ne.Brácha =oprava počítače.Tak jsem to musela už nějak rozseknout.Uvědomovala jsem si,že už má plné zuby mých nářků,děsí se každého telefonu,že to zase nejde.Tímto se mu omlouvám.A mladá zase měla pocit,že něco provedla a já ji trestán.Já měla těžké abstinenční příznaky.Ani knížkou jsem to nepřebila.Tak jsem investovala.Během jednoho dne syn s kamarádem zakoupil a do noci sestavoval nové PC.Jen monitor nám zůstal stařeček.Obě jsme nadšené!!Jak šlape,neseká se,nepadá to.Konečně i ta radost z foťáku je dokonalá -bez PC to bylo jen na půl.
Povzbuzené pozitivními změnami jsme se vrhly na další místnost v bytě.Obcházíme obchody a hledáme čím ještě vylepšit.Mezi procházkami,střídáním u PC hodně vyhazujeme.Bylo třeba udělat pořádný průvan.Bylo třeba trochu změny.
Až to dodělám -pustím se do sebe.