den 160 31.1.pondělí - Mám alergii na rýmu.

Ačkoliv spíme jakž tak celou noc,ráno co ráno jsem pořád unavená.A ani mladá nikam nespěchá a nehrne.Celý den popotahuje a já jsem na to šíleně alergická.Kapu,smrkáme.Mám pocit,že nic jiného celý den neděláme.Ona už je asi alergická na mě s tím mým ať se jde vysmrkat.Dopoledne mi už aktivněji pomáhala s vymalováváním dalších písmen.Po obědě jsme vyrazily na krátkou procházku.Svítilo sluníčko a i když byl šílený mráz bylo to příjemné.Přesně tohle jsme potřebovaly.Odpoledne zase uteklo mezi hraním a vymalováváním.Nějak jsem se do toho moc ponořila.Asi sebeobrana abych neslyšela to její neustálé popotahování.Každá rýma je u nás nekonečná.Mám podezření,že na ní nefungují žádné sebedražší kapky.Že prostě nefunguje nic.A pořekadlo,že léčená rýma trvá týden a neléčená 7 dní tuplem neplatí.U nás tedy ne.

den 159 - 30.1.neděle - Nevrlá.

Noc vcelku dobrá.I ráno docela.Ale potom začala být mladá nevrlá.Nic ji moc nebavilo.Podstrkávala jsem jí písmena na vymalování,hraní pexesa.Asi se cítí jako já před pár dny.Rýmu má šílenou,pravdě podobně jí bolí hlava.Celé dopoledne sní nebyla řeč ačkoliv teplota žádná.Bylo to docela náročné dopoledne.Není to dobrý.Nevěstí to nic příjemného.Trochu se bojím co přinese noc.Čtení jiných blogů kde teploty stoupají,zvrací se mi klidu  nepřidává.Po obědě jsem se ji snažila přemluvit ke krátké procházce.Aby se vyčistil vzduch,aby byla změna.Nechtělo se jí moc.Ale podařilo se mi ji přemluvit.Vědoma toho,že jí to moc šlapat nebude.Šlo to,dokonce jsme došly dál než minule a nakoupily.Je vidět,že jí to dalo zabrat,ale nevztekala se.Doma už byla klidná.Mě je líp a líp a mám chuť tvořit.Tak jsem dodělala tykadla k masce berušky.A začala jsem vyrábět písmena.Jsou z papíru a stojí.Mladá se moc zapojovat nechce.Ale písmen bude dost tak snad se připojí.

den 158 -29.1.sobota - Modelujeme.

Noc trošku neklidná,ale žádná drama.Jen ta ošklivá rýma,ucpaný nos.Zase jsme spaly dýl.A já byla moc ráda,že nikam nemusíme.Až mě to děsí jak se cítím vyřízená sotva se probudím.Dnes jsem,ale vstávala s myšlenkou,že už pomaličku musíme začít něco dělat.Já v domácnosti a mladá něco tvořit,učit se.Dopoledne uteklo rychle a zase jen počítač,malování.Já dělala oběd a trochu poklízela.Odpoledne jsme se pustily do modelování.Spíš to tedy bylo vykrajování.Docela se jí to líbilo.Dnešní modelíny jsou takové měkoučké,voňavé a barevné než si je pamatuji já ze svého dětství.A pamatuji si,že mě to moc bavilo.Jako dneska.

den 157 - 28.1.pátek - Výprava za potravou.

Noc byla lepší.Mladá se mele,ale spí i když se jí špatně dýchá.Dokonce jsme spaly dlouho.A všechno nám tak strašně nešlo.Tak jsem se po noci bez teplot rozhodla,že návštěvu doktorky odložíme.Přes víkend to nějak zvládneme.Dnes by to ještě byla moc náročná cesta pro obě.Ale vyrazit jsme musely za potravou.Vůbec se jí nechtělo a ani mě ne.Jenže já věděla,že by nebylo co jíst.Rozhodla jsem se jen pro malý okruh kolem našeho bydliště.Je to dražší než v supermarketu,ale nedá se nic dělat.Zelenina,lékárna,potraviny,řezník,drogerie.Dvě dýchavičné,naprosto schvácené bledule.Ale byla hodná a já trpělivá.Jen jsem zase nějak nemohla zapojit mozek.Koukala jsem do regálů a nemohla přijít na to co chci.A tím jsme splnily bojový úkol a myslím,že zase chvilku nevylezeme.Doma se zatím odehrává pořád to samé.Jen s tím rozdílem,že už neusínám.Počítač,malování,v mezi době jídlo.Kupodivu nám chutná.Omluvila jsem ji ve škole na příští týden a vzápětí mi volala učitelka jestli pojede na školu v přírodě.Zatím to moc nevidím.Já se pomalinku srovnávám a ona začíná rýmovat,kašlat.A myslím,že s tou únavou se budeme vypořádávat obě hodně dlouho.

den 156 - 27.1.čtvrtek - Virujeme.

Noc byla pro mě plaváním ve vlastním potu.Mladá naštěstí spala a nefajrovala.Ráno s ohledem na svou velice mizernou kondici jsem ani neustlala.Ba naopak rozestlala i u syna.Den jsme trávily přesuny z místnosti do místnosti.Mladá si hrála,já ležela.Občas i přilehla.Na oběd jsem nás odbyla polévkou.Společně jsme zalehly k další pohádce.S večerem je mi zase o něco mizerněji.Mladá taky zrovna nekvete-kašle.Měla bych jít s ní k doktorce,ale obávám se,že tohle ani jedna nezvládneme.Zatím to nechám koňovi,uvidíme co přinese noc.

den 155 - 26.1.středa - Odpadla jsem.

Dobrý úmysl byl-vydržet ještě dnes.Ale nějak se mi divně podlamovaly nohy.A mladá na mě koukla a znovu a znovu se propadala do spánku.Tak jsem to odpískala.Zhasnula a mladá spala další dvě hodiny.Na mě to dopadlo během odpoledne.Věděla jsem,že musím vylézt ven - poslední dva Paraleny.Bylo to utrpení pro obě.A pomalu se to horší a horší a horší.Celý den je mi šílená zima,mladá se vzteká.Po obědě jsem ji přemluvila na Kostičky v leže.Já usnula a ona alespoň chvíly setrvala v postely.Zatím co mladá je pernamentně podchlazená-nemá ani 36,mě to pomalinku leze výš.Hlavně,že nezvracíme.Bolí mě celý člověk.

den 154 - 25.1.úterý - Přežíváme.

Zase nás všechno stojí spoustu sil.Vstát-tak bolestně se jí nechce.A není to jen nějaký vzdor.Je unavená,já jsem unavená.Ke všemu jsme ráno mířily ke kinu místo do školy.To mě jen utvrzuje v pochybách,že to nemá smysl se vláčet v té zimě.Mladá se těšila,ale nebylo na co.Měly jít na Souboj Titánů.Normálně hraný film,ale tohle nemůže zaujmout.Nakonec když jsem si nesla nákup do šatny už byli zpátky ve škole.Dobu jsem odolávala,ale děs,že se něco stalo mě přesvědčil abych se šla zeptat co se děje.Oni nakonec v tom kině vůbec nebyli,protože to bylo s titulkama,v angličtině.Mě bylo divný,že chodí takové velké děti z jiných škol.Naši chodí se školkovými a prvním stupněm.Mladá se dnem opět provztekala a já jen vyzmrzla a začalo mě bolet ucho.A aby to bylo kompletní tak 15 minut zpoždění.Doma už jsem nebyla ničeho schopná.

den 153 - 24.1.pondělí - A zase zima.

Nechtělo se jí a docela dost.Měla jsem chuť jí opakovat,,Já ti to říkala".Snad jediná byla nadšená ze sněhu.Mě radost neudělal.Do školy jsme došly.Se společnicí jsem se vydala do víru města.Pošta,obchody,cukrárna a zase pro ty naše zlatíčka.Nic mi nehlásily,nevím jestli se nic nedělo,nebo se jim mě zželelo.Vydaly jsme se na vlak.Snad proto,že je pondělí,nebo že jsem tak moc už chtěla být doma - půl hodina zpoždění.Byla hodná,ale já trpěla.Jediné štěstí,že jela alespoň MHD a nemusely jsme to šlapat pěšky.Konečně doma.Jídlo a spousta tepla.Taky trochu domácích prací,abych se více zahřála.Zvládly jsme i domácí úkol.A na závěr jsem dodělala křídla.K večeru byla mladá mírně neposlušná.Zase dělala,že mě neslyší,že má jít večeřet,koupat se.A mě šíleně rozbolela hlava.

den 152 -23.1.neděle - Ospalá neděle.

Tak se konečně zadařilo,spalo se déle.A ráno mi způsobně oznámila,že už se vyspala.Celou nedělí jsme se tak nějak proplácaly.Nic se mi nechtělo a k ničemu krom úkolu z matiky jsem ji nenutila.Kašle,čím dál hůř,celý den.Ani ven se nešlo.A nemám špatné svědomí,ta včerejší zima mi stačila.Byla to taková líná ospalá neděle.

den 151 - 22.1.sobota - Dopady.

Vážně už bych chtěla začít optimističtěji.Ale nic nebude.Jak já se těšila,že se vyspím,hlava si odpočine-zase bude líp.Mladá byla jiného názoru.Nejen že se vzbudila v 6-to bych přežila.Ale ona se probudila naštvaná a bouchající do zdi,aby mě vzbudila.Tak začalo ráno potisícáté opakování,že přece umí mluvit a když se probudí tak mě vzbudí a nebude bouchat do zdi,protože tam spí lidé.Má naivní představa,že ji opatřím a znovu zalehnu vzala po dalším boucháním za své.Tentokrát to byly míčky o podlahu.Sousedi dole nás rádi nemají,ale je to vzájemné.Dopadá na nás synova nepřítomnost.Funguje nám jako čistič co vyčistí vzduch a napjaté emoce.Já si odfrknu,když její pozornost je více zaměřena na syna.A ona má taky změnu v přístupu,zacházení. Jako bonus vozí kočičku.Můžu mluvit i o víkendu s dospělým člověkem a na dospělé téma.Taky nám upravuje jídelníček,protože chce maso,maso a všeho hodně.Větrá jinak než já,přepíná televizi na programy které nesledujeme.A mladá s ním kouká na atletiku,hokej a ČT 24.A já můžu utéct aniž bych porušila zákon .Já netuším jak to budeme dělat až přestane jezdit.A jednou přestane,já taky jezdím za mámou 3-4 ročně.
Tak jsem se pustila do zkulturnění domácnosti.Včera zahlcena vlastním žalem jsem se na to vykašlala.A teď toho mám až moc.A taky jsem se pustila do vymýšlení a vyrábění karnevalové masky pro mladou.Už mi to avizovali v notýsku,že se blíží.Tak vzpomenout si za co už byla,vymyslet něco co jsem schopna stvořit.Po vodníkovi,indiánce,princezně,červené Karkulce,klaunovi -přišla na řadu beruška.Zatím jsem vystřihla křídla z kartonu.Teď musím vyřešit upevnění,ale asi na gumičky a jako tašku na záda.Mladá se bude v rámci tvoření podílet.Po obědě jsme se vydaly na nákup.Ten jsem chtěla absolvovat taky sama.Ale nešlo to a já se nevyhnula té cestě z mladou,která trvá déle.V tom mrazu nic moc.Doma jsme se zahřály a pustily se do natírání beruščiných křídel.Už jsou skoro suchá.A zdá se,že jsme opět nějak přežily.

den 150 - 21.1.pátek - Další den D.

Od rána šílená únava a moje nervozita bez důvodu.Očima jsem postrkovala autobus aby už jsme byly ve škole a abych už byla sama.A tak jsem byla.Pěkně jsem vymrzla a v šatně se dozvěděla,že i dnes zlobila.A kdo zlobil,ten nešel na muziku.Takže byla ještě naštvaná.A já tomu všemu nakonec nasadila korunu.Celý den jsem ji utvrzovala,že přijede brácha.Dokonce sama celé dopoledne sháněla opožděný dárek k narozeninám.Jenže jsem si to neověřila.Jenže jsem nějak zapomněla,že mluvíme jinou řečí,že mezi námi často dochází k těmhle situacím..Až k večeru jsem mu volala jestli je na cestě.Dost se divil.Tvrdit mu,že něco jiného psal by bylo odvážné-protože si sama nejsem jistá.I já se tedy divila a mladá to chudinka nevydýchá.Celý den se těšila na muziku,která nebyla,na bráchu který nepřijel.A ke všemu má dneska matku za všechny prachy.Prostě den D.

den 149 - 20.1.čtvrtek - Cizí paní.

Dnes jsme vstávaly s bojovým heslem.Že mladá bude hodná,hodná,nejhodnější.A odpoledne bude počítač.Snažila se opravdu moc.A já chválila a chválila.Jenže jsme potkaly cestou na autobus paní.Občas se potkáme,já ji neznám.Paní je invalidní-někdy na vozíčku,někdy o berlích,ale vždy strašně ukřičená,vyhlížející si oběť se kterou si bude povídat.Třeba o své dceři s 5 dětmi kterou zase vyhodily z podnájmu.Nás si oblíbila.Protože u mladé má jistou odezvu.Že já na její zdravení přes půl sídliště nereaguji,že nespolupracuji ignoruje.A nebylo kam utéct.Naše cesty šly stejným směrem.Tak bylo opět marné mé snažení ,že na cizí se vážně nesahá.Obzvlášť když mají berle.Paní se vlezle sama nabízela a nemínila odejít.Následoval 20 minutový monolog hodící se nad kočárek novorozeněte-kdyby jsme se znaly.Jak je mladá šikovná holčička,jak ji paní má moc ráda.Což mi přijde od cizího divný.Už jsem si i oddychla,že je konec,když zašla konečně do trafiky u zastávky na které čekáme.Omyl!!Samozřejmě,že nás ještě stihla.Tentokrát dávala mladé pohlednici a dál se pro mě odpudivě rozněžňovala.Byla tak sladká,že všichni co tam stáli celé to divadýlko se zájmem pozorovali.Asi jsem zlý člověk.Ale já s té paní mám osypky.A přiznávám se,že před ní utíkám když to jde.Teď se budu zase dál mladé snažit vštípit,že na cizí se nesahá.Ale už ji asi nikdy nedokážu vysvětlit,že i když na nás někdo mluví pořád je CIZI¨.A maminka chce aby to tak zůstalo.Maminka se nechce kamarádit.

Jinak den proběhl v polojasně.Ráno ve škole hodná.Potom šly do divadla,kde první půlku dala.Druhou už nesouhlasila.A taky se jí moc nelíbila vycházka po divadle.Se mnou dobrý.Už žádná paní.Tak si mohla zahrát,za snahu.

den 148 - 19.1.středa - Další děsný den.

Měla jsem takový strach,že zase zaspím,že jsem se budila od 5.A ráno žádná sláva.Mladá nijak nejásala a ani moc nepolupracovala.Už na zastávce jsme se přetahovaly.Ona táhla směrem k paní a já opačně.Celou jízdu následoval malý horor.Má snaha ji zaujmout,rozptýlit šla mimo ni.Ona si jela to své-natahovala ruku na sedadlo před námi,aby se dotýkala nebo alespoň ve mě vzbudila pocit,že se bude.Potom následovala hlemýždí cesta do školy.Už jsem si musela začít zpívat abych přehlušila toho nerva v sobě.Zmrzlá,naprosto namoženou ruku,s neodolatelnou chutí utéct.Ale ještě jsem si musela počkat na další dějství-převlékání.Byla jsem tak rozhozená,že jsem ji strčila do družiny,zahlásila,že má nastartováno a prchla.Po půl hodině jsem se pokorně vrátila,protože jsem až při nákupu zjistila,že stále nosím její úkol a brýle.Učitelky se jen chápavě usmívaly.Celý den zataženo,ke všemu se ochladilo.Dnes to ani foťák nezachránil.Nebo můžu vystavovat fotky s názvem,,Depka".Taky mě čekala další hodina počítačů.Připadala jsem si jako na základní škole kdy jsem zírala na papír a nebyla schopna nic udělat.Místo papíru monitor,pár let uteklo a já pořád nejsem schopna nic udělat.Dnes jsme dělali grafy-hezky to bylo,barevný,3D.Tak jsem si šla pro to své dítě neštˇastné.Žádná sláva to prý nebyla.Měla štěstí,že spolužák šokoval víc.A známá zima a co nejpomalejší chůze.Naše cesta dnes vedla na úřad.Rovnou od vlaku,protože jinak bych se zase nedonutila,neodhodlala.Tradiční nervozita vystupňovaná změnami od nového roku.Co mě čeká?Zatím milá úřednice,žádné fronty a sdělení,že pro mě se nic nemění.Otázkou zůstává co to bude znamenat v korunách.Cesta domů už byla snažší.Rychlost se tedy nezvýšila-čím blíž domu a čím víc mě můj močový měchýř prosil,tím jsme šly pomaleji a pomaleji.Ale ta představa,že za pár minut budu v teple,jíst a ulevovat si.To vysvobození,že plavání máme omluvené a už nic nemusím.Jen dodržet mladé zákaz počítače.Třeba půjde do sebe a začne se chovat jako mladá dáma:)

den 147 - 18.1.úterý - Zaspaly jsme.

Tedy spíš já.Ani nevím jestli budík zvonil a já ho típla,nebo jsem ho vůbec nenastavila.Pohledu na hodiny jsem nemohla uvěřit.První co mě napadlo,že potřebuji brýle.Ale bylo to tak.V době kdy stepujeme na zastávce jsme se teprve probouzely.Mladé to přišlo strašně srandovní.Tak docela spolupracovala.Jízda autobusem o hodinu později byla přímo exklusivní-žádní lidé.Myslím,že by to nebylo špatné jezdit pořád v tenhle čas.I ve škole z nás měly srandu.Ale prý nás bylo víc,tak asi nějaká vyšší moc zasáhla.Kratší den utekl rychle.A já si vyzvedávala hodné a spokojené dítě.Prý ji to přispání moc svědčilo a byla vzorná.Asi proto měla ve vlaku nezadržitelnou touhu porušovat pravidlo ,,Na cizí se nesahá".Doma krom trochu domácích prací,úkolu už jsme toho moc nepodnikly.Mladá pořád pokašlává.Není to nic moc,ale je to tam.Tak asi zítra vynecháme plavání.I s ohledem na naši celkovou nekondici.Maminka si připadá jak mimozemšťan.

den 146 - 17.1.pondělí - Špatná noc a mizerný den.

Nevím co se zase děje.Probudila se o půl 3.Hodinu a půl jsem se snažila ji znovu uspat.Marnost nad marnost.A tak nám den začal zoufale brzo.A bylo to znát.Kupodivu né na mladé,ta s chutí uklízela hračky aby se mohlo jít do školy.Já potřebovala pomoc s oblékáním,chůzí,přemýšlením.Cestu autobusem si nepamatuji.Až chůzi do školy.To už se jí nechtělo chodit.Zbaběle jsem utekla co nejdál od školy.Na chvilku být od ní dál.Ani společnost dnes nezabrala.Mluvení bylo pro mě utrpení.Čekala jsem že ani mladá nebude mít dneska pochvalu.Až na vycházku,kde se jí nechtělo chodit žádné stížnosti nebyly.Na nádraží jsme šly tak pomalinku,že hlemýžď byl oproti nám závodník.Kupodivu náladu má dobrou.Pořád povídá,má chuť jíst,hrát si,ale přece jen je něco divně.Než jsme došly domů stavily jsme se v obchodě.A potom jsem naordinovala klid a odpočívání.Pro sebe i pro ni.Četly jsme si knížky,hrály na počítači.Uvidíme čím nás překvapí dnešní noc a jaký bude zítřek.Dnes tedy nic moc.

den 145 - 16.1.neděle - Nevydařená procházka.

I dnešní ráno bylo vstávání pozdější.Pohádky,snídaně-neděle.A protože se za okny probouzel krásný slunečný den zvládly jsme i úkol.Abychom měly odpoledne víc času na pobyt venku.Po obědě a nezbytném úklidu jsme vyrazily.Šla celkem ochotně.Problém nastal až venku.Nedohodly jsme se na směru cesty.A já tvrdohlavá ji táhla tam kam se chtělo mě.A byla jsem potrestána.Sice na nás svítilo sluníčko a bylo by to fajn.Jenže jí se nechtělo.Tak se zastavovala,vztekala.Rázem se vytratila pohoda,zůstaly jen dvě naštvané ženské.Mlčky jsem záviděla těm davům které jsme míjely.V jaké pohodě si užívali den v přírodě.Až ke konci se to trošku zklidnilo.Snad toho na ni bylo po zimě dost.Možná jsem měla víc poslouchat její přání.Mírně mě to vykolejilo,padl na mě smutek.Že jsem to neustála,pokazila celé odpoledne,měla jsem nepřiměřená očekávání.Zbytek dne jsem věnovala žehlení,chystáním věcí na zítra a přemýšlením jak mladé trochu posílit kondici.Abychom mohly vyrazit zase o kousek dál.Abychom si to příště užily.

den 144 - 15.1.sobota - Trochu delší procházka.

Tak jsme si přispaly.Bylo to fajn.Ranní pohádky a pomalinku něco dělat.Hlavně zavolat babičce a popřát k narozeninám.Je mi trochu líto,že tam nejsem s nimi,ale za chvíly se zase uvidíme.Prázdniny jsou cobydup.Jenže víkendový čas plyne nějak rychleji než ten všední.Tak mám pocit,že jsem nic neudělala.Občas se ukázalo sluníčko.Moc jsem se těšila ven.Mladá ze začátku taky.Pořád povídala,že půjdeme daleko.A chtěla abych vzala i svačinu.To je u nás znamení,že se jde ven na celé odpoledne.Tak růžově jsem to zase neviděla a svačinu nebrala.K tomu jsou potřeba suché lavičky a trochu víc tepla.A tak jsme se vydaly směr centrum.Dlouho jsme tam nebyly.Mladé se najednou příliš nechtělo,takže začátek byl dost protivný.Potom se to trochu srovnalo.Chodily jsme a chodily,zhluboka dýchaly a okukovaly co je nového.Mladá miluje dveře a díky ní si všímám jaké krásné někdy jsou.Na závěr cesta do obchodu,což ji udělalo asi největší radost.A přitom nic nechce,jen jít do obchodu.Jsme příjemně uchozené a vyvětrané.Třeba to bude zítra i se sluníčkem.

den 143 - 14.1.pátek - Pořád prší.

Dnešního dne jsem se docela bála.Jak se nám bude vstávat,co si celý den počnu ve městě?Ale ráno nebylo tak strašné i když pršelo.Na zastávce jsme spolu trochu bojovaly na téma-na cizí lidi se nesahá. .Zase jsme nějak dorazily do školy.A já si šla po svých.Vzala jsem si sebou foťák a rozhodla se zabavit se i v dešti.A tak jsem chodila a koukala na svět přes foťák.Louže se zdály hezčí a fotogenické,kapky na stromech romantické,na rybníku tání nakreslilo nádherné obrazy.Zvedlo mi to náladu.I když fotky asi nejsou úplně úžasné,ale mě to bavilo.Strašně moc!!Nikdy bych nevěřila,že takový pošmourný den lze vidět i jinak.A mladá mi udělala taky velikou radost.Byla opět vzorná a ke všemu si užila muziku.Cesta domů už byla radostným zakončením týdne.Ještě jsem ji vyfotila se sněhulákem.Tahle podivnost se tu objevila v době kdy všichni vánoční výzdobu uklidili.Dokonce jsem doma ještě udělala spousty domácích prací.

den 142 - 13.1.čtvrtek - Prší.

Skutečně jsme spaly jako miminka.Jenže miminka co mají bolení a nebo jim lezou zuby.Obešlo se to tedy bez pláče.Prostě jí kdoví proč nešlo usnout.Zatím co já usínala při nekonečném hlazení.Usnula až po 11,což je na nás pozdě.V tu dobu už spím i já.Ráno se jí nechtělo z postele-kdo by to řekl.Ale byla statečná a cestu zvládla.Dnes jsem měla společnost.Vyměnily jsme si vánoční zážitky,starosti a radosti.Mladá byla moc hodná.Ani jsem v to nedoufala a byla smířená,že zase budou stížnosti.Domů to už šlo samo.A než jsme se rozkoukaly udělala se zase příšerná tma a spustil se nekonečný liják.A prší a prší.Je to protivné,deprimující,uspávající.Odpoledne jsme strávily skládáním a hraním.Zase se ta potvora vrací...

den 141 - 12.1.středa -Náročný den.

Jak to tak bývá dnes by se nám se spaním dařilo.Oběma.Statečně jsme vykročily do nového dne.A dávalo nám to zabrat.Oběma.Já měla pocit,že zase strašně moc mluví,pomalu chodí.Desetkrát po sobě řekne,,Mami" takovým šíleně naléhavým tonem,aby mi řekla něco naprosto nic neříkajícího.Třeba,že má bílou škodovku.Jako.A nutí mě to opakovat a né jednou.A v autobuse začala kašlat.Takže jsem ve škole odevzdala dítě,které se jeví jako nedoléčené.Že autobus podražil bylo jen takové malé zpestření.Jak ráda jsem se vydala osamocena směr město.Vyřídila jsem si v klidu poštu,nákup.Dokonce i na kafe si zašla.A potom mě čekala další hodina počítačového kurzu.No nevím,docela jsem se zapotila-já vůbec nechápu o čem to mluví.Zase jsme dělali tabulku v Excelu.Je to jak když mi něco vysvětluje syn-rozumím každému 5 slovu.Nevidím to růžově.Tak jsem šla pro mladou a tady to taky nebylo růžový.Odmítala počítat,dupala,kašlala.Hezky nám to začíná.Cesta dobrá,cena vlaku zůstala stejná.Doma jen chvilka odpočinku.Dnes jsem toho moc neudělala co se týče domácích prací.Musely jsme udělat úkol-měla namalovat co dostala pod stromeček.A protože než bychom to všechno namalovaly a kdoví zda by se zdařilo-psa třeba neumím,tak jsem to vyřešila jednoduše.Mladá si vybrala,že bude malovat piáno,tak jsme ho obtáhly a ona si ho vymalovala.A šlo se plavat.Vlezla jsem tam i já a báječně si zaplavala.Cestou domů  se mi podlamovaly nohy.Dneska budeme spát obě jako miminka.

den 140-11.1.úterý-Konec zahálky.

Snad je to dobře,že dnes jsme poslední den doma a zítra už razíme do školy.V noci jsem se po normálním usnutí probudila a zase tady chodila jak bílá paní.Nespavost nebyl nikdy můj problém.Usínala jsem ve stoje a toužila se konečně vyspat.Už jsme 22 dní doma.Neustále spolu.A zase to protivno zamračeno celičký den.Šlo to ztuha.Všechno.Učily jsme se u počítače-našla jsem internetovou školu.Tak počítala,ale moc ji to nebralo.Taky něco málo z prvouky.A nakonec jsme se učily zpaměti takovou legrační básničku,plnou zvířat a rodinných příslušníků.Měla jsem větší problém se to naučit.Mladá tohle zvládá,mě už mozek kornatí.Oběd,splnit plán dne-na řadě byla kuchyň a její drhnutí.Umyla jsem nádobí a mladá se přihrnula,že chce taky umývat.Tak jsem jí dala utěrku a ať mi ho tedy utře.Dost mě to překvapilo,že přišla sama.Sice po dvou věcech chtěla odcházet,jako,že stačilo.Ale dodělala si to.Odpoledne jsme strávily doma.Zítra bude běhání až mi z toho bude ouvej.Zapískaly jsme si na flétničku.Taky moc nadšení nebylo.Věci do školy nachystané.Tak snad to půjde.Jsem zase nervozní jako bych tam jela poprvé.Ve vaně jsem shodila srst z nožek a zítra můžu taky plavat.

den 139-10.1.pondělí-Zamračený den.

Po probuzení jsem měla doslova šok.Bylo 9.30!!!!Byla taková tma,že i mladá usoudila,že je stále ještě noc a spala.Kupodivu jsem byla jak praštěná palicí-asi toho spánku bylo nezvykle mnoho.A tak jsem si napsala na papírek záchytné body s úkoly a jela podle nich.Dopoledne jsem se věnovala úklidu pokoje.Mladá zatím zcela samostatně psala do písanky.Potom vaření oběda.Odpočinek a zase úklid.Ven jsem ji musela přemlouvat.A dost mě vykolejilo,že se na poště začala vztekat.Rozhodla jsem se odejít,protože tam bylo moc lidí a ke všemu neměli podací lístek který jsem potřebovala.A to ji naštvalo.Že odcházíme.V dalších obchodech to už bylo lepší.Šly jsme kolem zeleniny a venku měli první petrklíče.Mladá si jich všimla a nadšeně si je prohlížela.A tak jsem neodolala a jeden jsme si koupily.Alespoň trošičku té sluníčkové od jara.Doma svačina a pokračování dle seznamu.Po dlouhé době pískání.Při té rýmě a kašly jsme nehrály.Potěšilo,že jsme ani jedna nezapomněly co jsme se zatím naučily.Taky jsem se věnovala svým zádům a procvičovala je.Jestli bude i zítra tak strašně zamračeno bude to náročné.Chtělo by to trošičku sluníčka.

den 138-9.1.neděle- Neděle jak malovaná.

Vstala jsem brzo,vědoma si ranní návštěvy.A mladé se dařilo.Nakonec přišly a já ještě nebyla převlečená a mladá pořád spala.Proběhlo to v takové rychlosti.Jen se posadila na postely , způsobně pozdravila a byli pryč.Tak a máme to z krku.Snad jen,aby vyúčtování bylo alespoň trošičku v můj prospěch.Když si mě pořád dobírají,že zase netopím.Loni jsem si koupila foťák a klukovi gauč do pokoje.Po snídani jsme se pustily do dodělávání hvězdiček a měsíčku.A následovala instalace.Mladá mi přidržovala a vybírala který dům nalepíme.Předčilo to mé očekávání-vypadá to vážně náramně.Dopoledne uběhlo rychle.Dokonce jsem zahlédla na chviličku i sluníčko.Tak jsem jen omyla nádobí a razily jsme ven.Třeba ho ještě potkáme.No nepotkaly,ale i tak to bylo fajn.Šly jsme se podívat na naší říčku,jak moc se rozlila.Mladá by šla i dál,jak je zvyklá když se vydáme na tuhle stranu.Ale terén není ještě nic moc,tak snad příště.Doma svačina.Já se pustila do žehlení.A už tady byl večer.Mytí,večeře,chystání léků.Jo,jo,zaměstnat potřebuji,abych neměla čas fňukat.