Místo spánku jsem koukala do stropu a přála si usnout.Ráno tím bylo poznamenané.Má blbá nálada a nechuť vstávat.Tuším to už dlouho,že jsem případ pro psychiatra.Jenže kdo by se staral o mladou kdybych si užívala na samotce.Dokopala jsem se k povinnostem.Trpělivost jsem moc neměla.Psaní velkého k bylo utrpením asi pro obě.Počítání šlo trochu snáz.Zamračený den náladu nevylepšoval.Oběd,úklid.Pořád to samé dokola,nic co by mě těšilo,uspokojovalo,bavilo.Až počínající bolest hlavy a docházející brambory mě donutila vyjít s mladou ven.Trochu vzduchu.Bylo tam podivně,trochu to bylo cítit jarem.Všude bláto,sníh mizí a psí hovínka na každém kroku.Doma už jen večeře a naděje že dnes se do stropu dívat nebudu.
Slzičko, taky to tak mám - jako na houpačce... Bude líp, jsi skvěláá...drž se!!!
OdpovědětVymazat