den 148 - 19.1.středa - Další děsný den.

Měla jsem takový strach,že zase zaspím,že jsem se budila od 5.A ráno žádná sláva.Mladá nijak nejásala a ani moc nepolupracovala.Už na zastávce jsme se přetahovaly.Ona táhla směrem k paní a já opačně.Celou jízdu následoval malý horor.Má snaha ji zaujmout,rozptýlit šla mimo ni.Ona si jela to své-natahovala ruku na sedadlo před námi,aby se dotýkala nebo alespoň ve mě vzbudila pocit,že se bude.Potom následovala hlemýždí cesta do školy.Už jsem si musela začít zpívat abych přehlušila toho nerva v sobě.Zmrzlá,naprosto namoženou ruku,s neodolatelnou chutí utéct.Ale ještě jsem si musela počkat na další dějství-převlékání.Byla jsem tak rozhozená,že jsem ji strčila do družiny,zahlásila,že má nastartováno a prchla.Po půl hodině jsem se pokorně vrátila,protože jsem až při nákupu zjistila,že stále nosím její úkol a brýle.Učitelky se jen chápavě usmívaly.Celý den zataženo,ke všemu se ochladilo.Dnes to ani foťák nezachránil.Nebo můžu vystavovat fotky s názvem,,Depka".Taky mě čekala další hodina počítačů.Připadala jsem si jako na základní škole kdy jsem zírala na papír a nebyla schopna nic udělat.Místo papíru monitor,pár let uteklo a já pořád nejsem schopna nic udělat.Dnes jsme dělali grafy-hezky to bylo,barevný,3D.Tak jsem si šla pro to své dítě neštˇastné.Žádná sláva to prý nebyla.Měla štěstí,že spolužák šokoval víc.A známá zima a co nejpomalejší chůze.Naše cesta dnes vedla na úřad.Rovnou od vlaku,protože jinak bych se zase nedonutila,neodhodlala.Tradiční nervozita vystupňovaná změnami od nového roku.Co mě čeká?Zatím milá úřednice,žádné fronty a sdělení,že pro mě se nic nemění.Otázkou zůstává co to bude znamenat v korunách.Cesta domů už byla snažší.Rychlost se tedy nezvýšila-čím blíž domu a čím víc mě můj močový měchýř prosil,tím jsme šly pomaleji a pomaleji.Ale ta představa,že za pár minut budu v teple,jíst a ulevovat si.To vysvobození,že plavání máme omluvené a už nic nemusím.Jen dodržet mladé zákaz počítače.Třeba půjde do sebe a začne se chovat jako mladá dáma:)