den 98 - Zpomalení.

Ráno celkem šlo.Jen jsem se trochu bála-asi 3 krát jsme potkaly nějakého muže.Chodil sem a tam,viditelně mu bylo zima,každého si obhlížel jako by si tipoval jestli by stál za přepadení.Dost divnej pocit.Ke všemu jsme na zastávce stály chvilku samy,protože jsme byly nějaké rychlé.Autobus už tak rychlí nebyl.Zase zmatky-přijel pozdě a naplněn.Naštěstí dorazil i ten druhý,prázdný.Mladá už ze sněhu není tolik nadšená.Dává jí zabrat chůze přes nerovný terén.V šatně to strašně protahovala.Vyrazila jsem do města.Dnes sama,ale docela to uteklo.Ohřála jsem se v cukrárně a venku udělala pár sněhových fotek.Mladá zase zlobila a asi docela dost.Nějak jsou jí čerti ukradení a Mikuláš ji něco přinese ať se mi to líbí nebo ne.Cestou na nádraží jsem z ní byla nějaká unavená.Jak pořád opakuje dokolečka jednu větu a mě k tomu nutí taky.Když se snažím hovor otočit na něco normálního dělá,že neslyší a pořád si mele to své.Bylo mi jasné,že žádné výkony dnes už nepodám.A tak jsem si naordinovala zpomalení.Doma jsem jen odpočívala,chvilku jsme pískaly a k večeři jsem udělala polévku.Žádné uklízení.Už se vidím v peřinách.

den 97 - Pod bílou peřinou.

Vážně jsem tomu nevěřila i když to pořád opakovali.A ráno-bylo to tam.Mladá byla nadšená a těšila se,že tentokrát to bude křupat.A křupalo.Autobusák to zvládal skvěle,dokonce jsme byly ve škole mezi prvními.Ti ostatní měli problémy na cestě.Dneska jsem měla společnost tak to uteklo rychle.Jen začínají nějak nenápadně zdražovat-housky,dokonce i to kafe v cukrárně.Mladá zase trošku zlobila.pořád nějak čekám kdy přijde nemoc.Je podezřele dlouho zdravá.A protože nám nachumelilo nastala doba pravidelného zpoždění.Dnes jen 10 minut a naštěstí z obou stran tak nám neujela mašinka.Domů jsme to musely vzít delší trasou abychom nezapadly.Po odpočinku a dostatečném množství horkých nápojů jsem se pustila zase malounko do úklidu.Následovalo psaní úkolů.Jen vybarvit list,přiřadit správné oblečení pro zimní období.Strašně ji to otravovalo dělat.Delší dobu jsme nepískaly tak jsme to dnes doháněly.Já už umím ,,To je zlaté posvícení".Mladá musí ještě pilovat.A na závěr dne jsme konečně dodělaly ty čerty a jejich kamarády.Výsledek nic moc.Však budou strašit jen do neděle.

den 96 - Adventní neděle.

Ráno bylo příjemné,protože probuzení bylo opět trošku později.Po snídani jsem se šla vrhnout na úklid společných prostor.Mladá měla důležitou práci a odmítla jít se mnou.Nějak jsem se rozhýbala a tak ani doma jsem nelenošila.Probrala jsem botník,umyla vchodové dveře.Vynesla jsem tři tašky a byla spokojená se svou prací.Mladou zajímal počítač a hračky.A já byla docela ráda,že se zaměstnala.Konečně jsem se pustila do adventního věnce.Tak jsem se do toho zabrala,že jsem nakonec udělala tři.Jeden velký na stůl a dva menší na dveře a na okno na balkoně.Je zvláštní,že je to poprvé co mám doma věnec.Nikdy mě to ani nenapadlo.Ale teď co nahlížím do jiných blogů mám spoustu elánu něco tvořit.A je mi z toho moc hezky.Dokonce i oběd byl trošku později.Po obědě siesta a následný úklid.Taky jsme vyrazily na čerstvý vzduch.Oproti minulé neděli to byla příjemná procházka.Mladá si vzala sebou létající talíř co používá jako volant.A pořád mi připomínala ať ji vyfotím jak řídí.Doma svačina a psaní úkolů.Šlo to pěkně,měla počítání.Už se učí počítat po 10 do sta.A jde jí to.Naprosto bezchybně .V 5 jsme si pustily adventní koncert a zapálily tu první svíčku.Mladé se to moc líbilo.Už mi ji nesfoukávala jak bylo jejím zvykem,když byla menší.Byla to moc pohodová neděle.

den 95 - Babiččiny kočárky.

Co slíbila to splnila a vstávalo se až o půl 8.Hned je větší chuť něco dělat.Po snídani jsem se pustila do uklízení bytu.Nějak mě to začíná strašit,že vánoce za dveřmi a moc se to u nás nehnulo.Tak přišly na řadu šuplíky a další skříně s oblečením.Oběd a zase trochu poklidit.A mohly jsme vyrazit.Zima tedy velká,ale toho nadšení z té trošičky sněhu co tu u nás ležel.Našla jsem spoustu tipů na různé předvánoční akce.Dnes jsme zamířily do muzea kočárků.Už jsme tam dokonce byly,ale dnes byl den otevřených dveří a zahájení výstavy panenek.Mladá není zrovna milovnicí panenek,ale výstavy má ráda.Chová se jako slečna,dívá a nesahá.Jen trochu moc spěchá.Tak jsem si řekla proč se zase nepodívat.Lidí tam moc nebylo.Ale už to bylo vánoční.Jak dekorace tak i naladěný personál.Vyjímečně jsem mohla i fotit..Mladé se nejvíc líbil kočárek co vypadal skoro jako auto.Dokonce dostala balíček s perníčky.To dávali každému návštěvníkovi-slaví dvouleté výročí založení.Taky tam měli prodejní výstavu.Koupila jsem nádherného andílka paličkovaného.A mladá dostala od paní tygříka.Tak že spokojenost.Cestou domů jsme se stavily v Bille.Mladá začala otravovat,že chce balonek.A byla tak neodbytná,že začala otravovat paní pokladní.No docílila svého.Legrace byla,že když jsme vyšly z obchodu už ho nechtěla.Protože venku měla klacíček.Jednou rukou se mě drží a v druhé si něco nese.Pochopila,že udrží jen jednu věc a vyhrál klacíček.Tak jsem jí ho tedy nesla.S podmínkou,že dáme domů nákup a ještě půjdeme ven.Moc se jí už nechtělo a ani mě ne.Ale potřebovala jsem to chvojí a zítra by to bylo to samé.Ke všemu mám úklid chodby,budou se psát úkoly..Naštěstí jsem si už v pátek vyhlídla místo né moc daleko od domu,na místě kde to nikomu nebude vadit.Doma svačinka a už jen odpočívání.Prostě už je to cítit vánocemi.A je to docela hezký...

den 94 - Zalezem a nevylezem.

Heslo dnešního dne.Ale až odpoledne.Líp se stávalo s touhle představou.Líp to utíkalo ve městě a ,že nám tedy přituhlo.Dokoupila jsem co bylo třeba abych opravdu už nikam nemusela.Zahřála se v cukrárně a šla si pro dítě.To dnes nadšené,protože muzika BYLA!!Tak že spokojené obě.Ve vlaku jsme ten kousek postály-v pátek se stěhují národy.A doma už jen teplo,teplíčko.Hodně čaje,něco dobrého.A abych neměla špatné svědomí tak jedna srovnaná skříň v rámci vánočního úklidu.Vyprané prádlo-aby mělo šanci uschnout.Večeře,Vyprávěj a spát.A budem dloouuuho spát.Slíbila to.

den 93 - Podvečer ve městě.

Dnes to šlo ztuha.Vstávání,šlapání na autobus a cesta do školy.Bylo mi jasné,že dnes ji chválit nebudou.Dopoledne jsem si vyplnila sháněním věcí na adventní věnec.Jen pořád nevím kam půjdu na to chvojí ve městě.Uteklo mi to rychle.Co jsem čekala to se stalo.Přišla naštvaná z vycházky.Trochu jsem si ji koupila slibem,že půjdeme do papírnictví.Došlo nám lepidlo a barevné papíry.Na obědě už byla v klidu a v papírnictví nadšená.Cesta domů dobrá.Už jsme mohly použít zkratku a taky na nás juklo slunce.Doma na mě padla únava a zima.A já se musela zase zvednout a obléknout.Dlouho jsem s tím otálela,takže když jsme vycházely už svítily lampy.Moc se v podvečer venku neprocházíme.Takže pro mladou to byl zážitek.Jely jsme do knihovny MHD.Zpátky je to z kopečka přes náměstí.Už máme strom,zatím jen zelený.Všude zářící výlohy.Největší úspěch měla ta v hračkářství kde na sněhuláky sněží.Myslím,že si to pro velký úspěch zase někdy zopakujeme.

den 92 - Čerti se ženili.

To bylo ráno!!Mladá snad jediná výskala nadšením,že to co padá kromě deště je i sníh.Dnes ji ani nevadil vítr,zima a šlapání do školy.Všechno to byl pro ni úžasný zážitek.Já tak nadšená nebyla,ale zato dobře připravená.Taky jsem čas strávila na poště,v obchodě a cukrárně.A odnikud jsem nespěchala.Dušičce je dnes líp.Zaplaceno co bylo třeba.Mladá byla ve škole moc hodná.Cesta domů se nám trochu protahuje,protože nemůžeme použít zkratku přes hřiště.Ale zatím to jde.Doma odpočinek,ale jen chvilku.Musely jsme se pustit do úkolu.Měla psát h.Tak jsem ji povzbuzovala a vymýšlela slova na h.Vypadlo ze mě hovínko a to ji moc rozesmálo.Myslím,že se zítra pochlubí.A poslední řádek spojení h a a -ha,ha,ha mi přišlo vtipné.Dopsáno,dohráno,zabaleno a směr plavecký bazén.Dorazily jsme později-chybí nám ta zkratka.Ale snažila se a pěkně poslouchala asistentku.Za odměnu se mohla juknout na balkon.Doma jsem ji ještě povolila počítač.Našla jsem u některé z vás nové stránky na hry.Zbláznila se do hry s písmenky.Napíše písmeno,něco namaluje,klikne na mravence a ti to malované vyplní.Strašně se jí líbí jak lezou.Jinak jsme nic nestihly.Ve středu prostě nějak málo času.

den 91 - A je tady zima.

Ráno mrazivé.Cesta dobrá.Asi se vyděsili ze včerejška a dnes jich tolika do školy nespěchalo.Já nějaká zmatená.Mladou jsem odevzdala,ale úkol jsem zapomněla.Tak jsem se vracela.Jestli mi včera bylo mizerně tak dnes to bylo ještě katastrofální.Zima,neskutečná zima.A bankomat se se mnou pořád ještě nekamarádí.A už je to na hraně.Napadaly mě šílené scénáře,jak mi někdo okopčil kartu a všechno vybral,jak na mě prostě zapomněli.Stává se to.Takže jsem si svou depku ještě přikrmila.Asi to zoufalství bylo na mě i vidět.Prostě zralá na blázinec.Do školy jsem šla o hodně dřív a ohřívala se v šatně.Mladá trochu zlobila,strkala do dětí při svačině.Protože ona měla dojedeno a jim to moc dlouho trvalo.Cesta na nádraží až na tu šílenou zimu dobrá.Cesta vlakem lepší-topí.Poslední zoufalý pokus o rozhovor s bankomatem.Dopadl dobře,nezapomněli na mě a kartu mi nikdo nezneužil.Zítra můžu vyrazit na poštu a můžeme bydlet.Dlouho mi trvalo než jsem rozmrzla.Kafe a dva čaje.A včerejší aktivita se projevila v dnešní pasivitě.Něco málo jsem podělala z domácích prací.Potom jsem mladou zapojila do výroby čerta,anděla a Mikuláše.Zatím jsme vodovkami natíraly ruličky z toaletního papíru.A na zítra jsem nachystala teplejší boty,bundu,rukavice.A tu podzimní výzdobu zítra zrušíme-zima je tady!

den 90 - Sebeobrana.

Ráno bylo nezvyklé v tom,že mladej byl ještě stále doma.Zatím co on sladce vyspával my se statěčně vydaly na cestu.Zase mírná panika na zastávce.Najednou se tam objevovali studenti,že jdou z autobusáku protože ten druhej autobus nejel.A přijel narvanej a druhej v nedohlednu.Zase to dilema nastoupit,nebo ne?Naštěstí se ten druhý objevil a prázdný.Ještě,že jsem nenastoupila.Vezly jsme se jak hraběnky,v poloprázdném autobusu.Mladá zase zpívala jak o život.Do školy jsme přišly sice mírně později,ale vina nebyla na naší straně.Mladá odevzdána a já najednou ztracená.Dnes jsem tu zůstala sama,ta druhá mamina se pere s teplotami u syna.Zase to na mě padlo.Někdy si připadám jak ztracená,jak z jiné planety a nechápu co tady pohledávám.Prostě málo světla,vlhko a děsně dlouhé dopoledne.Ale já se rozhodla bránit.Celý den jsem si na papírky psala program dne.Na dnes,zítra,pozítří.Různé domácí práce,trocha cvičení pro mě,pro dceru,pískání na flétničku,tvoření.Hlavně zase neupadnout do deprese.Mladá byla ke všemu dnes moc hodná.Cesta taky fajn.Chvilku si odpočinout a mohla jsem se pustit do plnění.Nejdřív jsem namotivala mladou,aby šla cvičit.Snažila se tak mohla k počítači.Byla řada na mě.Poslední dobou cítím,že mám záda.Tak se trochu protáhnout,zpevnit.Zbytek půlhodinky k tomu vyhrazené jsem si protančila.Trošku to napětí opadlo a hlavně,mě nebyla zima.Potom úkol s mladou.Měla vymalovávat a pěkně to flákala.Další aktivitou bylo pískání.Učili jsme se notu D a začínáme písničku,,To je zlaté posvícení"Pro mladou už je to čím dál těžší,ale po pár dnech cvičení to snad půjde.Na mě ještě čekalo žehlení.Odpoledne pryč a já neměla čas přemýšlet nad nesmrtelností chrousta.Bohužel se to obrátilo proti mě.Když jsem ulehla znavená nemohla jsem zabrat jak mi myšlenky lítaly dál.Jo nic se nemá přehánět,ani aktivita.

den 89 -Zlobivka.

Sváteční den za námi a nastala normální neděle.Okořeněná příliš brzkým vstáváním,boucháním do zdi.Probudila se zlobivka .Dopoledne jakž tak.Snídaně,pohádky.Dokonce se nechala přemluvit a dodělala hrušku.Ale dnes víc křičela,že to nelepí.Radost z vykonaného díla byla.Ale jen na chviličku.Ještě když tu dobrou náladu měla prozíravě jsem se s ní dala do domácího úkolu.Měla počítání.Nebylo toho moc a kontrola na kalkulačce tak se to zvládlo.Potom se nám probudil syn a brácha v jednom.Pochválil hrušku a zasedl s námi k obědu.Vůbec se mi dnes nechtělo ven.Bylo u nás mlhavě a pořád mrholilo.Ale bylo třeba.Tak jsem s mladou vyrazila,ale bylo to za trest.Špatně chodila,v obchodě zlobila.Ani doma ji to nepřešlo.Nedala se ničím zabavit.Jen chodila a provokovala boucháním .Byl to dlouhý a protivný podvečer.

den 88- Oslava.

Dopoledne bylo dlouhé.Čekaly jsme až dorazí ten náš chlap.Psal,že ráno a ráno dávno pryč a on nikde.Asi mají v Praze jiný čas.Mladá byla tak do 10 celkem v klidu.Chodila bytem a těšila se na oslavu.Potom začala nervóznět.Pořád se ujišťovala,že brácha přijede a já už se jí bála tvrdit,že ano protože jsem si přestávala být jistá.Dorazil až po obědě,vysmátej jak lečo,že jsme nějaké netrpělivé.Odběhla jsem si pro pár drobností a mohlo se začít.Za zpěvu Franta má narozeniny jsme předali dort a došlo na vytoužené dárky.Nadšení dcery z každé věci,její tetelení a smích.Jsem vážně hloupá.Dokonce jsme se synem koupili úplně stejný mikrofon-tomu říkám souznění.Bylo to fajn.Zvířátka ode mě okamžitě nastrkala do auta od bráchy.Oba nás donutila zpívat do mikrofonu.A potom si celý den hrála s hračkami co moc nestáli a udělali moc radosti jedné úžasné slečně.Stáli jsme se synem nad ní a oba si opakovali-tak už je jí sedmnáct.A oba tomu stejně nedokážeme uvěřit.

den 87 - Peníze.

Zase se nechce z postele.I když je pátek.Ranní cesta na autobus kolem bankomatu a tam nic.A mě to zase srazí na kolena a celý den musím myslet na ty pitomé peníze.Jsem z toho nervozní a neštˇastná.Nadávám si,že neumím hospodařit.Ale já neutrácím.Žijeme tak skromně,že už není kde ušetřit.Pořád jen počítám co můžu a nemůžu koupit.První letím zaplatit školu,klukovi koleje.Teď bylo pár výdajů navíc -promoce,dárek,cesta,přespání ve stacionáři.A už se v tom vezu.Přede mnou další výdaje-vánoce,narozeniny.Strašně jsem samu sebe musela přesvědčovat,že to zase zvládnu,že hlady neumřeme.I pár věcí na zítřejší oslavu jsem pořídila.Bude to skromnější,ale bude i s dortem.Jen tu náladu ze sebe vykřesat.Mladá taky ve škole moc nezářila.Bouchala do lavice,když učitelka četla.Přitom mi to vypráví,pamatuje si i název knížky.A doma email od syna,že přijede až zítra.Je toho zase nějak moc.Chci být nad věcí,říkat si ,že peníze nejsou důležitý.Jenže je to těžký.Ráno jsem vyslechla rozhovor dvou slečen co jim budou rodiče kupovat na vánoce.Lítali počítače,hifi věže,tisíce.
Já vím,že mladé je cena dárku putna a syn to chápe.Ale já sama bych svým dětem chtěla dát to co si moc přejí,po čem touží-a k tomu jsou potřeba peníze.Dnes je mi malou útěchou,že nemám dluhy,že platím nájem včas.Dnes je mi přízemně závistivě.Závidím dceři,že je tohohle ušetřena.Závidím jí tu radost s každé maličkosti.Většinou jsem s tímhle stavem socky srovnaná.Přesvědčuju své okolí jak to zvládáme.Jen občas je mi líto,že se neumím líp postarat.

den 86-Ošklivý čtvrtek.

S postele se nechtělo.Komu by se chtělo do té mlhy lezavé.Cesta docela šla.Jen ta mlha jaksi zhoustla.U nás lampy zhasly a tady pořád svítily.Dokonce už mají vánoční výzdobu náměstí-stromeček,zvoneček.Svítí jim to do modra.Ačkoliv jsem měla společnost přece jen mě ovládla víc zima a známá únava.Další dlouhý den.Mladá si do školy vezla perníčky pro děti na oslavu.Dostala míček co je malý a zase velký.Ale i tak zlobila a dupala na znamení nesouhlasu.Byla taky unavená.I na cestě domů bylo znát,že má dost.Tak jsem ji dnes nechala.Nechaly jsme se navzájem.Každá v jiném pokoji a přesto blízko sebe v tom našem pidibytě.Ona si malovala do letáků,dělala řady a já krmila zvířata ve své virtuální ZOO.

den 85 -Má svůj den a je jí sedmnáct.

Když se probudila usmívala se na mě.Slíbila jsem jí,že jí pustím písničku.Vybrala jsem tu od Pavla Vítka .Má svůj den a pouštěla ji asi pětkrát.Je jí 17,už si to pamatuje.A já se od rána snažím nebrečet.Je to těžký.Vyplouvají na povrch potlačované vzpomínky.Ten strach proč to přišlo dřív.Ta maličká chvilička kdy mi ji ukázali a okamžitě odváželi do jiného města.Ta strašná prázdnota a hrůza než jsem zase mohla být s ní.Narodila se ve tři ráno v 36 týdnu těhotenství.Vážila 2350 gramů a měřila 43 centimetrů.Viděla jsem ji až po 3 dnech,kdy mě lékař ujistil,že je vše v pořádku.Nemuseli ji oživovat ani zachraňovat.Prostě jen přišla na svět dřív.Po 7 dnech jsem mohla nastoupit za ní.Učila se ji krmit,držet tu mrňavou panenku.2.prosince jsem si ji vezla domů.Měla 2 a půl kila a já pocit,že je všechno na dobré cestě.To až po 2 měsících blažené nevědomosti.To až po návštěvě rizikové poradny pro předčasně narozené děti,první doporučení na rehabilitaci a neurologii.Neuroložka tenkrát zjistila,že má zvětšená játra,že je hipotomická.První hospitalizace u nás a po týdnu už nás vezli směr Praha.A potom už bylo všechno jinak.Prohlížela jsem nostalgicky stará fota a nemohla uvěřit jak strašně byla maličká.Dnes to byl den jen náš.Jako tenkrát.Jen zvedala telefony a přečetla si přání co jí teta poslala.Oslavu budeme mít až v sobotu.Na dnešní den jsme měly akci s názvem Den na suchu.Opět s plaváním v místní škole.Hrály jsme bocii,závěsný kuželník.Povídaly si,jedly samé dobroty.Bylo to hezké.Až z toho začala být unavená a uvztekaná.Ale byla nejlepší z dětí v kulečníku a vyhrála krásný hrníček.Už spí unavená po náročném dni.Spí a snad je ji hezky.Snad jí bylo těch 17 let většinou hezky.

den 84 - Hodně se snažím.

I když dnes máme rehabilitaci a mohly jsme si přispat necítím se odpočinutá.Od rána se strašně snažím abych fungovala.Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou,že zavolám a omluvím nás.Nemuset vylízat,nemuset nic.Ale přece jen trochu zodpovědnosti ve mě zbylo.A tak jsme vyrazily vstříc tomu obrovskému kopci a nevlídnému počasí.Vyrostl a těžko se nám zdolával.Mladá se i přes zjevnou únavu snažila cvičit a plnit pokyny rahabilitačky.Ta byla strašně nastydlá.A na závěr po domluvení termínu na prosinec mi předala kontakt na tu novou paní.Tak je to vážně pravda.Asi bych měla pořídit na příště pořádnou kytku.Za tu šílenou práci co si s námi dala,za to povzbuzení co mi dávala.Cesta domů už byla za mrholení,zalézalo to až za nehty.Pokoupit pár věcí a domů do tepla.Hlavně neusnout!!!Stálo mě to tedy sil,ale neusnula jsem.Uvařila jsem oběd,poklidila.Potom jsme se pustily do psaní úkolu,ať máme zítra volno.A na závěr dne trochu toho pískání.Do všeho jsem se musela moc nutit.A ani dobrý pocit z toho nemám.Všechno to začalo už ráno,kdy jsem si rozbila svůj oblíbený hrníček na kafe.Můžu jen doufat,že zítra to bude lepší.

den 83 - Nebýt.

Měla jsem pocit,že noc snad ani nebyla.Tolik se mi chtělo spát.A mladá taky nejásala,že je pondělí.Pěkně si se mnou hrála.Dnes to zkoušela i na zastávce-osahávat lidi.Není dobrý den.Je mi nějak protivně na duši a tím se to celé odvíjí.Nemám náladu,snahu a ani chuť.Dneska jen přežívám.A mladá je na tom podobně.Ve škole zlobila,ve vlaku zlobila.Hlavou se mi honí myšlenky které nechci a já je nedokážu vygumovat.Měla jsem v té postely zůstat.Schovat hlavu pod polštář a nevidět,neslyšet.Nebýt,alespoň na chviličku.

den 82 -Cirkusové ZOO.

Noc byla klidná a dlouhá.Ráno slunečné.Mladé se kupodivu nějak moc nechtělo vyrazit kouknout se na zvířátka.Ale bylo dost času,aby si stihla pohrát a změnit názor.Tak jsme po půl 10 vyrazily.Ulice byly prázdné a tiché.Krásně svítilo sluníčko a byla to příjemná dopolední procházka.Mladé se nejvíc líbil tygr,protože tam měl míč a ona ho přemlouvala aby si hrál.Jeho spíš zajímal flák masa co tam měl.Dalmatini se na nás rozštěkali a v zpovzdálí zařehtal kůň.Myslím,že se jí to líbilo.A já byla taky spokojená,že jsem ji přeci jen přemluvila.Doma oběd.Já si dala siestu kterou mladá respektovala.Potom úklid.Při neděli toho bývá víc a mě se tak nechce.Nakonec se donutit udělat s ní úkol.Stálo mě to dost trpělivosti-hodně nespolupracovala.Už už se viděla dělat něco jiného.Ještě nachystat věci na ráno,do školy,léky a nový týden může začít.Pro nás bude o 2 dny kratší   tak to nebude tak náročné.