den 77 - Dneska to šlo.

Dnes to bylo o poznání lepší a snažší.Vstávání,cesta autobusem.Po delší době si vzala svůj batůžek s knížkami a vyžadovala čtení.Do školy jsme přišly včas a dobře naladěny.Mě čekalo dopoledne o samotě.Ale přišlo mi vhod.Procházela jsem obchody a hledala očima ty správné dárky na vánoce.Ani letos to nebude s financemi slavné.Kupodivu se ten můj bol,že jim ani letos nemůžu splnit úplně všechno dočista rozplynul.Objevila jsem novou flétničku a vánoční formy na sádrové odlitky.Peněženku to ani nebolelo a mě svitla naděje,že nebude tak zle.Budeme tvořit a čekat na Ježíška.A taky jsem si v hlavě vyřešila její narozeniny.Nezadržitelně se blíží a já chci,aby je měla dokonalé.Ke všemu byla moc hodná a učitelka ji svezla výtahem-za odměnu.Cesta domů dobrá.Jen nějak potkáváme divné lidi.Opilé,hádající se na veřejnosti,černé pasažéry.Doma se cítím bezpečněji.Dnes jsem jí dala úkol lepit jablíčko.Určitě už to ve škole dělali a já potřebovala taky trochu zkulturnit byt.Pracovala celkem samostatně-nepočítám-li její neustálé volání,,Maminko pojď se podívat jak krásně lepí jablíčko!"Za odměnu jsem jí nafoukla míčky a chvilku jsme si pinkaly.Odpoledne uteklo strašně rychle.Už je zase tma.Ještě si zapískáme,uděláme večeři.

Dnes mě dostala když na mou repliku,,Babičko proč máš tak velké ruce?" bezelstně a nádherně odpověděla,,Abych tě mohla lépe hladit."Tak to je moje dcera,hladění není nikdy dost.