den 98 - Zpomalení.

Ráno celkem šlo.Jen jsem se trochu bála-asi 3 krát jsme potkaly nějakého muže.Chodil sem a tam,viditelně mu bylo zima,každého si obhlížel jako by si tipoval jestli by stál za přepadení.Dost divnej pocit.Ke všemu jsme na zastávce stály chvilku samy,protože jsme byly nějaké rychlé.Autobus už tak rychlí nebyl.Zase zmatky-přijel pozdě a naplněn.Naštěstí dorazil i ten druhý,prázdný.Mladá už ze sněhu není tolik nadšená.Dává jí zabrat chůze přes nerovný terén.V šatně to strašně protahovala.Vyrazila jsem do města.Dnes sama,ale docela to uteklo.Ohřála jsem se v cukrárně a venku udělala pár sněhových fotek.Mladá zase zlobila a asi docela dost.Nějak jsou jí čerti ukradení a Mikuláš ji něco přinese ať se mi to líbí nebo ne.Cestou na nádraží jsem z ní byla nějaká unavená.Jak pořád opakuje dokolečka jednu větu a mě k tomu nutí taky.Když se snažím hovor otočit na něco normálního dělá,že neslyší a pořád si mele to své.Bylo mi jasné,že žádné výkony dnes už nepodám.A tak jsem si naordinovala zpomalení.Doma jsem jen odpočívala,chvilku jsme pískaly a k večeři jsem udělala polévku.Žádné uklízení.Už se vidím v peřinách.