Ráno kupodivu docela šlo.I cesta do školy,ale už to klouzalo a jednou spadla.I když se mě pořád drží za ruku.Je prostě dlouhá a já jí před tím neumím zachránit.Taky jsem se docela bála jak mi to dnes bude moc dlouhé.Kupodivu to taky šlo.Zatím nepřišlo to sněžení tak ze mě byl jen rampouch a né sněhulák.Hodně vzpomínám na hodiny strávené s knížkou na lavičce v parku.To ticho,to slunce.Ještě dlouho si na to počkám.Ve škole zase zlobila.Míň než včera,ale zlobila.Ve vlaku jsme si přisedly ke dvoum pánům do kupé.Po chvíly přišel průvodčí a jeden z těch pánů si kupoval jízdenku.Někam až na druhý konec republiky.Byl to asi 50 letý polák.Nemohl vyslovit místo kde nastupoval,průvodčí mu nerozuměl.Nějak jsem se zaposlouchala,zadívala,zapřemýšlela.Vždycky se mi chce brečet když potkám zahraniční dělníky.Ruce rozbité tvrdou prací,pár osobních věcí v tašce,daleko od rodiny.Cestující v neznáme zemi,většinou ani netuší kam míří,jestli tam ta práce bude,či ne.Až mladá mě vytrhla z myšlenek když zoufale volala,,Koleje".To je místo kde se zvedáme a chystáme na vystupování.Kupé jsme opustily za společného smíchu pánů i mého.Snad dojede dobře a nepotká moc zlých lidí.Dneska jsem to vzala zkratkou,protože mi už byla zima a dnes máme fofr.Doma odpočinek,zahřát se.A hned se pustit do úkolů,protože po plavání by už nebyla spolupráce žádná.Potom to začalo-bílá tma.A my do toho musely vyjít.Došly jsme jak sněhuláci.Dnes tu byl jen jeden asistent a dvě děti na plavání.Mladá byla nadšená,protože asistent plave většinou jen s kluky.Strašně ho poslouchala a moc se snažila.Moc jsem ji obdivovala,že má potom chození ve sněhu,té zimě vůbec sílu.I domů jsme došly dobře.Odměnou jí byl kalendář s čokoládkami.Tak už jen 23 dní.
Moc pěkně napsané, ráda vás čtu. :-) Jenda má bublinky taky moc rád.
OdpovědětVymazat