den 123 - Zvrtlo se to.

Den začal pár minut po půlnoci.Klepala se zimou,drkotala zubama a já věděla,že to včerejší brzké vstávání nebyla nedočkavost.Tak jsem  se snažila ji zahřát.Nepomohla druhá peřina,teplý svetr ani ponožky.Posledním  nápadem byla láhev naplněná horkou vodou.Podařilo se a usnula.Za pár hodin byla vzhůru zase.Tentokrát ji bolela hlava a teploměr začal stoupat.A tak jsem hladila,dávala pít,snižovala teplotu otíráním mokrou žínkou.Usnula už jen na chvilinku.A pořád mi opakovala,že pojedeme k babičce a já ji neuměla vysvětlit,že zítra určitě nepojedeme.Od 5 jsem četla pohádky,než začaly ty v televizi.Ráno už bylo vidět,že je trošku líp-už jsem ji musela hodně zabavovat,aby zůstala alespoň občas v postely.Tak jsem cestu odvolala a padl na mě smutek a šílená únava.Den se vlekl.Protože jsme tady neměli být dojídali jsme co tu zbylo.Po obědě jsem si šla lehnout,abych se připravila na tu dnešní noc.Už jsem taky ukašlaná,zalepená a mrzutá.Celý den poslouchám,že pojedeme k babičce,že se zítra uzdraví.Dělá,že mě neslyší když říkám možná,později.Radost mě udělal film Přijela pouť,dlouho jsem ho neviděla.Začínám být nervozní co přinese dnešní noc.Jedinou útěchou je,že je tu pořád syn .Kdyby bylo nejhůř má mě kdo střídat.Tak snad zítra bude zase krapek líp.