sobota 1. března 2014

Únor 2014.

Nemám únor ráda.Čím víc je srdíček ve výlohách,v obchodech- tím je mi mizerněji a mizerněji.Naplno a každoročně si uvědomuji,že nejsem milována.A co si budu nalhávat láska mateřská není to samé co partnerská.Ke všemu to jaro v únoru!!Chci všechno přikryté sněhem,vychutnávat si horký čaj a knížku u topení.Potřebuji chvíly zazimovat.Ne poslouchat řev ptáků ráno na zastávce.Stejně je mi zima!!!
Až druhý únorový víkend jsem podlehla tlaku počasí a vydala se s mladou na delší procházku.Toužila jsem na vlastní oči spatřit vilu Valentů a Léblů ze seriálu První republika ,která není v Praze Podolí,ale u nás.A taky jsme se chystaly na putovní IQ pobyt výstavu.Ze začátku mi to přišlo jako hloupý nápad -my dvě a IQ.Ha,ha,ha.Ale i mé dítě zvládlo některé hádanky,úkoly.Ty zvukové,světelné ji vyloženě bavily.








Svou stále přetrvávajíce blbou náladu se snažím řešit vymalováváním omalovánek,čtením,vyráběním přáníček pro synovce a neteř.Ale po chvíly nadšení mě převládne pocit trapnosti.A tak jsem stejně jako každý rok na den svatého Valentýna nakupovala srdíčka abych tu samotu přehlušila.Jedno pro sebe,jedno pro mladou,čokoládové pro syna s přítelkyní a dokonce i těstoviny na salát.Umlátit ten smutek a splín.Dokonce i syn pochopil,že to každoročně hůř snáším a dovezl nám čokoládu.



Nejrušnější víkend byl ten kdy se konali naše druhé plavecké závody Kutnohorská vlnka.Strašně jsme se obě těšily.Mladá konečně jako plavec -loni to nevyšlo a mladí jako obrátkový rozhodčí.Kdoví proč jsem byla tak šíleně nervozní.Všechno šlo skvěle.Přijelo spousta závodníků z jiných měst,byla i úžasná kulturní vložka od našich instruktorů.Mladá se snažila a potom společně se mnou fandila jak o život.Ale asi to bylo až moc -naše troubení,křičení vzbuzovalo i nechápavé pohledy některých matek.A mě to zase srazilo níž.Mladá ač z 8 dvakrát 7 byla nadšená ze svých medailí a diplomů.Vždyť to bylo hlavně o ní.A byla úžasná!!!!!











Další dny už jsem se v tom negativismu plácala dost obstojně.Ke všemu kolegyně zůstala s nemocným dítětem doma -nebylo s kým tu mizérii probrat.Knížky jsem si taky vybrala dost depresivní.Mladá naštěstí mnou netknutá -blížil se školní karneval,byli na výletě v rámci projektu.Drží se i zdravotně -letos zatím ani ta rýma.Užívala si to i když jako každý rok prý na karnevalu zlobila -chtěla mluvit do mikrofonu.



Nepomáhalo nic.Začala jsem víc vidět bezmoc všude kolem,trápení  i skutečnou bídu.Na sídlišti se objevila tlupa bezprizorných dětí -roste nám tu malý pouliční gang.V autobusové čekárně si před našimy zraky docela pohledný,čistý mladík aplikoval drogu do žíly.Už druhé docela drastické snížení PNP  -dle nových pravidel v mém okolí šíří slušnou paniku.Může to potkat i nás.Najednou se rozplývá vidina o poklidný život -konečně nás obléct,pořídit něco do bytu,jet na opravdickou dovolenou,našetřit na horší časy.Můžou tu být dřív než se zdá.Každé ráno potkáváme lidi bez přístřeší jak míří do nově otevřeného útulku.Je tam i spousta žen.Máma spolužáka mladé má rakovinu.Je to vážné.Jinou vyhodily z bytu -dluhy.Spousta dětí jezdí sporadicky -rodiny zápasí s financemi.Panikařím -vím,že si musím najít práci abych nás dokázala nějak zajistit..Nedaří se mi to.Pro pracovní trh jsem bezcenná.Bojím se,že se něco zvrtne,že udělám nějakou nevratnou chybu a stáhnu do propasti i mladou.
Prostě na to jak je únor krátký mi dal zabrat.Snad s jarem vykvete i naděje pro mou bolavou duši.Nebo by možná stačilo jen krapek se uklidnit.Na paniku vždycky času dost.Koupila jsem nám nové barevné boty.Ty větší jsou mladé.A pořídím si i růžové brýle.Dokud na ně mám.