52 -týden osmý -22.10.-28.10. 2012

Pondělí.Zdárně jsme projely hustou mlhou a užily si jinou trasu do školy.Opravuje se silnice.Čeká mě společnost.Máme toho spousty na probírání.Mezitím obhlížíme obchody.Rozhoupala jsem se ke koupi stříbrných náušnic mladé k narozeninám.Ta zatím ve škole zdárně zlobila a odmítala pracovat.Už zase začínám být nevrlá a alergická na stěžovací litanie.Už si i začínám zvykat,že mé dítě je to zlobivé.Víc mi vadí,irituje ten jejich útrpný tón kterým mi to sdělují.Jáák je strašně zlobila,jak to bylo opravdu,ale opravdu příšerné.Mít postižené dítě je blbý.Mít zlobivý postižené dítě ještě blbější.Dělat s postiženými je naopak záslužné,obdivuhodné,,nedoceněné a společností uznávané.A tak tam stojím a má tendence se omlouvat,že jim tak strašně komplikujeme život,že je tak moc prudíme a dostatečně si jich nevážíme.Vážím si jich,ale omlouvat se mi vážně nechce.Oni na rozdíl ode mne mají volbu -dělat to nemusí.Já nemám kam utéct.Doma ani po cestě nezlobí.A to nás po krátkém odpočinku čeká ještě cesta.Na dospěláckou neurologii.Paní doktorka i sestřička jsou milé.Půjde to.Vracíme se pomalu za tmy.Večeře,koupání a spát.

Úterý.Já si na tu mlhu snad začínám zvykat.Mladá odevzdána a já si užívám samoty.Máme přislíbeno,že v pátek dorazí mladej.Tak pořád přemýšlím co by ho potěšilo.Třeba jsem mu koupila bačkory -když nemáme ty koberce.Na mladou dnes chvála.Doma už jen odpočíváme.A píšeme dopis Ježíškovi.Ani neví co by měla chtít.Tak trošku napovídám,přece jen se s Ježíškem trochu víc známe a víme co si může dovolit,co už sehnat dokázal a co má vyhlídnutého.

Středa.Ráno už docela šlo -zrychlila se.Mám společnost i dnes -když jsou zítra ty prázdniny.A jsem z toho celá popletená a mám čtvrtek.Uteklo to.Ulovila jsem triko mladému ve výprodeji -jsem tak rozněžnělá,že ho snad ani nebudu schovávat pod stromeček.A na mladou zase stížnosti.Že je unavená a asi bude zase nemocná.Není nemocná a je unavená.Pořád ještě jedeme na mírnější režim -nechodíme plavat,cpu ji zeleninou a dostatečně spí.Já vážně nevím co víc dělat??Nejezdit do školy??Doma odpočívání a potom velká výprava za jídlem.Spoustu jídla -pro toho našeho chlapa.A taky konečně dýně.

Čtvrtek.Vyspáváme.Po snídani dopolední hraní,praní,úklid,vaření oběda. Dlabeme dýni..A zase odpočívání,úklid.Jdeme na poštu poslat Ježíškovi ten dopis.A taky do lékárny,pro maso.A tak nám utekl den.

Pátek.Už od rána ji neustále opakuji,že až večer.A ona se pořád ujišťuje.Zase děláme nepečený dort -tentokrát krájí jablka ochotněji.Když je to pro bráchu.Po obědě na chvilku ven -aby to čekání nebylo tak kruté.A najednou se tady objevil.I s kamarádem posbírali staré koberce,popadli křeslo,vysavač a byli pryč.Mladej slíbil,že do večeře je doma.Ale mě to bylo jasné.Ani zlobit jsem se nemohla.Zařídil odvoz věcí o které jsem prosila.Večer věnoval kamarádovi -jeho ženě a dceři.Jsme v pořadí.

Sobota.Mladá se šla přesvědčit,že tu skutečně je.Jen netuší ,že jen na chvilku.Ale i tak bylo dopoledne plné povídání.Nebylo možné probrat všechno.Po obědě se už zase balil na cestu zpět.Jdou do divadla.A ke všemu se přítelkyně dozvěděla,že jí umřel děda.Takže i kdyby neměl lístky do divadla odjel by.A venku chumelí a mě je děsivě smutno jen za sebou zavřel dveře.Nechce se mi ven i když mladá naléhá.Nemá boty.A já se vzpamatovávám z toho kratičkého okamžiku kdy jsem měla prvorozeného u sebe.Kupodivu mladá je spokojená.Viděla ho,řekl jí ,,Ahoj Placko",dělal s ní blbosti.To jen mě je to zoufale málo.

Neděle.Nejdřív zjistit kolik je tedy opravdu hodin.Posunout hodiny které to automaticky neudělaly.A pustit se do uklízení,vaření a chystání věcí na zítra.Dnes se to bez procházky neobešlo.Musela si šlápnout na sníh aby slyšela jak to křupe.Zatím bylo ještě kde.A taky se šlo vybrat zimní boty.Pro mladou.Snad jsem všechny rukavice,čepice,šály a teplé bundy našla.Už se suší a jsou připravené k použití.Nebyla jsem připravena -útěchou mi je,že v obchodě nás tam bylo tedy opravdu na neděli hodně.

52-týden sedmý -15.10-21.10.2012

Pondělní ráno poklidné.Po snídani jdeme na kontrolu k paní doktorce.Dnes je tam plno a je to dlouhé.Zdráva.Cestou domů nakoupit.A doma se konečně dočkala svého dárku k svátku.I když nevím.Zdálo se mi to tak jednoduché,pro ni jako stvořené.Ale pro ni je to boj protáhnout kartičku mluvítkem aby mluvila.Tak že chvílemi jsme nevrlé obě.Já,že špatně vybrala a nezůstala u osvědčeného autíčka.A ona,že to zase nejde.Po obědě ještě jdeme k paní holičce.Tento rok už podruhé!!!Máme obě krátký sestřih.A můžeme se věnovat sbírání moči a balení na zítřejší výpravu do Prahy.

V úterý se jí zadařilo dlouho spát.Naštěstí nemusíme brzy.Jen mě otrávilo počasí.Prší.Jsem unavená,nevyspalá a mám pocit,že to nezvládnu.Cesta tam dobrá.Dokonce jsme ani moc dlouho nečekaly.A i tak čekání bylo s obr stavebnicí a bylo fotogenické.Sestřičky byly hodné a odebraly krev i pejskovi.Všechno bylo fajn.A tak jsem se přece jen rozhodla pro podzimní výlet Prahou.Po dlouhé době jsem mladou nalákala na lanovku na Petřín.Bludiště,rozhledna,má tam být i výstava Igráčků.Jenže zádrhel-lanovka až do listopadu mimo provoz.Pěšky to nedáme.Tak se mladá právem naštvala.Přestala zvládat svou únavu,kterou pro vidinu výletu měla zatím pod kontrolou.Náhradní plán už nedávala.A tak se další cesta metrem a potom i vlakem podobala malému hororu..Marně jsem se ji snažila nějak uklidnit,smířit si ji.Sama jsem byla v křeči.Jen jsem čekala kdy ve mě něco rupne.Odvykla jsem.Zestárla.Už na tohle nemám sílu.Už to nechci,už nemůžu!!!Dojely jsme.Usnula brzy a já byla vděčná.V 11 se znovu probudila aby mi dala najevo,že je stále naštvaná.Ale to já taky!!Někdy mám pocit,že tak nějak pernamentně.A ke všemu jsem až doma zjistila,že jsem někde nechala náš veliký oranžový deštník.Ani netuším kde.

I středa byla ve znamení doktorů.Tentokrát to bylo ale jiné.Poslední -výstupní kontrola na dětské neurologii.Byla jsem s ní moc spokojená.Cestou jsme koupily růži -pro doktorku i sestřičku.A myslím,že jsme měly všechny co dělat abychom nepustily slzu.Jen mladé to bylo úplně jedno.Nějak jí nedochází,že už nebude chodit k paní doktorce co tam má tu silnici.Teď už jí čekají jen nudné dospělácké ordinace -bez koberců na hraní,bez hraček,bez dětí.

Konečně čtvrtek!Konečně škola!!!Jde to ztuha.Je zpomalená.I když se těší a vezeme Brumíka dětem -když měla ten svátek.Na zastávce nejsou lavičky -problém.Dopoledne si užívám.Sama samotinká.Už jsem to vážně moc potřebovala.Mladá nebyla hodná.Ale dnes mě to nedrtí.Čerpám ze svých 4 hodin.Doma jsem zvládla i vyžehlit.

V pátek se opakuje to její natahování všeho.Je až s podivem jak dlouho dokáže jíst.Jak pomalinku dokáže chodit.Ze školy skoro utíkám.Je ve mě takový zmatek.Mísí se ve mě lítost nad její únavou a zároveň bojuji s alergií na všechno co dělá jinak,tááááák pomalu.Objevila jsem v hračkách pokladnu.Často o ní mluví,že si s ní hrála ve škole.Tahle je mechanická -žádné baterky.Velká a cenově levnější než ty podivné mini s pásem.Ale neprožívám nadšení,že jsem ulovila vánoční dárek.Jsem z ní tak unavená,podrážděná,že nějak nemám chuť jí kupovat dárky.Ve škole zase zlobí.Dojely jsme domů a už nikam nešly.Kdy už se to nějak vrátí do normálu???

Sobota.Spíme déle,ale všechno je nějak divně.Místo slunce co slibovali zataženo,protivno.Snažím se ji zapojit.Vytrhnout z letargie.Krájí jablka na nepečený dort.S nechutí.A já nejsem dost trpělivá.Dost nadšeně nemotivuji.A potom mám zase výčitky jestli vůbec mám právo ji pořád do něčeho nutit.Když se jí zjevně nic nechce.Jenže můžu ji nechat pořád nic nedělat?Copak může zbytek života jen prosedět?A kde mám brát sílu,nadšení,chuť -pořád ji k něčemu motivovat?Sama sebe musím nutit abych nezamrzla.I procházka byla.Taková divná.Zatažená,zamračená,mlhavá.

Neděle.Odpočaté.Já v sobě se slibem,že nebudu tolik tlačit na pilu,že se budu víc snažit.A tak dopoledne proběhlo docela fajn.Pomohla mi s úklidem.Vytvářela ježka co jsme ho včera potkaly na procházce na jedněch dveřích.Učíme se k tomu básničku.Chodí si odpočívat.Normálně si lehá na svou postel a odpočívá.Nikdy to nedělala.A já si na to nemůžu zvyknout.Zdravotně musí být v pořádku -to by už dávno volali z nemocnice.Snažím se to moc nevnímat.Snažím se jí dát čas,aby se zregenerovala.Odpoledne krátká procházka -prázdné ulice.Doma žehlení a chystání na zítra.

52-týden šestý -8.10.-14.10. 2012

Pondělní ráno -ještě noc.Klepe se zimnicí.Zahřívám,hladím.O pár hodin později zase chladím.Svítíme na sebe malou lampičkou a usínáme nad ránem.Naštěstí se jí daří.Vyspala se,nabrala nějakou sílu.Vyrazily jsme k mudr.MHD.Naštěstí už tam nikdo nebyl.Dostala ATB.Plíce čisté.Domů šlapem pěšky.Je tak krásný slunečný den.Zvládla i nákup.Ke konci už byla znát její únava.Ale dnes byla tak trpělivá až se mi tajil dech.Doma si okamžitě zalezla do postele.Polehává,občas usne.Zase je o kousek líp.Bavíme se novým Sluníčkem.Je nadšená z autobusu a zastávky.Jako jede do školy.Mám radost,že má radost.Že to dneska tak dobře zvládla.Holka moje statečná.

Noc byla klidná.V úterý ráno  je to zase o něco povzbudivější.Bez teplot!!Dopoledne tráví v leže u pohádek.Kravička Karlička,Kostičky.I já si hraji.Po obědě jsem neodolala a zkusila krátkou procházku.Housky a velký nákup v papírnictví.Aby si bylo s čím hrát.Doma dodělává tu svou dýni.Já se snažím o čarodějnický klobouk.A zítra začneme naplno makat.

Středa ve znamení povinností.Mladá se nevyhnula skutečnému učení -psaní,počítání,čtení.Moc se jí nechtělo.Já zase dělám pořádek ve skříních.Taky se mi nechtělo.Těsním okna -už začíná profukovat.Po obědě zdravotní procházka.Šlape jí to příšerně.Zase se celá křiví.Doma volná zábava.

Čtvrteční budíček až v 8.Tak to má být.I když mě dnes dostatek spánku moc nepomáhá.Učení -i dnes to drhne.Já zatím konečně vytahuji podzimní výzdobu.Po obědě nákup.Dal nám zabrat-přece jen je to dál.Doma doděláváme netopýry.

I v pátek delší spaní.I v pátek učení naprostá šílenost.Pro obě.Nějak zapadám do podzimní depky.Jít ven je boj.Který se nakonec zdařil.Nakonec jsme došly i odvolit.Ale pocity nejsou dobré.Jako bonus moje probdělá noc.Mladá naštěstí spí.Přestat myslet by to chtělo.

Sobota.Mírný šok.Slunce nám svítí do oken.Je 10 hodin!!!Pěkně to spaní máme rozkopané.Dopolední poflakování.Nějak není síla na nic.Oběd a hlavně ven.Na dlouhou procházku.Aby se hlavy provětraly.

Líná neděle.Ani ven se mi zase nechtělo.Taky se nám procházka nějak nevyvedla.Počasí nádherné.Ale začala být protiva.Už bychom si od sebe potřebovaly odpočinout.Máme ponorku.