52 -týden osmý -22.10.-28.10. 2012

Pondělí.Zdárně jsme projely hustou mlhou a užily si jinou trasu do školy.Opravuje se silnice.Čeká mě společnost.Máme toho spousty na probírání.Mezitím obhlížíme obchody.Rozhoupala jsem se ke koupi stříbrných náušnic mladé k narozeninám.Ta zatím ve škole zdárně zlobila a odmítala pracovat.Už zase začínám být nevrlá a alergická na stěžovací litanie.Už si i začínám zvykat,že mé dítě je to zlobivé.Víc mi vadí,irituje ten jejich útrpný tón kterým mi to sdělují.Jáák je strašně zlobila,jak to bylo opravdu,ale opravdu příšerné.Mít postižené dítě je blbý.Mít zlobivý postižené dítě ještě blbější.Dělat s postiženými je naopak záslužné,obdivuhodné,,nedoceněné a společností uznávané.A tak tam stojím a má tendence se omlouvat,že jim tak strašně komplikujeme život,že je tak moc prudíme a dostatečně si jich nevážíme.Vážím si jich,ale omlouvat se mi vážně nechce.Oni na rozdíl ode mne mají volbu -dělat to nemusí.Já nemám kam utéct.Doma ani po cestě nezlobí.A to nás po krátkém odpočinku čeká ještě cesta.Na dospěláckou neurologii.Paní doktorka i sestřička jsou milé.Půjde to.Vracíme se pomalu za tmy.Večeře,koupání a spát.

Úterý.Já si na tu mlhu snad začínám zvykat.Mladá odevzdána a já si užívám samoty.Máme přislíbeno,že v pátek dorazí mladej.Tak pořád přemýšlím co by ho potěšilo.Třeba jsem mu koupila bačkory -když nemáme ty koberce.Na mladou dnes chvála.Doma už jen odpočíváme.A píšeme dopis Ježíškovi.Ani neví co by měla chtít.Tak trošku napovídám,přece jen se s Ježíškem trochu víc známe a víme co si může dovolit,co už sehnat dokázal a co má vyhlídnutého.

Středa.Ráno už docela šlo -zrychlila se.Mám společnost i dnes -když jsou zítra ty prázdniny.A jsem z toho celá popletená a mám čtvrtek.Uteklo to.Ulovila jsem triko mladému ve výprodeji -jsem tak rozněžnělá,že ho snad ani nebudu schovávat pod stromeček.A na mladou zase stížnosti.Že je unavená a asi bude zase nemocná.Není nemocná a je unavená.Pořád ještě jedeme na mírnější režim -nechodíme plavat,cpu ji zeleninou a dostatečně spí.Já vážně nevím co víc dělat??Nejezdit do školy??Doma odpočívání a potom velká výprava za jídlem.Spoustu jídla -pro toho našeho chlapa.A taky konečně dýně.

Čtvrtek.Vyspáváme.Po snídani dopolední hraní,praní,úklid,vaření oběda. Dlabeme dýni..A zase odpočívání,úklid.Jdeme na poštu poslat Ježíškovi ten dopis.A taky do lékárny,pro maso.A tak nám utekl den.

Pátek.Už od rána ji neustále opakuji,že až večer.A ona se pořád ujišťuje.Zase děláme nepečený dort -tentokrát krájí jablka ochotněji.Když je to pro bráchu.Po obědě na chvilku ven -aby to čekání nebylo tak kruté.A najednou se tady objevil.I s kamarádem posbírali staré koberce,popadli křeslo,vysavač a byli pryč.Mladej slíbil,že do večeře je doma.Ale mě to bylo jasné.Ani zlobit jsem se nemohla.Zařídil odvoz věcí o které jsem prosila.Večer věnoval kamarádovi -jeho ženě a dceři.Jsme v pořadí.

Sobota.Mladá se šla přesvědčit,že tu skutečně je.Jen netuší ,že jen na chvilku.Ale i tak bylo dopoledne plné povídání.Nebylo možné probrat všechno.Po obědě se už zase balil na cestu zpět.Jdou do divadla.A ke všemu se přítelkyně dozvěděla,že jí umřel děda.Takže i kdyby neměl lístky do divadla odjel by.A venku chumelí a mě je děsivě smutno jen za sebou zavřel dveře.Nechce se mi ven i když mladá naléhá.Nemá boty.A já se vzpamatovávám z toho kratičkého okamžiku kdy jsem měla prvorozeného u sebe.Kupodivu mladá je spokojená.Viděla ho,řekl jí ,,Ahoj Placko",dělal s ní blbosti.To jen mě je to zoufale málo.

Neděle.Nejdřív zjistit kolik je tedy opravdu hodin.Posunout hodiny které to automaticky neudělaly.A pustit se do uklízení,vaření a chystání věcí na zítra.Dnes se to bez procházky neobešlo.Musela si šlápnout na sníh aby slyšela jak to křupe.Zatím bylo ještě kde.A taky se šlo vybrat zimní boty.Pro mladou.Snad jsem všechny rukavice,čepice,šály a teplé bundy našla.Už se suší a jsou připravené k použití.Nebyla jsem připravena -útěchou mi je,že v obchodě nás tam bylo tedy opravdu na neděli hodně.