V úterý se jí zadařilo dlouho spát.Naštěstí nemusíme brzy.Jen mě otrávilo počasí.Prší.Jsem unavená,nevyspalá a mám pocit,že to nezvládnu.Cesta tam dobrá.Dokonce jsme ani moc dlouho nečekaly.A i tak čekání bylo s obr stavebnicí a bylo fotogenické.Sestřičky byly hodné a odebraly krev i pejskovi.Všechno bylo fajn.A tak jsem se přece jen rozhodla pro podzimní výlet Prahou.Po dlouhé době jsem mladou nalákala na lanovku na Petřín.Bludiště,rozhledna,má tam být i výstava Igráčků.Jenže zádrhel-lanovka až do listopadu mimo provoz.Pěšky to nedáme.Tak se mladá právem naštvala.Přestala zvládat svou únavu,kterou pro vidinu výletu měla zatím pod kontrolou.Náhradní plán už nedávala.A tak se další cesta metrem a potom i vlakem podobala malému hororu..Marně jsem se ji snažila nějak uklidnit,smířit si ji.Sama jsem byla v křeči.Jen jsem čekala kdy ve mě něco rupne.Odvykla jsem.Zestárla.Už na tohle nemám sílu.Už to nechci,už nemůžu!!!Dojely jsme.Usnula brzy a já byla vděčná.V 11 se znovu probudila aby mi dala najevo,že je stále naštvaná.Ale to já taky!!Někdy mám pocit,že tak nějak pernamentně.A ke všemu jsem až doma zjistila,že jsem někde nechala náš veliký oranžový deštník.Ani netuším kde.
I středa byla ve znamení doktorů.Tentokrát to bylo ale jiné.Poslední -výstupní kontrola na dětské neurologii.Byla jsem s ní moc spokojená.Cestou jsme koupily růži -pro doktorku i sestřičku.A myslím,že jsme měly všechny co dělat abychom nepustily slzu.Jen mladé to bylo úplně jedno.Nějak jí nedochází,že už nebude chodit k paní doktorce co tam má tu silnici.Teď už jí čekají jen nudné dospělácké ordinace -bez koberců na hraní,bez hraček,bez dětí.
Konečně čtvrtek!Konečně škola!!!Jde to ztuha.Je zpomalená.I když se těší a vezeme Brumíka dětem -když měla ten svátek.Na zastávce nejsou lavičky -problém.Dopoledne si užívám.Sama samotinká.Už jsem to vážně moc potřebovala.Mladá nebyla hodná.Ale dnes mě to nedrtí.Čerpám ze svých 4 hodin.Doma jsem zvládla i vyžehlit.
V pátek se opakuje to její natahování všeho.Je až s podivem jak dlouho dokáže jíst.Jak pomalinku dokáže chodit.Ze školy skoro utíkám.Je ve mě takový zmatek.Mísí se ve mě lítost nad její únavou a zároveň bojuji s alergií na všechno co dělá jinak,tááááák pomalu.Objevila jsem v hračkách pokladnu.Často o ní mluví,že si s ní hrála ve škole.Tahle je mechanická -žádné baterky.Velká a cenově levnější než ty podivné mini s pásem.Ale neprožívám nadšení,že jsem ulovila vánoční dárek.Jsem z ní tak unavená,podrážděná,že nějak nemám chuť jí kupovat dárky.Ve škole zase zlobí.Dojely jsme domů a už nikam nešly.Kdy už se to nějak vrátí do normálu???
Sobota.Spíme déle,ale všechno je nějak divně.Místo slunce co slibovali zataženo,protivno.Snažím se ji zapojit.Vytrhnout z letargie.Krájí jablka na nepečený dort.S nechutí.A já nejsem dost trpělivá.Dost nadšeně nemotivuji.A potom mám zase výčitky jestli vůbec mám právo ji pořád do něčeho nutit.Když se jí zjevně nic nechce.Jenže můžu ji nechat pořád nic nedělat?Copak může zbytek života jen prosedět?A kde mám brát sílu,nadšení,chuť -pořád ji k něčemu motivovat?Sama sebe musím nutit abych nezamrzla.I procházka byla.Taková divná.Zatažená,zamračená,mlhavá.
Neděle.Odpočaté.Já v sobě se slibem,že nebudu tolik tlačit na pilu,že se budu víc snažit.A tak dopoledne proběhlo docela fajn.Pomohla mi s úklidem.Vytvářela ježka co jsme ho včera potkaly na procházce na jedněch dveřích.Učíme se k tomu básničku.Chodí si odpočívat.Normálně si lehá na svou postel a odpočívá.Nikdy to nedělala.A já si na to nemůžu zvyknout.Zdravotně musí být v pořádku -to by už dávno volali z nemocnice.Snažím se to moc nevnímat.Snažím se jí dát čas,aby se zregenerovala.Odpoledne krátká procházka -prázdné ulice.Doma žehlení a chystání na zítra.
Ja si myslim s tym odpocivnim ze zacina byt zima, vonku je menej svetla a je z toho viac unavena, moj syn tiez spava a odpociva v zime viacej viditelne viac, tiez si poobede na chvilu lahne a vecer spi od osmej do osmej. V lete spi o dve hodiny menej a cez den neodpociva ani nahodou.
OdpovědětVymazatVam prajem lepsiu naladu. Ja mavam tiez taketo spliny, ale to si dam sem tam pauzu, vypnem a po par dnoch sa do vsetkeho pustim z radostou.