52 -týden třetí -22.9 -23.9.2012

Vstávalo se brzo.Druhé kolo začínalo v 9.Odevzdala jsem mladou a šla se usadit mezi ostatní.Probíralo se toho spoustu,zajímavé ,ale nic co bych dokázala použít na nás.Ke všemu jsem se úplnou náhodou dozvěděla,že nahoře byl problém.Moje dcera se prý porvala s jinou slečnou.Mě nikdo nic neřekl.Asi se nestalo nic závažného,ale od té chvíle jsem se nezbavila pocitu,že moje dítě je ten rušivý element.Vyžadující neustálou,otravnou pozornost,zatímco ostatní ukázněně sedí a věnují se organizované zábavě.K tomu se přidala frustrace z toho,že jako matka stojím opravdu za prd.Většina těch maminek nejenže chodí do zaměstnání,ale jejich děti znají hodiny,umí z mobilem a hned pochopily,že ta moje je jinde.Poslední dvě hodiny jsem protrpěla .Byla jsem unavená,mladá na kterou jsem se odvážila jít podívat jen dvakrát taky jevila známky nespokojenosti.Byla jsem ze všeho zmatená,podrážděná a mé sebevědomí neexistovalo.Jen ty klíče od synova bytu mě trochu uklidňovaly.Nemusím nikde nervozně vyčkávat.Když se mě potom mladí ptali jaké to bylo málem jsem se rozbrečela.Nepomohlo mi to.Asi jsem hloupá a nedokázala jsem si z toho vytáhnout nic pro sebe.Všichni kolem odcházeli spokojení.A úplně mě rozhodilo ujištění mého pocitu, že kromě mě nikdo mladou nemá rád.Že i speciálně vyškolení asistenti s praxí jsou z ní unavení a otrávení.Dostalo se mi poznání,že neumím komunikovat ani se sebou,s dcerou natož okolím.
Naštěstí noc byla milosrdná a ráno růžovější.Dopoledne nás vzali na procházku po okolí.Okoukli jsme Břevnovský klášter a okolní zahrady.Prolezli hřiště.Po obědě následoval odjezd.Mladá ještě v chodbě bytu stihla udělat do zdi díru -takže bylo mírně dusno.Cesta přes Prahu a rychlíkem domů dobrá.Očistec mě teprve čekal.Když je toho moc ,vždycky se něco přidá.Poslední kousek cesty.10 minut lokálkou.Mladá se rozhodla,že sklopí sedačku vedle sebe.Jenže vedle seděla malinkatá holčička.A já viděla ty její prstíčky a předvídala co by se mohlo stát kdyby to mladá udělala.Snažila jsem se jí to rozmluvit.Ale nějak s ní nebyla řeč.Jako kolovrat jsem opakovala,,Nedělej to".Nevědomky jsem použila všechny možnosti které padly na semináři.Vysvětlování,domlouvání,odvádění pozornosti,vyhrožování.Nic-gradovalo to.Jo to se stává.Je to nemilé,vyčerpávající,ale vždycky to přežijeme.Jenže jsme měly publikum.Dvě slečny -14-15,možná i míň.Náramně se bavily.Ani se nesnažily to skrývat.Ta drzejší si ještě stoupla a čuměla na nás skrz sluneční brýle jak si s tím poradím.Neporadila jsem si.Sedadlo nesklopila,holčičce prsty neskřípla -jen se naprosto rozhodila a já se klepala jak ratlík.Dokonce průvodčí už se na to nemohla dívat a šla je šeptem napomenout.Tak moc to bylo ponižující.Samozřejmě vystupovaly stejně.Čekal na ně nějaký mladík a ony -podlamující se smíchem v kolenou mu to měly potřebu všechno povyprávět.Šly jsme přímo za nimi.Styděla jsem se já.Že žiju,že rodím,že nezvládám situaci.Dojít domů -neublížit mladé,neutéct,nebrečet-to byl výkon.Doma nešla na počítač-za trest.Ani se o to nepokoušela.Mě už ale nepomohla ani horká koupel,svíčky,pleťová maska a kus čokolády.Z tohoto víkendu se budu vzpamatovávat dlouho.Nevím kde se stala chyba.Mé přílišné očekávání,přecenění svých schopností něco chápat,nebo jen souhra okolností,špatné postavení hvězd?

52-týden třetí -21.9. 2012

Je tu pátek.Den ke kterému se moje mysl obrací už pár týdnů.Zcela náhodně jsem na netu najela na jedny stránky .A byla tam nabídka na víkendový pobyt pro rodiče pečující o své dospělé děti.Na téma komunikace se sebou,s osobou o kterou pečuji,okolím.Okamžitě jsem se nadchla a začala jednat.Vnutila jsem se mladým na přespání.Mělo to probíhat v pátek a sobotu.A já od nich dostala i kousek neděle.K dispozici asistenti -tak-že se toho mohla účastnit i mladá.Byla jsem nervozní .Ze všeho.Jestli jsem schopná to místo vůbec najít,jestli to bude pro mě přínosné,jestli mě mladej někde nezapomene,jestli u nich usnu,jestli to na mladou nebude moc a koneckonců i na mě.Dopoledne poslední horečné přípravy.Balení,stihnout oběd,uklidit.Přesvědčit se že je zamčeno a vyrazit.Cesta byla dobrá.Ozvláštněná spoustou mládežníků vracejících se domů.Jeden se v lokálce přitahoval za madlo na držení jako v posilovně.A dal si při tom machrování pěknou ránu o strop do hlavy.Mladá a celý vagon se smál až do výstupu.V Praze dle plánku a řádné přípravě u internetu jsme se vydaly hledat místo určení.Kupodivu to šlo snadno.A já více jak hodinu a půl před zahájením stála před budovou.Tak jsme se poptaly kolemjdoucí maminky na nejbližší park a šly si odpočinout.Nasměrovala nás do Grébovky.A mě to úplně dostalo.Protože jsem kdysi mladýmu čítávala knížku o hodném Fridolínovi a zlé Joze.Ten v parku Grébovka,u potoka Botiče na ni narazil a ona ho chtěla zavřít do sudu kde žila
Před čtvrtou jsme se vrátily na místo.Už se scházely maminky a jedna sestra.Děti byly o patro výš s asistentkami.Vlastně moc nedokážu popsat co se dělo.Dlouho jsem byla tak strašně sešněrovaná  a když jsem měla,nebo mohla mluvit nedokázala jsem tu křeč odstranit.Ke všemu mě zcela ovládal pocit,že vůbec nechápu o čem je řeč.Potom následovala společná večeře v restauraci.Za mě probíhala dobře.Ale nemohla jsem si nevšimnout,že moje dcera se ze všech těch ,,dětí" chová jediná jako dítě.To mě docela rozhodilo.
Následovala cesta nočním metrem.Na chvilku jsem začala propadat panice když mladej nestál na místě srazu.Já se opravdu bála.Ale nenechal nás tam.A za chvíly nás dovedl do jejich nového bydliště.Malé,útulé,jejich.Přidělil nám postel a odjel do noci vyzvednout přítelkyni k vlaku.Byla jsem strašně unavená a mladá taky.Snad právě proto nešlo hned usnout.A když ona usnula a já mohla- řešila jsem kočku.Sama si otevřela dveře bytu a zdrhla na chodbu.Ke mě samozřejmě odmítala jít.A já tam stála na prahu v noční košili,v cizím domě,bytě a bála se udělat krok z bytu.Neměla jsem klíče -mladá sama,co když se mi dveře zabouchnou?Strašně jsem chtěla nad kočkou mávnout rukou a jít spát.Ale představa,že mladé po návratu nebude vítat jejich mazel byla děsivá.Nakonec jsem se zoufalá ten krok rozhodla udělat.Asi už byla vyděšená víc jak já tak se chytit nechala a ani mě nedrápla.Což činí běžně a zcela bezdůvodně.Jenže tím to neskončilo.Z bytu  už neměla šanci podruhé zdrhnout,ale nepřestávala to zkoušet.Další hodinu opakovaně skákala na kliky a pokoušela se dostat ven.Usnula jsem až k ránu.Mladí i kočka dávno spali.A mě bylo zima,v cizí posteli jsem nemohla najít tu správnou polohu a měsíc svítil jak blázen.

52-týden třetí-17.9.-20.9.2012

Zase čerstvé -můžeme vyrazit.Poprvé zaznamenáváme opravdovou zimu po ránu.Den utekl rychle.Ve společnosti hned několika maminek.Mladá přišla z oběda spokojená.Doma na mě padla únava.A navzdory krásnému počasí se do mě dala zima.Ale donutila jsem se.I dnes byl náš trénink.Já se zahřála,probrala,protáhla.Mladá házela do dálky,trénovala chytání,zakopaly jsme si.Dodalo nám to energii na zbytek úkolů.A šlo nám to pěkně od ruky.

I dnešní úterý -stejně jako to před týdnem má být slunečné a zítra déšť.Tak si to hledím užít.Mladá to své dopoledne tráví v sedle,u koní,na vzduchu.Já o samotě,na lavičce.S knížkou a výhledem na hladinu rybníka.Užily jsme si to obě.A obě byly spokojené,vysluněné.Doma to pěkně šlape.A na odpolední procházce jsme byly úspěšné.První várka kaštanů.Podvečer jsme nedobrovolně strávily při svíčkách.

Středeční ráno nás nezaskočilo.Jen jsme přidaly vrstvu oblečení a vzaly si deštník.Já se tedy nakonec dřív uchýlila do šatny a četla,četla a četla.U oběda prý zlobila.V šatně ji ale slyšet nebylo.Moc jsme toho doma nestihly -přece jen nás to trochu uspává.Nějak se nic nechtělo.Ale plavat se chtělo.Snažila se.Potápěla se s brýlemi a lovila kroužky.Já celá nabuzená z akcí které má sdružení v plánu ani nemohla usnout.Závody,divadlo,soustředění.U všeho chci být.

Ve čtvrtek se mi už vstává hůř.Byla hodně tma a moje myšlenky jsou teď nějak o pár dnů napřed. Dá práci soustředit se na přítomnost.Dokonce ráno na zastávce zase osahávala kolem stojící.Její radar zachytil můj vnitřní neklid.Naštěstí se bylo komu vypovídat.Uteklo to rychle.Byla hodná.Dneškem jsme zakončily tento týden školní docházku.A doma se odehrávalo velké praní,chystání a nakupování.Začaly jsme chodit do Albertu.Já zcela nezasažená jejich akcemi přece jen neodolala -mluvítko to by bylo něco pro ni.Ona netuší.Podařilo se mi koupit mluvítko,album a tajně syslím kartičky.Když spí tak si je přehrávám.Pro mladou to bude překvapení k svátku.Už se těším jak bude nadšeně vykřikovat,že má Albert.

52 -týden druhý -10.9.-16.9. 2012

Nový týden začal povzbudivě.Ještě stále se jí drží nadšení.Ráno to jde samo.Stále letní počasí.Možná až moc.Dneškem nám začínají oficiální atletické tréninky.A já zase stála před rozhodováním.Baví ji to,ale strašně moc sil vydá už jen přesuny.Nakonec jsem to vzdala.Až den poté se dozvěděla,že se konat nebudou,protože je stadion v rekonstrukci.Dnes ještě nic netušíc jsem šalamounsky zavedla do aktivit dne individuální atletický tréning.Na hřišti,kousek za domem.Pečlivě jsem se vybavila -míčky,metr,značky pro dopad,vhodná obuv i sportovní oděv.Házely jsme -obě,mírně běhaly -obě,zkusily i oštěp nahradit kusem klacku.Bylo to docela fajn.Jen ta společnost chyběla.Ty udivené děti co obcházeli neustále kolem se nepočítají.

V úterý ráno si už v autobuse nevytahovala MP3.Vyžadovala si mou pozornost.A tak jsme hrály ,,co začíná na ..."Počítaly protijedoucí auta -86.O samotě jsem si užívala sluníčka.Na lavičkách s knihou.Na trhu.Kochala se záplavou nádherných dýní.A koupila další světluškový náramek.Mladá mi ten můj celý rok záviděla.Bohužel vztekání u oběda připadlo už na dnešek.Naštěstí jen u oběda.Snad to bylo tím vedrem.Nebo už je unavená?Nemocná?I já už na sobě pociťuji něco jako nachlazení.Zase mě zlobí ucho.Do všeho se musím nutit a mladou popostrkovat.Brzo to začalo skřípat.

Ve středu se už těžce nechce.Je jak zpomalený film,ale pořád se ujišťuje,že se jde plavat.I pro mě dopoledne výrazně delší a neutíkající.Ochlazení není tak strašné,dokonce déšť je jen mírný a občasný.Byla jsem připravena na horší.Bohužel její bouchání v jídelně slyším až v šatně.Achjo!!!!!I cestou domů je protiva protivná.Na bazén se jde.Pro klid v domě.Buď ji dorazím -pokud je to začínající nemoc nebo se z ní doma zblázním.Tak vzhůru do nové plavecké sezony.V sekáči jsem pořídila skoro profi-plavky.Měly úspěch.A to moje mrzuté dítě s nadšením plavalo.Z bazénu jsme šly už v dešti a s dobrou náladou.

Čtvrtečním motorem pro mladou byla vyžehlená a nachystaná košile.Miluje košile.Takže ráno to šlo jako po másle.Navzdory už nevlídnému počasí je po nenáladě.I mě den utekl nezvykle rychle.Kamarádka s manželem objížděli zahradnictví a vzali mě sebou.Bylo to příjemné -navzdory dešti.Škoda jen,že jsem nevzala foťák.Vynahradilo to mé nadšení z mladé.Vzorná celý den,usměvavá,spokojená,chválená.V euforii,že únava a nevrlost je pryč jsem se  rozhodla ji odměnit.Koupila jsem jí naušnice -vybrala si žluté jako knoflíky.Byla z nich tak nadšená!Že by přišel čas na takové parádivé výpravy matky s dcerou?Doma šlo všechno líp.Učení,uklízení i ta procházka byla.

A je tu pátek.Vždycky to nějak samo šlape,utíká.To vědomí,že zítra je volno to prostě vylepšuje.Ke všemu se slunce vrátilo.Mladá byla hodná a paní učitelka chválila za počítání.Domů jsme nespěchaly.Škola slaví 20 let založení.Konala se slavnostní bohoslužba které jsme se účastnily.A potom se připojily k ostatním na zahradu střediska.Já si dala kafe v kavárně-čajovně.Poslechly jsme si dva mladíky co hráli na harmoniku a flétnu krásné židovské písně.A přijeli z obory ukázat dravé ptáky.Měla jsem na ruce poštolku.Původně měla být usazena mladé na hlavě,ale bála se.Až později podržela v rukavici káně a nechala se vyfotit.Zábava pokračovala dál,ale my jsme už zamířily na autobus.Bylo to krásné slunečné odpoledne.Stihla jsem i vyprat takže zítra to bude pohodička.

Sobotní přispání bylo příjemné.Hned je zase víc energie.A tak jsme toho stihly spoustu.Velký úklid,cvičení,učení i hraní.Po obědě jsme měly sraz s kamarádkou a Belou.Probíhal dětský den jedné nejmenované strany.Mladá si zaházela míčkem,prolezla tunelem a dokonce střílela z pistole -takové té co střílí barevné kuličky.Fotky nejsou ač foťák byl.Nezvládám fotit a navigovat dítě.A kámoška zase musela držet psa.Ale cestou domů jsme úplně náhodně objevily železniční muzeum.Tedy zatím se rodí a je to úžasné jak někdo dokáže být tak krásně pohlcen.

Neděle byla poklidná a sladce líná.Dlouho jsme spaly.A daly jsme si volno od všech úkolů.Po obědě procházka -užít sluníčka dokud je.Všechno pěkně nachystat na zítra.A můžeme vyrazit.

Projekt 52 -týden první -3.-9.9.2012

Tímto zahajuji projekt 52.Zase něco nového,nevyzkoušeného.Zatím mám pocit,že všechny události sem ani nedokážu vmáčknout.Tolik se toho děje.
Škola.Musím zaklepat na dřevo -dobrý!!!!Nová paní učitelka.Starší,ale vitální.Kdysi tu prý učila.Mluví se mnou!Usmívá se!!!Říká mi co dělali,chválí mladou jak pracovala.Asistentka stejná,ale snad ji tahle paní učitelka taky pomůže,aby nebyla tak moc nervozní.Jsou opět přeházené děti.Ale to souvisí s nově příchozími.Nějak to poskládat musí.Ve třídě je jich 7,jen 2 holky.Věkově k sobě -většina,jako mladá poslední 10 ročník speciální školy.Ony ty přesuny souvisí i s praktickou školou,která jede letos druhý rok.A díky za ni .Mladá má kde pokračovat.Zatím vstává s nadšením.V autobuse poslouchá MP3 jak starej mazák.Zlobila jen jednou u oběda.A už jen to,že se o tom mluvilo,hledala se příčina mě potěšilo.Já vím,že jsme všichni čerství a odpočatí.Ale i tak jsme vykročili všichni správným směrem.

Po změnách v bytě jsem slibovala změnu i sobě.Už v létě jsem si dala melír -můj první.A se získaným časem jsem pokračovala.Třeba taková obyčejná návštěva doktorky.Nic vážného -jen drobný mírně obtěžující problém.Neřešila jsem to.A teď mám mastičky a radost ,že se to lepší.Pronikla jsem do světa internetového bankovnictví.A světe div se- spořím.Teď už to bude finančně zase o něco lepší.A koupila si boty -aniž bych nějak cíleně chtěla jsou houpací.Nebolí mě nohy!Každým krokem cítím jak se mi natahují svaly,rovnají záda,klouby si ulevují.Návštěva knihovny a první přečtená knížka -to už je jen milé zpestření jen mého času.Piji meduňku,polykám hořčík a vitamín C,zapaluji vonné svíčky.Mám se nějak raději.

Na konci prázdnin -mírně vyděšená jak to budeme zvládat jsem si jako už několikrát vytvořila malý manuál.Takový záchytný bod.Aby byl čas na vše co je třeba.Po pár dnech kdy jsem s nadšením plnila úkoly dne jsem se začala mírně bát.Není-li to moc jet podle jízdního řádu.Zatím mě to uklidňuje,dává řád,plní čas.Horší bude když si nesplněné úkoly budu moc zabírat.Nesmím se brát tak moc vážně.Zatím to funguje.Mám relativně pořád uklizeno,cvičíme,učíme se.Každý den jdeme ven.A já to po dlouhé době beru jako relax-protože po návratu mě ještě nějaké nesplněné kolonky čekají.Snad mi tenhle autopilot pomůže přežít podzimní depky.Dá mi šanci .

Ono to hodně souvisí se synem.Během srpna se z vysokoškolských kolejí přestěhovali s přítelkyní a kočkou do podnájmu.Jeho další doktoranské studium už souvisí s částečným platem a prací pro fakultu.Nepřišlo to nečekaně -bylo to v plánu.Ale mě to vždycky vyděsí.Že už je to tady.A to si mě syn vychovává už od střední -pomalinku se odpoutává.Taky se snažím -žít si svůj život na plno,užívat ho,objevovat nové aktivity pro sebe a mladou.Bude to prostě jiné.Jsou oficiální pár ve společné domácnosti.Pohlceni do studia a práce které propadli.Syn poprvé v životě letěl letadlem.Do Francie na odbornou konferenci.Jsem na něj nesmírně pyšná a strašně moc jim přeji úspěch.Jen se trochu bojím jak se naše světy od sebe čím dál víc liší.Propastně.Říká se,že když děti sami mají děti začínají se domů vracet.No to si počkám -6,7 let?Snad na nás nebude zapomínat.Budeme s mladou samy.Asi to tak zůstane už napořád.Vím to,dá se říct,že jsem to přijala.Jen bych to chtěla umět mít víc ráda.
Slunečný víkend byl ve znamení Dne evropského dědictví.Kamarádka nám letos dala košem.Je v očekávání prvního vnoučete a budoucí rodičce nebylo moc dobře.Mají to už za pár.A tak jsme vyrazily samy.Jen zlehoučka.Jeden kostel a nově otevřený Spolkový dům.Větším lákadlem byl program na náměstí.Hrála hudba,my chytly zrovna tu středověkou.Bylo to příjemné.A k tomu jedna vařečka co jsem obdivovala u Gabro na blogu.Tak ji mám.A můžu taky vařit s láskou.Pro nás dvě.