den 219 -31.3.čtvrtek -Dnes je čtvrtek,zejtra pátek...

Mírná krize,obě by jsme spaly dál.Ale zvládly jsme to.Dnes jsme jely pro změnu modrou škodovkou,ale už to konečně nebylo tak strašně naléhavé a neodbytné.Vzala jsem si pro jistotu deštník a docela se těšila,že bude pršet.Mladá nebude muset na vycházku a trochu si odpočine.Zapršelo,dokonce chvíly i vydatně.Ale v té době mladá seděla ve škole a já v cukrárně.A potom se nebe vyčistilo,vylezlo slunce a vycházka byla.Držela se statečně.Cesta domů šla.Po chvilce odpočinku domácí úkol.A už jen samé příjemné skoronicnedělání.Nabarvily jsme sklenici na modro abychom mohly zítra taky modře svítit.

den 218 -30.3.středa- Jedeme zelenou škodovkou.

Dnes to bylo snažší.Ráno jsem ještě spolupracovala a opakovala,ano jedeš zelenou škodovkou,i krtek jede,teta Lenka,všichni jedeme zelenou škodovkou.V autobuse už mi začalo cukat víčko.Snažila jsem se mluvit o něčem jiném.Cestou do školy jí ukazovala kytky,stromy.Vždycky jsme skončily u zelené škodovky.Řekni,řekni!!!1000krát nic umořilo osla.Dnes jsem si toho ticha,samoty považovala.Chodila jsem ,mlčela,četla.Ve škole byla hodná.Tak alespoň něco.A urvaná.Dorazilo jaro a učitelky chodí více z dětmi ven,dokonce běhali na stadionu.Sice chválihodné,ale pro mladou moc velký záhul.Narozdíl od spolužáků pošlape pěšky na vlak a odpoledne jí čeká plavání.A jediné co zatím nemusíme řešit je přibírání na váze.Byla statečná,hodná,jen stále jezdila svou imaginární zelenou škodovkou.Doma za odměnu počítač a vyrazit.Jako zelenou škodovkou.Vzala jsem si taky plavky.Motivací jí bylo plavání v malém bazénu až si odplave své a nebude dělat blbosti.Já si taky odplavala své a potom jsme se ohřály společně v malém.Domů nás dovezla jako zelená škodovka.Večeře a brzo do hajan,ať má šanci zregenerovat.A hlavně ať už spí ta zelená škodovka!!!

den 217 -29.3.úterý -Vytančíme to!!!

Ráno opět nic moc.Vstávání puberťáka.Před koncem cesty ji to zase chytlo a kdoví proč se zlobila na celý svět.Po cestě jsme potkaly spolužačku.Ta to zachránila.Až po odevzdání v družině jsem zjistila,že jdou do divadla.Nevidím to růžově.Ale nehodlám se tím užírat,jdu odpočívat.Na náměstí jarní trhy,na lavičce sluníčko a dobrá knížka.Je to dlouho co jsem ji četla a překvapilo mě,že vidím věci jinak.Co se mi zdálo úžasné je dnes nepřijatelné.Stárnu!!Šla jsem si vyzvednout mladou a už setkání v šatně mi dalo odpověď.Hodně špatný.Z divadla s ní učitelka odešla.O obědě jsem slyšela její dupání a měla černo před očima.Potom se ještě naštvala když jí učitelka odmítla dát pusu na rozloučenou.Ach jo,ach jo.Cesta docela šla.Doma zase dohadování,že počítač nebude.Když jsem se najedla a dostatečně nabrala síly daly jsme se do úkolu.Taky to šlo.A potom jsem pouštěla na počítači písničky a nutila ji tančit.Sama jsem lítala bytem a setřásávala ten stres.Když už toho měla fyzicky dost dělala mi bubeníka a plastovými lahvemi bušila do pohovky.Snad jí to taky trochu pomohlo.Už se mi stýská po té hodné,milé a rozumné slečně.Nepotkali jste ji?

den 216 -28.3.pondělí -A pořád to samé.

Protivné vstávání do tmy.Mladé se taky nechtělo-to bylo zase nekonečného volání.Máme změnu trasy autobusu.Nesmí se přes most,protože se rozpadá.Chudáci lidi co za tím mostem bydlí.Mladou jsem odevzdala a zůstala jak ztracená.Druhá mamina nedojela.Jediné na co jsem myslela,že jsem si měla vzít knížku.A pěkně mě to štvalo.Mladá docela dobrý.Jen já v sobě pořád mám ten napnelismus.A ona to ví.Tak se mě více dotýká,více volá ,,Mami",více mě nutí opakovat hlouposti.Nebo se mi to zdá?To je asi jen v té mé hlavě.Doma jsem zase měla tendence tomu podléhat.V seobraně jsem uklidila,vyžehlila.Dokonce jsem ani moc nekřičela když mladá vysypala květináč se semínky z parapetu.Výchovně si to sama vysála.A já si nachystala na zítra knížku do batohu,veselou.

den 215 -27.3.neděle -V jiném světě.

Všechno špatně.Tedy u mě.Mladá se jakž tak zklidnila.Ale mě se svět zdá černější víc než jindy.Jsem protivná sama sobě.Dělám jen to co musím-a ještě špatně.Dopoledne úkoly.Mladá byla naštěstí samostatná.Oběd,úklid.Na hodinku jsem zalehla,doufajíc,že mi to pomůže.Nepomohlo.A tak jsem ani nešla ven.A bylo mi to úplně putna,že venku je pěkně a mladá potřebuje na vzduch.Dnes mi bylo nějak jedno všechno.

den 214 -26.3.sobota -Drhne to.

Sice jsem mohla spát déle,ale nějaká síla mě vytáhla z postele.K vzteku,když bych mohla nespím.Mladou po snídani zajímal jen počítač,aby se ujistila,že zákaz skončil.Dopoledne jsem prala-nesvítilo slunce a bude to špatně schnout.Taky jsme si zahrály nové pexeso.Oběd a nekonečné přemlouvání sebe i mladé.Dnes už jsme do toho obchodu vážně musely.Bylo studeno,foukalo a doma by bylo líp.Ale máme to za sebou.K večeru se její nálada zase nějak horšila-kdoví proč mě měla chuť dráždit vším co ví,že tak strašně nesnáším.Anebo jsem podrážděná já kdoví proč a všechno mě rozčiluje.Už aby šla spát.Už abych šla spát.

den 213 -25.3.pátek -Bída.

Včerejší luxus nepomohl.Dnes to byla bída.Celý den.Ráno jedno z těch příšerných.Kdy nekonečně a zcela zbytečně volám,aby se šla mýt,oblékat,snídat,na autobus.A na zastávce jsme se zase přetahovaly.Ona k paní já opačným směrem.V autobuse ignorovala nabízené knihy,které jsem tentokrát vezla a byly mi na nic.Nekonečná cesta do školy,nekonečně dlouhé převlékání.Jediná světlá chvíle dopoledne byla na lavičce s knihou.Ale moc dlouho jsem nevydržela,foukalo.Ze školy jsem si odváděla neposlušné dítě,co se celým dnem provztekalo.A celou cestu domů si trvalo na svém,že bude hrát na počítači.I když dobře věděla,že to nehrozí.Anebo právě proto.Když pochopila,že to ale opravdu myslím vážně začala mě bombardovat tím,že jdeme plavat.Šly jsme,ale až o pár dlouhých hodin později.Půlhodinka klidu,mladá ve vodě.Dokonce plavala,protože na ní byly dvě-asistentka zaučovala novou.Domů už za tmy.Večeře a spát.Usnuly jsme obě strašně rychle.

den 212 -24.3.čtvrtek -Luxus nicnedělání.

Ráno se moc nechtělo.Probudila jsem se nějaká zmatená,nemohla si vzpomenout který je den,co mám dělat.Mladá si pustila rádio,svůj oblíbený Impuls.Což mě vzápětí naštvalo protože téma dne se týkalo stávky ZP a jestli ji lidé podporují,jestli si myslí,že dochází k zneužívání.Tak se na mě valily negativní příspěvky  a pitomé upoutávky.Demonstrující invalidní senioři.Masáž národa kdy si každý už ve spojení se ZP představuje opáleného spoluobčana s drahým fárem,nebo teď nově ukřičeného,protivného seniora s holí nakupujícího v Kauflandu v akci.Jsme na řadě po bezdomovcích,kdy na nás budou spravedlivý útočit dlažebními kostkami??Protože překážíme,slintáme,chodíme pomalu a zabíráme moc místa??U autobusu se mladá zase neudržela a šla si osahávat tu svou paní.A cestou to na mě taky zkoušela.Má radar na to že máma není ok.Dopoledne jsem měla společnost a užívala si sluníčka.Mladá byla hodná-asi zlobí jen mě.Cesta dobrá,jen já byla nějaká netrpělivá abych už za sebou zavřela dveře bytu.A tady na mě po chvíly padla šílená únava a dala se do mě zima.A ačkoliv jsem měla jít na nákup vzdala jsem to.Dopřála jsem si luxus nicnedělání.Už v 5 si vlezla do horké vany.S knížkou,mladou jsem musela odehnat,protože se samozřejmě chtěla koupat taky.A potom jsem si zalezla do peřin,s knížkou.Tam už se mladá necpala.Měla jsem jít na nákup-lednice je prázdná.Měla jsem vyprat-svítí slunce a fouká vítr-pěkně by to uschlo.Místo toho jsem si v posteli s knížkou počkala až bude čas jít spát.A šla.

den 211 -23.3.středa -Pocity.

Ráno jsme ještě byly docela unavené a já pořád rozpačitá.Cestu jsme zvládly skoro v pohodě.Až ke konci začala zase trochu blbnout.Odevzdala jsem ji v družině a šla s tou druhou maminkou doroznášet letáky na benefiční koncert.Hodně jsme mluvily,o všem.Jen né o demonstraci.Já to nikomu neřekla.Sondovala jsem předtím a většina názorů byla,že je to k ničemu,že tam nikdo nepojede,že se nic nezmění.Věděl to jen syn a jedna učitelka,které jsem se nechtíc podřekla.Syn mi během cesty posílal vtipné SMS jako,že se máme držet dál od dlažebních kostek a dávat bacha na vodní děla.Když jsem čekala v šatně na mladou tak se samozřejmě učitelka zeptala jaké to bylo a samozřejmě tam byla ta druhá mamina.Tak jsem za tuplovanou trapku,že jsem tam jela že jsem dělala tajemnou.TRááápas.Podobné pocity mívám když jsou volby.Jako jediná tam jdu a všichni na mě koukají jak na pako.I když vím,že dělám správně,to co chci-neumím být dost asertivní abych si své jednání obhájila,nebo alespoň aby mi bylo fuk co si kolem myslí.Jsem prostě strašná povaha.Cesta domů se nesla v duchu mého ztrapnění-tak jsem to alespoň cítila.Mladá byla hodná.Ve vlaku i ve škole.Abych si zvedla náladu stavily jsme se v divadle a koupily lístky na ten benefiční koncert.Koupily jsme 3,syn přislíbil účast.A to je tedy něco-já se synem nikdy nebyla v divadle.Doma jsme si odpočinuly a vyrazily do knihovny.Další dobrá zpráva dne.Jela jsem si pro knížku Rok kohouta kterou jsem měla víc jak půl roku zamluvenou.Teď na mě přišla řada.A v drogerii jsem potkala bývalou spolupracovnici-je to tak dávno kdy jsem pracovala.Mladou zná jen od vidění,ale pořád se hlásí a je na ni moc milá.Takže spousta hezkých věcí které pomalinku přehlušují ty divné pocity.A  nastupují jiné.Takové ty hezčí a já v  nich nejsem za trapku.

den 210 -22.3.úterý -Demonstrace.

Nakonec jsem se taky rozhodla.Měla jsem pocit,že bych to měla udělat,že bych měla něco udělat.A když já i mladá cestu i hlučící dav zvládnem tak proč ne.Za nás,za ty co nemůžou a chtěly by.Mladá se těšila na výlet.Cesta byla dobrá a poklidná.Už v Praze na nádraží jsme potkávaly skupinky.V metru jsme jely s neslyšícími a jeden z nich mi pomáhal sbírat mladou když zase brkla a svalila se.Na místo určení jsme dorazily s předstihem.Bála jsem se že to nenajdu,ale naštěstí byli instrukce jasné.Na lavičce si mladá dala svačinu.Přišla k nám paní se synem a mladé dala pletený náramek s panenkou Marií.Byla plná lásky a bojovnosti.Ona chodila mezi lidmi a ty náramky rozdávala.Protože byl čas a mladou by čekání nervovalo už doma jsem se na to připravila.Vezly jsme si starý chléb a šly krmit labutě na Rašínovo nábřeží.Líbilo se jí to a mě taky.Když jsme se vrátily na místo konání bylo už všude plno lidí.Neuvěřitelně plno.Postávaly jsme,popocházely,posedávaly.Mladá i já jsme pískaly.A já se dívala a poslouchala.Slyšela jsem pana ministra a měla pocit,že asi taky neumím číst.Nebo jsem podlehla provokatérům?A viděla jsem jak pán vytratil mobil a druhý za ním běžel aby mu ho vrátil.Paní co se jí rozsypaly peníze a ona si toho nevšimla a jiná ji na to upozornila.Viděla jsem lidi s postižením které jsem nikdy neviděla a ti lidé byli krásní.Chovali děti,vozili kočárky a hladili si těhotná břicha.A když už to bylo mladé dlouhé a chtěla jít pryč odcházely jsme uličkou která se před námi otevírala jak nás lidé pouštěli  abychom mohly bezpečně projít.A mě se chtělo brečet.Strašně.Tolik lidí přijelo s takových dálek,tak složitě,aby se dozvěděli,že dělají paniku.Vracely jsme se domů unavené.Mě tradičně rozbolela hlava.A doma na mě padl ještě vetší smutek.Zmínky o stovkách demonstrantů,diskuze o tom,že jsme to špatně pochopili.Byla jsem unavená.Hodně a mladá taky.A já nějak nevěděla jestli to,že jsem tam  vláčela své nicnechápající dítě mělo alespoň trochu smysl.

den 209 -21.3.pondělí -Jaro.

První jarní den.Mladá si vzala jarní bundu,tak snad už to nebudu muset měnit.Pro jistotu ještě po ránu teplý svetr,rukavice do kapes.Cesta vcelku dobrá.Jen já měla problém-na mě byla moc kontaktní.Sice se dotýkala jen mě,ale dnes mi to nějak nesedlo.Ráda jsem se sní rozloučila a šla.Dnes jsem byla spolu s ostatními maminkami užitečná.Roznášely jsme letáčky na benefiční koncert .Šlo to hezky,slunce svítilo,pěkně jsme si popovídaly a i to kafe stihly.Mladá zlobila jen malounko u svačiny.Má problém čekat na ostatní když je dávno po jídle.Ale stížnosti nebyly veliké neboť to dnes převzal spolužák.Samu mě překvapilo,že dokáže být i tak hlasitý.Pro mladou to byl velký zážitek protože se mu podařilo rozbít talíř při obědě.Měly dneska opravdu veselo.Cesta domů dobrá.Doma na mě padla docela únava.Asi má na mě to jaro opačné účinky.Mladé se taky nic moc nechtělo.Lehounce jsme zopakovaly cviky od nové rehabilitačky.Budem se do toho zase muset trochu víc položit.Obě.Aby se nám rozproudila krev.

den 208 -20.3.neděle-Čekání na jaro.

Tak prý byla nejjasnější noc po strašně moc letech.A bylo to znát,proto že mladá nemohla zabrat a v noci sebou mlela.Vstávaly jsme na neděli docela brzo.Občas na nás juklo slunce skrze okno,ale mě to tedy nelákalo.Dopoledne jsme zvládly domácí úkol.Měla vybarvit různé předměty,potom s pomocí vystříhat a ty které patří do koupelny nalepit .Shodou okolností tam byl i míč a mladá trvala na tom,že se musí nalepit.I když je mi zcela jasné,že jsme ho měly správně vyřadit jako věc co do koupelny nepatří. U nás to bez míče v koupelně nejde.Po troše domácích pracích jsem se pustila do vyrábění jarní dekorace.Rozkvetlá větvička.Mladou to moc nebralo,ale ukázkově mě vždycky pochválila.Dneska jsem se nedonutila jít ven.Mladá na tom netrvala.A dokonce začala klimbat večer u televize.Takže měla po té divné noci dost i bez procházky.

den 207 - 19.3.sobota -Zasely jsme.

Máme víkend,jsme doma opět samotinké.Je třeba zaplnit čas,pokud možno více v bytě.Já se vrhla do uklízení -zase si můžu odškrtnout další položku jarního úklidu.Ale ještě spousta toho zbývá a čas se krátí.Mladá si hrála  a potom jsem ji zaúkolovala .Konečně jsem vytáhla semínka řeřichy a pažitky a společně jsme zasely.Navzdory zimě my budeme koukat jak nám roste.Po obědě jsem na chvíly odpadla a kdybych nemusela tak nos nevystrčím z domu.Jenže situace i mladá si žádala.Jak jsem slíbila tak jsem činila a šlo se na nákup.Cesta nic moc.Nákup proběhl dobře.Jen při vracení košíku po nás vystartoval uvázaný pes.Lekla jsem se pěkně a mladou tak strhla,že spadla na svá věčně zkoušená kolena.Naštěstí to bylo bez krve,kousnutí by bylo horší.Doma zase spousta čaje a už žádné namáhavé pohyby.Klid a teplo.

den 206 - 18.3.pátek -Zima se vrátila.

Tak jsme vstaly.Nerady,ale snažily jsme se obě.Na autobus i do školy jsme šly schované pod deštníkem.A mě zůstal celý den nad hlavou.Byla zima strašná.Po těch už pár krásných jarních dnech to bylo utrpení.Schovávala jsem se v obchodech,cukrárně a nejvíc času proseděla v šatně.A pořád musela myslet na plakátek ve kterém hledají pokladní a prodavačky.Zvládala bych to?Některé mámy to zvládají,ale-mají v záloze někoho když dítě onemocní.Nedokážu se rozhodovat mezi usmrkaným dítětem,které by si potřebovalo odpočinout a prací.Vždycky dám přednost dítěti a práci si neudržím.Vzaly by mě když je nouze o práci?Na částečný,jen dopoledne,jen všední dny,ne o svátcích,prázdninách???Ráda bych trávila dopoledne smysluplněji,něco málo si vydělala.Strašně závidím těm co to zvládají a nemám už ani odvahu to zkusit abych se nezapsala jako naprosto nespolehlivý zaměstnanec co pořád nemůže.Připadám si neschopná.A mám strach,že když to bude záležet jen na mě své děti neuživím.Mladá byla hodná,moc hodná.Učitelka ji moc chválila jak pilně a samostatně psala,jak jí pořídily novou knížku,protože ta stará už ji nebaví.jak krásně čte.Myslím,že to všechno je i můj díl -měla bych čas,sílu kdybych pracovala?Nešidila bych ji?Zvládala bych jí dávat tolik pozornosti ?Cesta byla dobrá i když deštivá.Chtělo to moc čaje.A svádělo to nic už nedělat.Ale nějak jsem se zmátořila.Mladá mi pomohla vydrhnout umyvadlo-nerada.Já se dala do vany a vyžehlila prádlo.Taky nerada.

den 205 -17.3.čtvrtek -Nová rehabilitačka.

I dnešní den by mohl být s pozdějším vstáváním.Ale člověk míní,mladá mění.Alespoň,že jsme nemusely hned ráno vylízat ven.Moc to nelákalo.Po snídani,hraní,bylo dodělávání úkolů.Trochu poklidit,uvařit a vyrazit.Kopec zase nějak vyrostl.Zesláblá jsem myslela,že vypustím duši.Mladá na tom byla podobně.Na novou paní se moc těšila.Byla milá,s mladou jí to šlo.Celé si to tam uzpůsobila,pozměnila,tak mladá všechno komentovala.Že nejsou hračky -byly jinde,že je počítač.Horší to bylo po skončení kdy se dožadovala volantu.Dostávala kulatý obrázek,když nebyl tak koně,motorky nebo letadla.Ani mě to nenapadlo,já ji připravovala na jinou paní,tohle musím dovysvětlit.Cesta domů už byla v dešti.Je to takové ospalé tak už se nic zásadního nedělo.Snad zítra vstaneme.

den 204 -16.3.středa -Máme toho moc.

Přispání bylo potřeba.Ráno jsem se sice ještě pořád cítila jako po doběhnutí maratonu,ale je to zase o něco lepší.Ten šílený tlak v hlavě povolil.Mladá byla taky ráda,že se nikam neženeme.Dokonce se po dlouhé době koukala na Kouzelnou školku.Potom jsme se vrhly na domácí úkoly,které nám nadělila učitelka,abychom nezahálely.Já to tady trochu poklidila,uvařila a mohlo se vyrazit.Nejdřív na úřad.Odbor soc.věcí a zdravotnictví.Je tam moc příjemná paní co se mě vyptávala jak žijeme a že opatrovníka navrhne mě,že nevidí důvod proč by tomu tak nemělo být,když jsem to já kdo se o ni stará.Asi nás čeká i přepadovka v domácnosti.Proto že jsme měly trochu času před návštěvou neurologie zastavily jsme se v kavárně.Kavárnu U Bartoloměje provozuje zdejší USP.Obsluhují klienti,prodávají se tu jejich výrobky.Mají tam hezký dětský koutek.Mladé se to líbilo a mě bylo taky hezky.Že třeba jednou i mladá bude takhle hezky užitečná,bude mít svou opravdickou práci,zodpovědnost.Na neuro to šlo rychle a mohly jsme se vrátit domů.Ten šílený vítr ustal a začalo docela slušně pršet.Doma svačina,trochu si odpočinout a zase vyrážíme.Je plavání..Dnes beze mě,to bych neustála.Ale mladá se snažila .Mimořádně plavala se strejdou -většinou plave s kluky.Doma večeře a už jen postýlka.

den 203 -15.3.úterý -Šílená únava.

Noc mi dala zase sílu a já věděla,že dnes to vydržím.Mladá v pohodě a aby byla ještě pohodovější slíbila jsem jí za vzorné chování míček.Fungovalo to.Dopoledne jsem strávila sama,dokonce mi bylo i teplo a líp.Mladá byla vzorná a po návratu domů dostala ten slíbený míček jako zeměkoule.Měla radost.A na mě padla tak strašná  únava.Až na píchání ve spánku mě nic nebolí,ale mám pocit,že neudržím oči otevřené.Návštěva sčítací komisařky proběhla tak poklidně,že si ani mladá nevšimla.Koukala jsem do těch lejster,ale dnes nejsem schopná nic vypisovat.Zítra jdeme na neurologii a ten úřad.Budeme spát déle.Snad si odpočinu.

den 202 - 14.3.pondělí -Mimo provoz.

Hodinu po půlnoci mi klekl mobil.A já musela vstát a dát ho na nabíječku abychom se probudily na budík.Jenže jsem byla mimo a trefit se do zásuvky byl nadlidský úkol.Dělala jsem takový kravál,že jsem vzbudila mladou.A ta ukázkově vstala a šla si pustit rádio jako každé ráno.Bylo těžké ji to vymluvit,bylo těžké ji vysvětlit,že je noc.Naštěstí znovu usnula.Druhé probuzení nic moc.Bolí mě celý člověk.Statečně jsem do sebe nacpala léky a šla se starat.Mladá mi to naštěstí moc neztěžovala.Místo do školy jsme mířily ke kinu.Dítě odevzdáno a já s tou druhou maminkou.Nějak jsem to přežila.Léky účinkovaly.Až před polednem jsem začala pociťovat únavu,zimu-ačkoliv všichni básnili jak je krásně.Mladá přišla taky nějaká nespokojená.V kině byla moc hodná,ale potom se to zvrtlo.Raději jsem nad tím moc nepřemýšlela.Jediná myšlenka dostat se v pořádku domů.A čaj,čaj,čaj.Uvidím jak bude ráno mě i jí.Tradičně bych potřebovala tenhle týden fungovat.Máme rehabilitaci,kontrolu na neuro,taky mi přišlo lejstro s odboru soc.věcí kvůli ustanovení opatrovníka.Dalo se to do pohybu docela rychle.Už mám dopis od soudu,že zahajují řízení.A aby toho nebylo náhodou málo do toho zítra sčítací komisař.Snad bude noc dlouhá a dá mi sílu vydržet další den.A snad to mladá ode mě nechytí hned,ale chvilku posečká.

den 201 -13.3.neděle -Bolavá.

Jen co jsem se probudila bylo jasné,že včerejší vycházka na mě zanechala neblahé následky.Sice jsem byla dostatečně oblečená,ale ofouklo mě.Špatně se mi polyká a zlobí mě ucho.Tak jsem celý den protivná,ukňouraná .Mladá to měla se mnou strašně těžký.Pokud to šlo tak jsem si jí nevšímala,při psaní úkolů jsem zvyšovala hlas.Silou vůle jsem zvládla jen co bylo nezbytně nutné.Slibuji že jen co se mi uleví všechno jí to vynahradím.Hlavně ať je to brzo.

den 200 -12.3,sobota -Procházka s Bellou.

Vyspané do růžova,odpočaté po dobré noci.Pustila jsem se do praní,úklidu a vaření.Abych to zvládla za dopoledne a odpoledne jsme mohly strávit venku.Zase je to o něco hezčí když slunce svítí do oken,prádlo bude voňavé z balkonu a i do bytu se dostane svěží vzduch.Na odpoledne jsme byly domluvené s kamarádkou na procházce.S jejím pejskem.Trochu jsem se toho obávala.Mladá má se zvířat respekt.Za což jsem moc ráda,proto že ještě ji odtrhávat od každého psa,kočky to si nedovedu představit.Jenže někdy je strach velký tak že je schopná i kopnout.Tak jsem ji poučovala co smí a co ne.Že musí dávat pozor aby mu nešlápla na packu,že na ni bude skákat tak aby se nebála.Kamarádku mám moc ráda a vím jak je ze štěněte nadšená.Proto jsem s tím souhlasila.A taky pro mladou je to zase nová zkušenost.Musím říct,že hned v úvodu mi v dobrém vyrazila dech.Správně předpokládala,že mladá bude chtít taky vodit pejska.Tak měla sebou další vodítko.Jedním si psa jistila,aby měla jistotu a druhé měla mladá pro ten pocit,že je to ona která vodí psa.Obešly jsme pěkný kus.Sice mohlo být trošičku tepleji a míň foukat.Bylo to náročné.Krom mladé se nám motala pod nohy Bella.Ale přežily jsme všichni,žádná zranění ani traumata.Snad jen málo povídání -obě jsme měly co hlídat.Myslím,že na další procházky máme parťáky.

den 199 -11.3.pátek -Fouká,fouká..

Poslední den v týdnu.Už proto se snažila.Dnes všichni poučeni dorazili na zastávku včas.Od rána nás provázel šílený vítr.Ten mi nedělá dobře.Mladá odevzdána a já sama trochu bez nálady.Utíkalo to pomalu,bylo mi na tom větru nemilo.Strašně jsem se těšila domů,do tepla.Mladá se tradičně těšila na muziku,která tradičně nebyla.Naštěstí ji teta vzala sebou do papírnictví.A to přebilo vše.Celou cestu mi to vyprávěla,kupovaly papír.Doma spousta čaje a už nikam a nic.Trochu jsem experimentovala s vařením a zkoušela nový recept.S listového těsta.A taky udělala pár tyčinek.Docela mě to chytlo.Ač nejsem žádná kuchařinka a vaření je pro mě jen nutnost.Zítra možná zkusím upéct rohlíky.

den 198 -10.3.čtvrtek -Kousek jara.

Ráno to trošičku drhlo -zase okatě zpomalovala,když jsem potřebovala aby zvýšila tempo.Ale ustály jsme to obě.Cesta autobusem zvláštní.Já nějak nepobrala co se dělo,ale ten řidič strašně moc lidem ujel před nosem.I když jsme s mladou hlasitě upozorňovaly,že někdo dobíhá.Asi to měla být nějaká forma trestu,tenhle řidič vždycky jezdil později.Možná si na něj někdo stěžoval.Bylo mi těch děcek docela líto.Mladá odevzdána a já ve společnosti druhé maminky.Uteklo to hezky.Ve škole jsme potkaly děti z nějaké jiné školy na návštěvě.Asi je to nějaký pedagogický záměr,který nechápu.Děti si prohlídnou školu,dílnu,něco si vyrobí.Osvícené odejdou a já potom cestou na nádraží s mladou potkávám tyhle poučené děti co ječí na celé náměstí,že jí tam viděli.Můžu si stokrát opakovat,že i ony mají nějaký problém,že některé z nich neumí ani to co moje dcera.Že jim nikdo nečte na dobrou noc a nezpívá jim,nevyrábí blbůstky,nepíská na flétnu,nevozí je na prázdniny.Že ve výsledku budou na tom stejně jako moje dcera-nebudou pracovat,nebudou mít vyšší vzdělání..Nepomáhá to.Vždycky budou mít navrch..Pronásleduje nás banda romských dětí,okukují,ukazují si a bezelstně se mě ptají jestli je postižená.Nějak jim zapomínají říkat,že se to nedělá,že je to neslušné,obtěžující.Bezdomovce by se určitě nešli zeptat jestli je bezdomovec,jak se mu to stalo.Abych zahnala tuhle potupnou zkušenost koupily jsme si na trhu narcisky.Vezly jsme si domů kousek jara.Sluníčko je prý na cestě.Tak snad bude líp.

den 197 - 9.3.středa - U mě dobrý.

Dnes jsem se obrnila trpělivostí a byla připravena.Možná jsem ani být nemusela,protože šlo všechno samo.Mladá byla hodná,hodná ,nejhodnější.A já mohla jít v klidu po svém.Sice bych dopoledne uvítala trochu víc hřejivého sluníčka,ale i tak to šlo.Ve škole prý polojasno.U mě dobrý.Cesta,doma.Mohla konečně na počítač.A potom jsme šly na plavání.Vzala jsem si plavky i já a poctivě si to odplavala.Domů jsme se vracely ještě za světla což bylo příjemné.Večeře a do peřin.Překvapila i dnes.Místo své oblíbené knihy říkadel chtěla pohádku z časopisu.Je o kouzelném kolotoči,pouti.Správně si to spojuje.Jaro,velikonoce a u nás pouť.

den 196 -8.3.úterý -Byl to boj!

Když jsem ráno mladou asi popáté volala do koupelny a ona se nepřesunovala,bylo jasné,že dnes to nebudu mít zadarmo.Místo čištění zubů se usadila na skaebort a hrála si na auto.Do školy si rozhodla vzít míček.Protože jsem jí to nedovolila schody scházela demonstrativně neuvěřitelně pomalinku.Na zastávce už to začalo gradovat-natahování ruky-jako,že bude sahat na lidi,dupání.Ke všemu naplněný autobus.Tak že moc lidí kolem a mladá co máchá rukama,pouští první slzy.Prohrála jsem to na celé čáře,ničím jsem to nedokázala zastavit,zklidnit.Z autobusu jsem vylezla vzteklá,zoufalá a rozklepaná.I cesta do školy se nesla v tomhle duchu.Jen mezi dveřmi jsem jim oznámila stav své dcery a prchala co nejdál.Snažila jsem se uklidnit,ale moc to nešlo.Nepomohla mi ani čokoláda.Vidina cesty domů k pláči.Z dálky jsem je viděla na vycházce a podle toho jak šla bylo jasné,že ji to nepustilo.A taky že ne.Kousek cesty k nádraží byla celkem v normálu.A potom to zase bez zjevné příčiny začalo a zase se to jen stupňovalo.Tohle byla snad nejdelší jízda mého života.Doma jí bylo kupodivu jasné,že k počítači se nedostane.Ne,že by to nezkoušela s tím,že bude doma hodná.Já se pustila do dalšího úklidu.Drhla jsem vanu s takovou razancí,že jsem se uklidnila.A byla schopná si s ní hrát.Vytáhly jsme kuželky a učila se mířit.Jsem nesmírně unavená ani nevím jestli z té spousty práce co jsem udělala nebo z psychického vypětí.Hold podcenila jsem přípravu.Nechala se ukolébat hladkým průběhem cestování.A neměla jsem sebou žádná lákadla ve formě knížek,volantů nebo autíčka.Hned to všechno nahážu do batohu.Zítra už neprohraji!!

Když jsem myla nádobí po večeři SAMA přišla,že chce utírat.A tak jsme utíraly společně nádobí .Může mi někdo vysvětlit co se děje v hlavě mé dcery?Já na to asi nikdy nepřijdu.

den 195 - 7.3.pondělí - Třídění.

Ráno jsem zažila pěkně perné chvilky.Nemohla za to mladá,ta byla kupodivu spolupracující.Příčinou byl můj kabát který jsem prostě nezapnula.Zip naprosto v háji a já žádnou další zimní bundu nemám.Nakonec jsem musela vzít co bylo -takovou už skoro jarní.A vážně se mi to moc nezamlouvalo.Cesta proběhla dobře.Zase na mě čekala ta druhá mamina a já se měla komu vypovídat.Nějak se toho zase valí moc nad čím jsem nucena přemýšlet.Ty změny v sociální oblasti mě děsí,bojím se co bude dál.Kupodivu jsem nezmrzla.A mladá byla hodná.Tak snad to ráno bylo jen nedopatření a né prognóza celého týdne.Doma odpočinek,čaj,kafe,jídlo.Dnes jsem se pustila do třídění skříní.Mladá zkoušela co ještě obleče a co už vyřadíme.Objevily jsme i fotbalový dres ještě po bráchovi.To bylo radosti,že je fotbalista.A tím jsem úspěšně zahájila jarní úklid.A budu vyhazovat,vyhazovat a budu přísná a tvrdá.

den 194 -6.3.neděle - A zase ta protiva.

Dneska se mi zase po delší době probudilo protivné dítě.Včera jsem ukládala usměvavou slečnu co bráchovi řekla novou básničku.A strašně se u toho smála.Ráno tu byla bouchající,zamračená holka.Dopoledne nevěděla co se sebou.Nejvíc ji lákal počítač na který nemohla,protože tam spal brácha.Když se její touha konečně naplnila,když se milostivě šla naobědvat-začalo to nanovo.Ven odmítala jít.Raději nás terorizovala boucháním.Když už mi to hodně šlo na nervy šla jsem jí vymýšlet zábava.Nejdříve jsme tvořily sluníčko.Střapaté.Ale byly to nervíky když měla provlékat paprsky do dírek.Nakonec se zdařilo.Potom něco málo dělala v časopise.Dokreslovala čáry,ale moc ji to nebavilo.Chvilka klidu na všech stranách.A jen co mladej odjel už to bylo zase tady.Asi jsem měla víc trvat na procházce.Ale taky se mi do toho studeného větru nechtělo.Tak nezbývá než vydržet . Třeba se mi zítra probudí ta usměvavá slečna co umí básničku o slonovi pod postelí.

den 193 - 5.3.sobota -Masopust.

Spalo se déle a bylo to příjemné.Dopoledne jsem spěchala s vařením ,abychom mohly už před polednem odejít.

Mladá zase chodila kontrolovat bráchu jak spí.A spal dlouho.Venku bylo nádherně.Náš cíl byl dnes do přilehlé obce na masopustní průvod masek.Nikdy jsem to neviděla.Ale teď je nějak moderní obnovovat tradice a nevyhnulo se to ani blízkému okolí.Cesta nás čekala dlouhá.Nějak jsem zapomněla jak je to s ní náročné.A jak se jí šlape špatně.Opět jsme šly naslepo.V téhle vísce jsem byla naprosto ztracená a šla s davem.Mladá se těšila na kapelu,ale moc ji nebylo slyšet.Měli to hezké.Mladou to chození vesnicí s průvodem dost zmohlo a chtěla si odpočinout.Na lavičce.Jenže jak vysvětlit městskému dítěti,že tady nejsou na každém kroku?Zachránila mě až autobusová zastávka.Cesta zpět šla kupodivu lépe,protože to bylo pořád z kopce.Dokonce jsme i nakoupily.Myslím,že jsme prý na dlouho poslední slunečný den využily dobře.Tak uchozená jsem už dlouho nebyla.