středa 23. března 2011

den 210 -22.3.úterý -Demonstrace.





Nakonec jsem se taky rozhodla.Měla jsem pocit,že bych to měla udělat,že bych měla něco udělat.A když já i mladá cestu i hlučící dav zvládnem tak proč ne.Za nás,za ty co nemůžou a chtěly by.Mladá se těšila na výlet.Cesta byla dobrá a poklidná.Už v Praze na nádraží jsme potkávaly skupinky.V metru jsme jely s neslyšícími a jeden z nich mi pomáhal sbírat mladou když zase brkla a svalila se.Na místo určení jsme dorazily s předstihem.Bála jsem se že to nenajdu,ale naštěstí byli instrukce jasné.Na lavičce si mladá dala svačinu.Přišla k nám paní se synem a mladé dala pletený náramek s panenkou Marií.Byla plná lásky a bojovnosti.Ona chodila mezi lidmi a ty náramky rozdávala.Protože byl čas a mladou by čekání nervovalo už doma jsem se na to připravila.Vezly jsme si starý chléb a šly krmit labutě na Rašínovo nábřeží.Líbilo se jí to a mě taky.Když jsme se vrátily na místo konání bylo už všude plno lidí.Neuvěřitelně plno.Postávaly jsme,popocházely,posedávaly.Mladá i já jsme pískaly.A já se dívala a poslouchala.Slyšela jsem pana ministra a měla pocit,že asi taky neumím číst.Nebo jsem podlehla provokatérům?A viděla jsem jak pán vytratil mobil a druhý za ním běžel aby mu ho vrátil.Paní co se jí rozsypaly peníze a ona si toho nevšimla a jiná ji na to upozornila.Viděla jsem lidi s postižením které jsem nikdy neviděla a ti lidé byli krásní.Chovali děti,vozili kočárky a hladili si těhotná břicha.A když už to bylo mladé dlouhé a chtěla jít pryč odcházely jsme uličkou která se před námi otevírala jak nás lidé pouštěli  abychom mohly bezpečně projít.A mě se chtělo brečet.Strašně.Tolik lidí přijelo s takových dálek,tak složitě,aby se dozvěděli,že dělají paniku.Vracely jsme se domů unavené.Mě tradičně rozbolela hlava.A doma na mě padl ještě vetší smutek.Zmínky o stovkách demonstrantů,diskuze o tom,že jsme to špatně pochopili.Byla jsem unavená.Hodně a mladá taky.A já nějak nevěděla jestli to,že jsem tam  vláčela své nicnechápající dítě mělo alespoň trochu smysl.

4 komentáře:

  1. Mělo to smysl!!! A nepanikaříte! Možná, že se to nakonec všechno sklepe a nebudete se "muset jít pást", ale je třeba, aby si naši zákonodárci uvědomili, že je třeba nejprve jednat s těmi, kterých se to týká a potom vymýšlet a schvalovat zákon. Že prostě musí komunikovat. A že zdravotně postižení nejsou méněcenní a že je s nimi třeba jednat!!!
    A nenechte se smýkat pocity trapnosti. Je dobře, že jste jely!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc krásné. Děkuji, že jste jela, děkuji za sebe i za mé děti.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, že jste tam byly. I za nás. Já bych to s Bártem nezvládla a hlídání nebylo...

    OdpovědětVymazat