den 198 -10.3.čtvrtek -Kousek jara.

Ráno to trošičku drhlo -zase okatě zpomalovala,když jsem potřebovala aby zvýšila tempo.Ale ustály jsme to obě.Cesta autobusem zvláštní.Já nějak nepobrala co se dělo,ale ten řidič strašně moc lidem ujel před nosem.I když jsme s mladou hlasitě upozorňovaly,že někdo dobíhá.Asi to měla být nějaká forma trestu,tenhle řidič vždycky jezdil později.Možná si na něj někdo stěžoval.Bylo mi těch děcek docela líto.Mladá odevzdána a já ve společnosti druhé maminky.Uteklo to hezky.Ve škole jsme potkaly děti z nějaké jiné školy na návštěvě.Asi je to nějaký pedagogický záměr,který nechápu.Děti si prohlídnou školu,dílnu,něco si vyrobí.Osvícené odejdou a já potom cestou na nádraží s mladou potkávám tyhle poučené děti co ječí na celé náměstí,že jí tam viděli.Můžu si stokrát opakovat,že i ony mají nějaký problém,že některé z nich neumí ani to co moje dcera.Že jim nikdo nečte na dobrou noc a nezpívá jim,nevyrábí blbůstky,nepíská na flétnu,nevozí je na prázdniny.Že ve výsledku budou na tom stejně jako moje dcera-nebudou pracovat,nebudou mít vyšší vzdělání..Nepomáhá to.Vždycky budou mít navrch..Pronásleduje nás banda romských dětí,okukují,ukazují si a bezelstně se mě ptají jestli je postižená.Nějak jim zapomínají říkat,že se to nedělá,že je to neslušné,obtěžující.Bezdomovce by se určitě nešli zeptat jestli je bezdomovec,jak se mu to stalo.Abych zahnala tuhle potupnou zkušenost koupily jsme si na trhu narcisky.Vezly jsme si domů kousek jara.Sluníčko je prý na cestě.Tak snad bude líp.