Dneska se mi zase po delší době probudilo protivné dítě.Včera jsem ukládala usměvavou slečnu co bráchovi řekla novou básničku.A strašně se u toho smála.Ráno tu byla bouchající,zamračená holka.Dopoledne nevěděla co se sebou.Nejvíc ji lákal počítač na který nemohla,protože tam spal brácha.Když se její touha konečně naplnila,když se milostivě šla naobědvat-začalo to nanovo.Ven odmítala jít.Raději nás terorizovala boucháním.Když už mi to hodně šlo na nervy šla jsem jí vymýšlet zábava.Nejdříve jsme tvořily sluníčko.Střapaté.Ale byly to nervíky když měla provlékat paprsky do dírek.Nakonec se zdařilo.Potom něco málo dělala v časopise.Dokreslovala čáry,ale moc ji to nebavilo.Chvilka klidu na všech stranách.A jen co mladej odjel už to bylo zase tady.Asi jsem měla víc trvat na procházce.Ale taky se mi do toho studeného větru nechtělo.Tak nezbývá než vydržet . Třeba se mi zítra probudí ta usměvavá slečna co umí básničku o slonovi pod postelí.
Halí,belí,halí belí? Tu já znám...říkáme jí ve školce..přeju,a´t je zítra lépe...
OdpovědětVymazat