den 281 -31.5.úterý - Soutěžení ke Dni dětí.

Probudily jsme se obě nějak předčasně.Snad je se nač těšit.Cesta proběhla velmi dobře a už i ta chůze byla lepší.Žádné padání!!Dnes jsem byla celičký den sama.Ale šlo to.Je teplo,je kam se posadit a přečetla jsem pořádný kus knížky.Mladá byla hodná a dostaly jsme školní fotky.Letos měli jiného fotografa,fotilo se v zahradě a vypadají moc hezky.Cesta na vlak šla.Až skoro k nádraží.Jenže potom jsme zase šly kolem té obávané školy kde se zřejmě nudilo asi 10 romských dětí.Nejdřív jen zírali a dál postávali před školou.A najednou se všechny objevili na nádraží,usadili se vedle nás a zírali dál.Celých 15 minut do odjezdu vlaku.Hltali každé slovo které jsme řekly a vůbec jim to nepřišlo nepatřičné.Naštěstí na mě nemluvili,nechechtali se a jestli se pošklebovali na to jsem neměla sílu se dívat.Dělala jsem,že tam nejsou ač mi dýchali na záda a mě vyráželi osypky.Doma jsme pobyly jen chvíly a vyrazily na první z řady oslav ke Dni dětí.Tahle se konala na našem hřišti  jako každý rok.Letos jsme přišly brzy a zbyla na mladou malá popelnice za správně roztříděný odpad.Jinak klasika -házení do terče,motání hada,házení na plato,skládání ,rybolov.Odměnou byla perníková medaile,diplom,sladkosti a omalovánky.Mladá spokojená a já taky.Po svačině jsme zvládly domácí úkol a už nevylezly protože se tam udělalo šílené vedro.

den 280 -30.5.pondělí - Zdravotní dokumentace.

Vážně jsem se snažila nepoddávat se nervóze,ale už po probuzení jsem opět cítila ten protivný neklid v sobě.Přejde mě to až v pátek,pokud vše proběhne hladce.Mladá celkem v pohodě,ale hned za domem spadla.Tak jsme cestovaly s mírně znečištěnými koleny,další barvící se modřinou.A je to moje vina,protože jsem ji zjevně strhala.Ve škole na mě čekal sněm maminek-opět se provalilo ,že jsem to s mladou absolvovala a taky se vědělo jak to tam vypadalo tak jsem byla za mírného šílence.Naštěstí se to neřešilo příliš dlouho-dnes tam přišla nová holčička.Zbytek dne se odvíjel v mé mírně pesimistické náladě-zase reptám a mručím.Kafíčko,sluníčko.Mladá byla celkem hodná.Asi,že se z jídelny ozývalo jiné dítě a to velmi hlasitě.Mladé se podařilo ještě dvakrát spadnout což mě děsí.Jestli bude vedro bude to čím dál horší.Dnes jsme jely MHD za naší paní doktorkou vyzvednou zdravotní dokumentaci k nahlédnutí panu psychiatrovi.Nějak jsem si neuměla představit,že mi to dá -čekala jsem,že něco sepíše.Ale dala,bez problémů.Ještě se smály,že se pronesu,protože sestřička musela založit druhou kartu aby to bylo kam dávat.Je toho 2 kila.Samozřejmě jsem neodolala a nahlédla.Ale většina je nečitelná,nebo tomu ani nerozumím a jen to vyvolává protivné vzpomínky na všechny ty doktory co jsme kdy potkaly.Teď abych to někde nezapomněla nebo třeba nezmokla.Taky vylité pití by bylo docela vtipné.Myslím,že to páteční vyšetření 2-3 hodiny dá.Dvě hodiny se tím bude probírat a půl hodiny vyšetřovat.

den 279 -29.5.neděle - Den odpočívání.

Mladé se dařilo.Spala až do půl 9 a to je dobře.Bylo hned znát,že je odpočinutá a v pohodě.Užívala si ,že jsme doma,že ji nikam nevleču.Tak jsem jí dala volno a sama se pustila do zvelebování domácnosti.Bylo to už třeba.A protože i příští týden budeme mít nabitý a budeme se tu jen lehce míhat dlouho nám ten nadstandartní pořádek vydrží.Po obědě jsme zvládly i domácí úkol.Byla to brnkačka.Na závěr dne jsme podnikly malou procházku.Nachystat věci na zítra a můžeme začít ten poslední školní měsíc.

den 278 -28.5.sobota -Den otevřených dveří letiště Čáslav.

Doufala jsem,že si pospíme.Dokonce jsem odjezd na výlet přestala plánovat na ráno.Ale stejně jsme byly brzo vzhůru.Počasí tak akorát.V 9 jsme vyrazily na výlet.Byla jsem psychicky připravená na davy,přeplněné vlaky.Tam to šlo.I když vlak plný a mašinka co jezdila na letiště nestíhala pobírat lidi.Jely jsme až další.Mladé se rachot prolétávajících letadel líbil.Dokonce i koukala.Areál obrovský,spousta stánků,letadel,bojové techniky.Seděla i v hasičském autě a řídila a troubila.Po poledni jsme se začaly vracet.Než jsme došly na mašinku byla to doba.Mladá už flákala chození.Dobu jsme čekaly na vlak.A jak to bylo déle a déle lidí přibývalo.Vážně jsem začala propadat panice,že se nám nepodaří se tam vecpat.To by znamenalo další hodinu čekání bez jistoty,že do dalšího se nacpeme.I ty lokty jsem použila a do vlaku své nebohé dítě vecpala.Už toho měla dost a začala zlobit.A protože nás čekalo další čekání na další vlak a další čekání na mašinku bylo to výživné pro obě.Domů jsme dorazily o půl 4.Po odpočinku,obědu se emoce i únava trošku ztlumily.Bylo to náročné.Ale bylo to hezké.Náš první letecký den.

den 277 -27.5.pátek -Hop do klobouku a Noc kostelů.

V noci mě probudila bouřka co se k nám přihnala.Běhala jsem bytem a zavírala okna,odpojovala spotřebiče.A potom se marně snažila přivolat spánek.Mladé se taky moc vstávat nechtělo.Vítalo nás upršené ráno.Přidaly jsme vrstvu oblečení a vyrazily.Dnes měla být ve škole a stacionáři veliká akce Hop do klobouku.Takové sportovně soutěžní dopoledne pro široké okolí v rámci integrace.Normálně to probíhá na zahradě.Mladé jsem to moc nepřipomínala,protože jsem si neuměla představit jak to vyřeší.Odevzdala jsem ji ve škole a šla se procházet s deštníkem městem.Jediné pozitivum to mělo -nebyla mi zima.Na 10 jsem se šla kouknout do školy co se tedy bude dít.A dělo se.Celá budova byla plná studentů v zelených kloboucích a soutěžilo se v celém areálu školy i stacionáře.Tak jsem se připojila ke třídě mladé a obešla to s nimi abych udělala pár fotek.Nejvíc se mě líbil obr zelený klobouk do kterého házeli míčky.Jen než jsem ho stačila vyfotit už to balili a připravovali věci na odpolední koncert.Taky chytali králíky z klobouku,oblékali si kraťasy,kutáleli míč se zavázanýma očima.Mladá byla spokojená.Cestou domů konečně přestalo pršet.Doma jsme si odpočinuly,doplnily energii.V podvečer jsme vyrazily alespoň na malinkatý kousíček Noci kostelů.Ten hlavní program začíná na nás moc pozdě.A tak jsme za 10 minut 6 stály u toho našeho největšího kostela.V celém městě a ze všech kostelů se ozývaly zvony.Bylo to magické.Zvonily celých 10 minut a my stály u zvonice kde jsou zvony 3 a každý má jiný zvuk.U dalšího kostela jsme jen chvilku poseděly a poslouchaly varhany-probíhala tam mše.V jiném byla  výstava obrazů.Potom už byla mladá zjevně unavená a tak jsme šly domů.A jen co jsme za sebou zavřely dveře zase se rozpršelo.

den 276 -26.5.čtvrtek - V očekávání věcích příštích.

Dnešní ráno bylo o poznání lepší.Sice jsem si ji zcela nevýchovně,ale velmi spolehlivě kupovala za odměny kterých se jí dostane když dodrží pravidla.A snažila se tuze moc.Odevzdána ve škole-ani jsem jim nestačila říct aby ji dnes po včerejšku šetřili.Dnes opět ve společnosti a kafe v naší oblíbené cukrárně na sluníčku v zahrádce kterou tu zařídili.Uteklo to jako všechno hezké moc rychle.Mladá byla vzorná a mohla se těšit na odměnu.Cesta z nádraží nevedla domů,ale na poštu kde na mě čekal další z řady doporučených dopisů.Ten poslední před necelým měsícem mi dával soudem na vědomí,že nám přidělili soudního znalce z oboru psychiatrie.Ten dnešní už byl přímo od něj.Vyzýval mě abych se postaralo o to aby se má dcera dostavila.A tu už příští pátek,přímo do psychiatrické léčebny ve městě kde jsem nikdy nebyla.Mám přijít včas protože je to v mém i jejím.Vyšetření bude trvat asi 2-3 hodiny.To si nedokážu dost dobře představit.Mám obavy aby si mě tam rovnou nenechali.Je dobře,že to vzalo takový fofr a já budu mít jen ten týden na vyšilování.Doma jsme si odpočinuly,pojedly a potom se ještě svezly do knihovny.Cesta domů byla pěkná podvečerní procházka.

den 275 -25.5.středa -Park U tří pávů.

Přišla na nás krize.Mladá se loudala s oblékáním,mytím,sahala na paní a celou cestu autobusem mě vytáčela.Tak jsem ji odevzdala ve škole a psychicky se připravovala co si zase vyslechnu.Mírně se ochladilo ,slunečné lavičky jsem doslova hledala.A ani cukrárnou jsem nepohrdla.Ve škole mě čekalo překvapení-příjemné.Mladá byla vzorná i po vydatné procházce.Dokonce dostala od paní učitelky volant -reklamní kolečko.A to dostává opravdu mimořádně.Takže domů se šlo zvesela.Ve vlaku už mě nadšení přecházelo,našla si další paní která na nás promluvila.Doma odpočinek a vzhůru na plavání.Přiznám se,že dnes jsem se tak zakecala,že ani moc nevím jestli plavala.Byla v dobré náladě a celkem ochotně přistoupila na to,že nepůjdeme domů,ale do parku.Dnes se slavnostně otvíral po dlouhé snaze pár nadšenců park který byl asi tak 20 let zavřený.Jelikož nejsem místní o jeho existenci jsem se dozvěděla před pár lety kdy se ti nadšenci začínali snažit.Je to přímo ve středu města a myslím,že spousta lidí netušila co se tam skrývá za prostor za tou zdí.Hrála tam kapela,vystavovali se fotky,hrálo divadlo pro děti.To vše pod vzrostlými stromy,ve spoustě zeleně.Mladá i přes zjevnou únavu divadlo useděla a líbilo se jí.Hodně zpívali a hrálo tam autíčko.Taky si zasoutěžila  a složila s pomocí motýla.Domů jsme dorazily v 7.Akorát čas na večeři,umýt a spát.Tak snad jsem ji moc nestrhala.A snad ten park zůstane krásný jako byl dnes.

den 274 -24.5.úterý - Slunečná pohodička.

Zatím to jde.Vstává se dobře a na autobus jsme nečekaly.Mladá se moc těšila,protože jela na koně.A já se taky těšila.Na to jak si projdu trh,nakoupím čerstvou zeleninu.Užila jsem si sezení na lavičce s knížkou.Dokonce ani do cukrárny jsem nezašla a kafe si koupila ledové.Když jsem se vracela do školy zrovna přijeli z koní.Mladá slzy jak hrachy.V autě ráda popichuje jiné děti.A to se samozřejmě nelíbilo dozoru .Ty slzy byly, protože se na ní zlobil její oblíbený učitel,co jí lechtá a dělá s ní blbosti.Naštěstí ji to přešlo,dokonce se spolužákovi na můj popud omlouvala.Ale tomu to bylo fuk,protože teď měl slzy jak hrachy on a nic ho nezajímalo.Z oběda už šla klidná a na nádraží to taky šlo.Dostala od pokladní dětskou jízdenku,důležitě ji měla v kapse a ukázněně ji předkládala.Doma krom trochu domácích prací už žádné velké výkony.Obě jsme provětrané a nedostaly jsme úkol.Tak šetříme síly na zítra.Dnes jsem zjistila,že se roztrhl pytel s různými akcemi.Spousta lákadel,hodně se jim to kryje.Není možné jít na všechny a je tak těžké vybrat.A zrovna zítra jedna je,ale my máme plavání.Teoreticky bychom to měly zvládnout,ale jestli toho potom nebude na jeden den moc?Uvidíme ,uvidíme..

den 273 -23.5. pondělí -Hurá do školy!

Když delší dobu nejezdíme a potom máme zase vyrazit dostavuje se u mě nervozita jako kdybych tam jela poprvé.Probudila jsem se o půl páté a už jsem nezabrala.Mladá vstávala na budíka,ochotně a uvědoměle.Ale už na zastávce byly pryč její sliby jak nebude sahat na paní.Prostě si nemohla zase pomoci.Ke všemu autobus nejel a nejel.A tak po 20 minutách neustálého zdravení,vyžadování hlazení měla i milá paní mladé docela dost.Jo život není peříčko.Cesta dobrá,nezvyklá pro nás.Naposledy jsme cestovaly v bundách,s deštníkem.Mladou jsem odevzdala ve škole a šla si po svém.Dneska měli focení tak byla natěšená.Dopoledne uteklo závratnou rychlostí.Po dlouhé době opět pokec s dospělou osobou,cukrárna a kafíčko.Mladá vcelku hodná.Teplota venku  tak akorát.Šlo se nám hezky.Ve vedrech to bude horší.A než by řekl švec byly jsme doma.Dokonce jsem se necítila ani unavená.Tak jsem toho využila a vrhla se na úklid.Nemohla jsem se dočkat až vyzkouším nové Savo gel.Tak jsem se do toho ponořila,že jsem se potom musela rozdýchávat na balkoně.Mladá měla volnou zábavu.Stavěla si nekonečnou řadu z našeho do bráchova pokoje.To je to první co dělá když brácha odjede.V době jeho přítomnosti mají nekonečné řady zákaz.Odpoledne uteklo taky závratně rychle.Tímhle tempem je tu pátek coby dup.

den 272 -22.5.neděle -Na procházce s bráchou.

Ráno začalo typicky brzy.Mladá se chodila dívat jak brácha spí a solidárně sním ulehala.Naštěstí mu to nevadí.Ještě se směje,že na koleji po něm skáče kočka a doma mladá.Dokonce tvrdí,že se chovají v mnoha věcech totožně.Dopoledne jsme zase prokecali.Je toho tolik co si musíme,chceme ,máme co říct.Mluvíme jeden přes druhého a do toho na sebe upozorňuje mladá.Po obědě a odpočinku,když se mi zdálo,že slunce tolik nepraží jsme vyrazili ven.Šel s námi i syn,sám od sebe -což už se tak často nestává.Mladá se opět tetelila blahem a já si ulevila.Protože držet se mě nechtěla.Prošli jsme město,dali zmrzku.Vrátili jsme se rozehřátí a spokojení.Doma večeře,opět zbytečné vyhlížení bouřky.Párkrát prásklo,zablýsklo se,spadlo 5 kapek a bylo po dešti.Mladej se zabalil a šel na vlak.My s mladou taky zabalily věci na zítra do školy a šly do Hajan.Zítra nám to zase začne.

den 271 -21.5.sobota -Na zmrzlině.

Letní den jako vyšitý.Dopoledne jsme věnovaly domácnosti a hraní.Nebylo kam spěchat.Jen jsem trošku záviděla těm kolem jak odjížděli na výlety,chaty.Aby mi to nebylo tolik líto vymyslela jsem alespoň tu zmrzlinu.Na delší výlet ještě nemáme tu správnou kondici.Mladá se moc těšila.Šly jsme ochutnat zmrzlinu do nově otevřeného stánku s legračními až kýčovitými židličkami a stolečky ve tvaru zmrzlin v oplatce.Mladá byla unesená,že sedíme, nikam nespěcháme a cpeme se přeslazenou citronovou zmrzlinou.Bylo to fajn.A na závěr dne měla ještě jednu velikánskou radost.Přijel brácha.Já o tom věděla,ale netušila jsem kdy je to jeho večer tak jsem jí raději neinformovala.Aby zase chudinka nestrávila den netrpělivým čekáním.A taky abych nemusela pořád odpovídat na otázku jestli přijede brácha.Když jí večer místo mě přečetl knížku byla na vrcholu blaha.Teď budu měsíc poslouchat,že jí brácha přečetl žlutou knížku.Nevděk světem vládne.

den 270 -20.5.pátek -Čekání na déšť.

Nějak si nemůžu zvyknout,že se nám jaro proměnilo v léto.Mladá na slunci gumovatí tak musím nastavit zdravotní režim.Vycházet brzy ráno a potom až k večeru.Ranní cesta vedla do obchodu.Doplnit zásoby na víkend.Docela mě potěšilo,že se nám oběma už lépe šlapalo.Nebylo to tak šíleně vysilující jako posledně.Doma už jen příprava oběda a lelkování.Udělala se dusno,občas se i strašidelně zatáhlo,spadlo 5 kapiček.Pořád jsem zvažovala druhou vycházku,ale trochu jsem se bála že opravdu přijde bouřka s kroupami a my budeme někde venku.Tak se nikam nešlo.Nakonec nepřišlo nic a mohly jsme jít.Koukám,že nejen mladá se doma pořádně rozseděla.V pondělí to nechci vidět.

den 269 -19.5.čtvrtek -Dusno.

Probudil mě telefon.Rehabilitačka ruší cvičení neboť neteče voda.Jsem mimo,zapsat si náhradní termín,pochopit co se po mě chce-uctihodný výkon.A tím pro nás začalo ráno.Bude to dlouhý.Tak jsme vyrazily na poštu.Proběhlo to v klidu jen mi to dál moc nemyslí.Nějak mi dává zabrat to teplo co se udělalo.Dopoledne jsme proflákaly.Ani na učení nedošlo.Po obědě ,úklidu  jsem nebyla schopná vymyslet nic smysluplného.Tak jsme opět nedělaly nic.Hlavně,že se nevzteká.

den 268 -18.5.středa -Taková malá ponorka.

Nějak se to zvrhává.Tam tam je pocit,že doma je príma.Ke všemu to včerejší cvičení se dnes hlásí.Mám svaly,nepoužívané a teď o nich vím.Ve snaze zabránit sobě i mladé deprésy učení jsem přesunula k počítači.Doplňovala tajenku,hledala tvary,odčítala a sečítala.I tak to bylo chvílemi náročné.Dopoledne za námi tak trochu vzduchu.Ale zase se to nepovedlo.Obešla jsem jen to nejnutnější a s uvztekanou mladou mířila domů.Začíná mi pomalinku brnkat.Ke všemu se nám záhadně rozladilo rádio.Její oblíbená stanice chrčí,nedá se vyladit.A to je naprostý konec světa pro mou dceru.