den 129 -31.12. -Silvestr doma.

I dnešní noc byla klidná.Obě odpočinuté na cestu co nás čeká.Vyrazily jsme už v 8 a dobře jsme udělaly.Vlaky skoro prázdné,žádná zpoždění ani čekání na další spoje v mrazu.Šlo to jak po másle.A na oběd už jsme byly zase doma.Mladá se radostně vítala s hračkami co na ni čekaly.Když jsme si dostatečně odpočinuly začaly jsme se chystat na tu naši malou silvestrovskou oslavu.Cítila jsem se unavená a předpokládala jsem,že tak jako v minulých letech si sama řekne,že chce jít spát.Ale i z ní nakonec únava opadla a tak se dočkala i ohňostroje.Po mnoha letech jsem strávila Silvestra se svou dcerou v bdělém stavu.A bylo to milé.
Vám všem krásný a úspěšný Nový rok 2011.Hlavně to zdraví a lásku-to ostatní už půjde samo.

den 128 -30.12.-Užíváme si to.

Dnes šla babička do práce.Přivydělává si k důchodu ve firmě na lahůdky.Tak měli pár objednávek.Já byla s mladou pozvána k sestře na oběd.To je vždycky to nač se těším.Nemuset vařit,jen tak trochu pomáhat,nic neřešit,neplánovat.Děti se střídaly na počítači.Mladá jim dokonce radila,když hrály to co zná.Odpoledne dorazila i babička a skoro švagr.Den utekl v příjemném poflakování.Jen ta rýma se pořád drží.A mladej volal,že ho bolí v krku.Tak můžu čekat,že to nakonec bude angína když se to nijak zvlášť nelepší.Náladu má dobrou,teploty nejsou,ale je toho plná.Tak jsme se rozloučily-nějakou dobu se zase neuvidíme.U babičky jsem se pustila do balení a šlo se do peřin.

den 127 -29.12.-Dárečky a zase dárečky.

Další klidná noc.Já nemohla zabrat v jiné postely.Sice rýma stále přítomná.Taková ta ošklivá,hnisavá.Tak zkoušíme rady od babičky.Dopoledne jsme strávily v teple.Spousta povídání.Mladá si hrála a užívala klidu bez dvojčat.Nejvíc se těšila,že si bude točit pokličky.Což doma už nemůže,protože mám skleněné a babičce to naštěstí nevadí..Po obědě následoval přesun k sestře.A opět natěšená dvojčata bez bačkor na chodbě.A honem honem ke stromečku-i tady nám Ježíšek něco nechal.Mladou spíš zaujaly hračky dětí-hlavně ty klučičí.Zbytek dne jsme opět strávili povídáním.Děti si hrály.Spíš vedle sebe než spolu.Ale to mi nevadí.Vadí mi když někdy bývají protivné na mladou.Ale letos to probíhalo dobře.Je to takové složité.Sestra i skoro švagr mají k mladé moc hezký vztah.Vím,že svým dětem neustále osvětlují situaci,usměrňují je.Ale někdy se ti dva spojí a mladá se pro ně stává terčem posměchu.A to nevydýchávám.Ale jak jsem psala,letos jsem byla mile překvapena.Snad je to nástupem do školy,víc věcí chápou.A taky jejich kamarádce,sousedce,dvouleté holčince diagnostikovali leukémii.Začínají první kolo chemoterepie.
K babičce jsme se vracely za tmy a v dobré náladě.A mě se dobře usínala-asi tím vínem.

den 126-28.12.-Jedeme!

Konečně klidná noc.A nebo právě proto,že byla klidná a dlouhá rozhodla jsem se.Jedeme.Sice odjezd jsem opět nakonec poposunula.Mladé se dařilo.A mě ji bylo líto budit.Jen ať spí.Ať je odpočinutá.Tak-že až se vyspala do růžova,až posnídala-vzala jsem pořád ještě zabalenou tašku a vyrazily jsme.Den se jevil docela hezky.A za chvíly už jsme seděly v rychlíku a mířily za babičkou.Po pár hodinách jízdy bylo jasné,že to zvládneme.Ačkoliv jsme cestovaly ve stále plném kupé nikoho neobtěžovala.Četla si,hrála.A jako bonus jsme měly odvoz autem.To bylo radosti,že strejda přijel.Ušetřily jsme poslední hodinku cestování vlakem.A byly u babičky.Už nás vyhlíželi.Už na schodech panelového domu nás vítala nedočkavá dvojčata.A strašně na nás spěchaly abychom si šly rozbalovat dárky co máme pod stromečkem.Dokonce se mi to snažili i vyzradit co nás tam čeká.Myslím,že i já se trefila a udělala radost.Mladá dostala další nálož fixů,pastelek,vodovek,hraček i oblečení.A jednu opravdickou voňavku pro malé slečny.Důležitá byla kouzelně.Její první voňavka.

Když sestra s dětmi odešla ještě následovalo stříhání.Už je to takový rituál.

den 125 -Děsná noc a lepší den.

Noc byla děsná.V domnění,že spí-byla jsem se dvakrát dívat-jsem šla spát.Jenže nespala.Ucpaný nos ,měsíc co svítil jak blázen,sousedčina televize.Zabírá hladit.Odhladila jsem 100krát a nic.Vykapala nos,podložila polštářem,stáhla topení.Nic.Naopak se začala vztekat-vždyť za vše může maminka.Snažila jsem se jí ignorovat,dělat,že neslyším.Ale to nešlo.Začala používat své oblíbené projevy-bouchat do zdi,máchat rukama.Dokonce se jí podařilo mě píchnout prstem do oka když jsem se nad ní nahnula.To byla bolest!!A tak jsme tak ležely vedle sebe a jedna hlídala druhou.Já aby nebušila a ona jestly se dívám,aby zase začala bušit.Usnula po 1 hodině.Den začal tedy později-ale zase né o moc.Po osmé jsme už na sebe koukaly.Já naštěstí taky-neoslepila mě.Obě naštvané ze včerejška,chodily jsme kolem sebe opatrně.Ve snaze předejít další šílené noci a uvolnit tu rýmu jsem jí máčela nohy v teplé vodě a pod peřinou jsme inhalovaly.Moc se jí to nelíbilo,ale pomohlo to.Konečně se to trochu hnulo a ona začala vysmrkávat a uvolňovat.Po obědě se začal balit mladej.Původně měl jet s námi,ale protože se tak všechno zamotalo vrací se do Prahy.Učit se na zkoušku.Tady se prý nic nenaučí. A připravovat se na Silvestra.Co by taky dělal s matkou.Když odjel vydaly jsme se na malou procházku.Docela to šlo,jen ta  izolace ji zase nutila na každého sahat.Celý den se rozhoduji jestli jet či nejet.A už jsem z toho dočista zblblá.Ať si vyberu kteroukoliv variantu vždycky je tady nějaké ale.

den 124 - Kašleme,smrkáme.

Tak obavy byly zbytečné-spaly jsme celou noc.Konečně se v rámci možností-ucpaný nos a mé záchvaty kašle -vyspala.Hlavně žádné teploty!!!!Hned bylo ráno veselejší a den příjemnější.Ani jsem ji nenutila zůstávat v postely,protože to by stejně nevyšlo.Nastavily jsme si klidový režim.Jen si hrály a odpočívaly.Uteklo to rychleji než včerejší den.Pokud bude i dnešní noc klidná už vykoukneme na chvilku ven.A pokud to půjde takhle pěkně dál myslím,že i tu cestu snad zvládneme.Zatím se cítím unaveně,ale pořád mi babička telefonuje jestli tedy dorazíme.A vypráví mi jak se všichni těšili  a jak byli zklamaní.Trošičku přibarvuje,ale je to milé.Uvidíme,uvidíme.

den 123 - Zvrtlo se to.

Den začal pár minut po půlnoci.Klepala se zimou,drkotala zubama a já věděla,že to včerejší brzké vstávání nebyla nedočkavost.Tak jsem  se snažila ji zahřát.Nepomohla druhá peřina,teplý svetr ani ponožky.Posledním  nápadem byla láhev naplněná horkou vodou.Podařilo se a usnula.Za pár hodin byla vzhůru zase.Tentokrát ji bolela hlava a teploměr začal stoupat.A tak jsem hladila,dávala pít,snižovala teplotu otíráním mokrou žínkou.Usnula už jen na chvilinku.A pořád mi opakovala,že pojedeme k babičce a já ji neuměla vysvětlit,že zítra určitě nepojedeme.Od 5 jsem četla pohádky,než začaly ty v televizi.Ráno už bylo vidět,že je trošku líp-už jsem ji musela hodně zabavovat,aby zůstala alespoň občas v postely.Tak jsem cestu odvolala a padl na mě smutek a šílená únava.Den se vlekl.Protože jsme tady neměli být dojídali jsme co tu zbylo.Po obědě jsem si šla lehnout,abych se připravila na tu dnešní noc.Už jsem taky ukašlaná,zalepená a mrzutá.Celý den poslouchám,že pojedeme k babičce,že se zítra uzdraví.Dělá,že mě neslyší když říkám možná,později.Radost mě udělal film Přijela pouť,dlouho jsem ho neviděla.Začínám být nervozní co přinese dnešní noc.Jedinou útěchou je,že je tu pořád syn .Kdyby bylo nejhůř má mě kdo střídat.Tak snad zítra bude zase krapek líp.

den 122- Štědrý den.

Začal brzy,příliš brzy.Ve 4 ráno ji ucpaný nos nedal spát a už se nezadařilo.Takže si hrála a mě nechala párkrát se ztratit.Pořád zataženo,zamračeno-bylo těžké rozeznat,že už je regulérní den.Pustila jsem se do posledních dodělávek,sledovala u toho pohádky a k její radosti i zpívala.Potom se nám probudil brácha.Půst jsme nedrželi a po obědě jsem sní vyrazila do ulic.Trochu se provětrat.Bylo ošklivo,dokonce i pršelo a všude bylo liduprázdno.A dodělat sváteční večeři a mohl zazvonit.Přihnala se jako velká voda a nedočkavě rozbalovala.Chuděra nevěděla co dřív.Nakonec střídala malování fixami,hraní na piáno a skládání stavebnice.Zbytek bude muset zatím počkat až se dostane na řadu.Spát jsem ji poslala dřív než jindy,aby dospala to brzké vstávání.Jestli se nic nezvrtne měli bychom zítra vyrazit na pravidelnou vánoční cestu.Těší se za babičkou.

den 121 - Poslední přípravy.

Spalo se hezky.Mladá se sice probudila s rýmou,ale dobře naladěna.Po snídani jsme se vydaly plnit poslední povinnosti.Nejdříve do zeleniny zásobit se bramborami.A potom na poštu.Čekal nás tam další balíček od Dany a Betynky.Moc děkujeme!!!U nás bude letos Ježíšek štědrý.Moc štědrý.Abychom si ukrátily chvíly při čekání na toho našeho chlapa pustily jsme se ještě do čistění koberce.Jen silnice,v poslední době utrpěla moc nehod.Uvařila jsem oběd a za chvilku byl tady.Vůně oběda ho neomylně přivede domů.Tak jsem na něho chudáka vysypala všechny zážitky a potom šla na ten poslední nákup.Sama.A doma už bylo jen hezky.Salát mám přichystaný-tedy dva-zdravý pro mladou.Už jen dobalit poslední dárky a může to vypuknout.
Všem Vám přejeme krásné svátky.A všem ještě jednou moc děkuji.Za balíčky,slova povzbuzení a nebo jen za čtení a myšlenku na nás.

den 120 - Poslední školní den.

Škoda jen,že né poslední den školního roku ale jen roku.No vstávalo se líp,cesta taky fajn.Ten pocit,že pár dní tohle nebude.Odevzdána ve škole,já kudy chodila tudy trousila své zážitky ze včerejška.Tomu kdo byl ochoten poslouchat.Potom mě čekalo dopoledne o samotě.Vychutnávala jsem si ho -za pár dní mi bude moc chybět.Na 10 hodinu bylo ve třídě vánoční posezení.Tak jsem se tam hrnula s vidinou povídání s ostatními maminkami.Byl to trapas-nějak mi uniklo,že posezení bylo jen pro děti.V minulosti se to odehrávala za přítomností rodičů.Jenže pár roků bylo tohle období naše marodění.A nastala změna.Tak jsem odevzdala dárečky a vytratila se.Ale bylo mi trapně.Podruhé naše setkání už proběhlo podle plánu.Škola má v tomhle období vánoční bohoslužbu.Bylo to hezké jen zima větší než venku.A taková,že i děti si všimli,že se jim nezvykle moc kouří z pusy.Schválně na sebe vzájemně foukaly.Potom jsme se rozloučily a spěchaly na autobus.Měla jsem v plánu ještě spoustu věcí až si odpočineme.Ale nebylo už nic.Mladá má přece jenom něco jako rýmu a taky toho má dost.Pořád jsem čekala,že dorazí mladej a já přeci jen odběhnu do obchodu a na poštu.Ale nedorazil.Tak jsem všechno přesunula na zítra a vím,že si budu nadávat,protože toho bude moc.

den 119 - Louskáček v Národním divadle.

Ráno pro nás začalo později.Musely jsme se pořádně vyspat abychom byly krásné a odpočaté.Dopoledne mi zabralo vybírání vhodného společenského oblečení.Do Národního divadla jedu poprvé a obávám se,že naposledy.A balet je taky premiéra.Jen lehký oběd,protože nervozita u mě už vrcholila.Odjezd byl už včera posunut na dřív,kvůli počasí a stavu silnic.Odjížděly jsme v půl 1 a byly jsme třetí zastávkou ve  sběru účastníků.Cesta byla dlouhá.Musela jsem zpívat,číst.Do Prahy jsme dorazily až ve 3.Divadlo začínalo o půl 4 a autobusák neznalý města  vjel do špatné ulice.Tak následoval rychlý výstup a úprk směr divadlo.My s dětmi hůře chodícími jsme se svezli tramvají.Pro mámy a táty vozíčkářů to byly závody.To bylo vzrůšo!A potom jsme se ocitli před divadlem,kde už bylo moře lidí.Při pohledu na dospělé mentálně postižené a jejich stařičké rodiče mi docela hezky.Vypadali spokojeně,šťastní.Najednou ten pohled vpřed nebyl tak děsivý.Seděli jsme na galerii.A bylo to kouzelné,nádherné,strhující,okouzlující,napínavé,zábavné.Při prvním dějství se asi 4 krát změnila scéna-což se mladé moc líbilo.Taky ji fascinovala postel lakomce která se vznášela nad jevištěm.Ke konci už byla trošku nervozní,ale přestávka přišla včas.Tak jsme si tu nádhernou stavbu prohlédly a šly se znovu usadit.Druhé dějství se zase moc líbilo mě-nádherná baletní čísla,kostýmy,nádherní lidé a roztomilé malé slečny.Ke konci se hodně tleskalo a mě se chtělo až brečet jak to bylo strhující.Při odchodu každé dítě obdrželo balíček.Někdo dostal knížku,někdo pejska,my panenku.Podobá se neteři tak ji mladá hned pojmenovala a statečně si ji nesla k autobusu.Zpáteční cesta už byla rychlejší a taky tišší.Už jsem nemusela zpívat,stačilo se koukat z okna na rozsvícená města a obydlí.Domů jsme dorazily po 8.Docela zničené z jízdy autobusem.Nemohla jsem vůbec zabrat.Tolik se mi chtělo tančit!Viděla jsem sama sebe jako malou holku jak chodím po zahradě po špičkách.A sním o tom,že budu baletkou.

den 118 - Dárkové pondělí.

Ráno jsem měla podivný pocit z mladé.Jakoby na ni přece jen něco lezlo.Teplota,ale žádná a když se úplně probrala vypadalo to celkem v pohodě.Tak jsme tedy vyrazily.Cesta byla celkem dobrá.Až když jsem ji odevzdala ve škole najednou mi taky nebylo úplně do skoku.Nějak dutohlavě.Ale musela jsem to zahnat.Jednak poslední setkání v tomhle roce s tou druhou maminkou.A taky poslední nákupy v klidu a bez mladé.Všechny povinnosti splněny,dárečky pokoupeny,dostatek balícího papíru.Vyrazily jsme na to poslední společné kafe a tuze jsme se nasmály když si to tam přiřítila celá škola.Ačkoliv jsem seděla ve stejné cukrárně se svou dcerou ani mě nezaregistrovala.Učitelky mě ochranitelsky kryly.Trošičku prý zlobila,ale nic strašného.Tak snad je dobře.Doma jsme si odpočinuly a pustily se do dárečků a visaček na dárečky.Mladá lepila a já balila sádrové odlitky s vánoční tématikou.Když bude dobře ve středu máme posezení ve třídě.Tak dětem rozdáme dárečky,paní učitelky dostanou přáníčka.A aby toho nebylo málo-těch dárečků,radosti,obdarováváni-zazvonila paní pošťačka a donesla mi ohromný balík.Děkujeme Dášo,ten nápis,,Užijte si to holky" mě moc rozesmál.Zatím čeká na rozbalení,až mladá půjde do peří.Dokonce si ani nevšimla,že něco nesu-zabraná do tvoření.
Tak mladá spí a já se koukla co nám ten Ježíšek poslal.Nemůžu z toho ani mluvit,takovou nádheru jsem v životě neviděla.A něco už užiji zítra.Já budu krááásná!

den 117 - Poslední adventní neděle.

Vstávání opět pozdější-huráá!!Snídaně u pohádek a dopoledne plné nic nedělání.Až po obědě jsem se pustila do žehlení,uklízení,chystání věcí na zítřka.Doma nám bylo tak dobře,že jsme i vycházku oželely.Snad se svět nezboří a zítra budeme mít pohybu zase dost.Dokonce jsem si dala barvu na ty své předčasné šediny.Když jsou ty svátky.A hlavně proto,že v úterý jedeme do divadla.Pořád se mi to zdá tak neuvěřitelné.Já a moje dcera jedeme do Národního divadla.Užily jsme si poslední adventní neděli v poklidu.Za týden bude všechno jinak.Bude to na nás chvílemi moc,ale těším se.Rodina má být přece pohromadě.A když nejde hora k Mohamedovi musí Mohamed k hoře.Vánoce se blíží a já začínám být melancholická.

den 116 - Vánoční pečení.

I dnešek co se týče spaní se vydařil.Myslím,že obě začínáme nabírat sílu a energii.Po snídani jsme se vypravily do obchodu.Nebylo vyhnutí.Ačkoliv mi bylo jasné,že bude mraky lidí,fronty u pokladen.Mladou jsem motivovala nákupem nových fixů.A byla vzorná.Nakoupily jsme co jsme potřebovaly a něco navíc.Potkaly jsme sestřičku od naší dětské doktorky.Měla velkou radost,že nás dlouho neviděla.Je to skoro zázrak,ale mladá měla naposledy antibiotika v létě kdy měla angínu a k tomu vpáčený bubínek.Tuhle zimu se vážně držíme obě.Doma vaření obědu a dělání těsta.Když jsme si odpočinuly šlo se na pečení.Peču jen symbolicky-aby to vonělo.Mladá to moc nesmí,já to nemusím a syn je zásoben a rozmazlován od přítelkyně.Ke všemu tradičně po Štědrém dnu odjíždíme.Mladou to moc nezajímá.Vydržela jen chviličku,pomohla udělat pár rohlíčků a pořád mi opakovala,že až to dáme do trouby půjde zase malovat.Tak jsem si to dodělala sama.Ona mi zatím vytahovala prádlo z pračky a chodila se dívat na hvězdičky,srdíčka a sněhuláky.Je to prostě jen o tom,aby to viděla,aby věděla.Byt krásně voní.Už klepou na dveře-vánoce.

den 115 - Vánoční plavání.

Tak na dnešek vyhlášeno volno.V 6 se začala mlít v postely,ale naštěstí nevstala a pokračovala.Vstávaly jsme až v 9.A opravdu jsme nikam nespěchaly a nic nedělaly.Jen jsem uvařila lehký oběd a dál jsme lenošily.V podvečer nás čekalo poslední plavání tohoto roku.Bylo vyhlášeno jako vánoční.Neprozřetelně jsem jí slíbila,že taky budu plavat.A ona si to moc dobře pamatovala.Součástí byly závody-dětí,rodičů i instruktorů.Vyrazily jsme do tmy a chumelenice.Ale šlo se nám dobře,dokonce jsme přišly o hodně dřív.Čas jsme si krátily v hale u vánočního stromečku.A potom to přišlo.ač se mi tuze nechtělo.Co by člověk pro radost dítěte neudělal.Nakonec jsem byla jediný rodič co vlezl do vody.Ale nelitovala jsem.Všechno jako by odplavalo a mě bylo príma.Na závěr děti dostali balíček a krásnou fotku.Celá ta atmosféra byla dojemná,prostě vánoční.Domů jsem šla s pocitem opravdu pěkného dne.Měla bych do té vody lézt častěji.

den 114 -Máme toho dost!

Ráno šílené.Nechtělo se jí z postele,ale tak strašně moc.Místo oblékání si sedla k malování a čím víc jsem na ni tlačila,aby se šla oblékat tím byla vzteklejší.Tak mi bylo jasné,že zítřek omlouvám a zůstaneme doma.Teď nějak zvládnout dnešek.Venku už to bylo docela v pohodě.Jen se na mě víc věsila.A v šatně se převlékala neskutečně dlouho.Vydala jsem se do mrazivého dne a bylo mi docela ouvej.Bylo to dlouhé a studené.V šatně mě zarazilo,že její třída je venku,ale ona ne.Docela mě to vyděsilo,ale kdyby se něco dělo zavolali by.Naštěstí byla na návštěvě ve vedlejší třídě.Vycházku ji odpustily,že se nachodí za den dost.Do šatny přišla a začala brečet.Vůbec jsem nechápala co se děje.Ale bylo to jen nedorozumění.Je naučená zanést si do šatny volant než jde na oběd.A ta druhá učitelka to netušila a bránila ji odejít.Lekla jsem se,že jí opravdu něco je a neměly jsme vůbec jezdit.Dokonce byla i hodná.Cesta domů raději opět autobusem.A konečně jsme doma .Snad je to jen únava a né počínající nemoc.Snad bude stačit se pořádně vyspat,ohřát se.Zítra vylezeme z bytu až v podvečer-když bude všechno o.k.Budeme se jen povalovat,hrát si a odpočívat.
Rozkvetla mi Barborka.

den 113 - Počítačový kurz.

Ráno opět bílé,ufoukané a ledové.Musela jsem se smát jak všichni svorně promrzlí na zastávce jsme bez remcání nastupovali do už naplněného autobusu.Jak jsme byli vděční,že můžeme alespoň stát v teple.Jak jsme se ukázněně posunovali do útrob vozu a dělali místo dalším nastupujícím.Dneska jsem měla společnost.Dokonce jsme musely i spěchat,protože dnes měla být předvánoční besídka.Jenže učitelka mi volala,že se ruší.Divadlo které mělo být hlavním programem nedorazí.Tak to na co se mladá těšila padlo.Hlavně byla nadšená,že tam přijdu.Dnes mě taky čekala první hodina pokračování počítačového kurzu.Už jsem si odchodila začátečníky.Sice na dvakrát,protože mladá mi poprvé lehla na delší dobu a já to neměla šanci dochodit.Pořádají to v mateřském centru,symbolický poplatek.Musím říct,že po první hodině jsem mírně na rozpacích.Učí to opravdový učitel-předtím to dělala paní z centra.Chodí tam se mnou ještě dvě paní,které studují,pracují.Potřebují to k práci,studiu.Já asi tabulku v Excelu moc nevyužiji.Ale nechci to vzdávat.Měla bych mít alespoň přehled,měla bych se zase něco nového učit.Třeba se mi to bude někdy hodit.A když ne budiž mi útěchou alespoň to potvrzení,že jsem to zvládla.Sice to nemá tu opravdovou váhu jako opravdový placený kurz s certifikátem,ale mě to stačí.Další hodinu budeme mít až v lednu.Snad to mladá chvilku ještě vydrží nemarodit,abych těch 10 lekcí  dochodila.Zlobila a strašně!Myslím,že ji to zrušené divadlo pěkně naštvalo.Se mnou se naštěstí uklidnila.Šly jsme raději na autobus,protože se nesly zvěsti,že ráno to s vlaky byla bída.Autobus jel tak jak měl.Cestou jsem ještě koupila brambory a potom už jen teplo.Mladá má dnes s počítačem utrum.Za to dupání,vztekání.Zítra bude vzorná.Udělaly jsme úkol.Docela vážně přemýšlím,že si na pátek vezmeme volno.Má být mráz,zase sníh.Už jsem unavená.Už je unavená.

den 112 - Nezmrzly jsme!

Nechtělo se nechtělo z vyhřáté postýlky do té ošklivé zimy.Ale muselo se.Na zastávce si dala říct a nesedala si.Chodily jsme sem a tam,dokonce jsme cvičily.Musel to být pro ostatní pohled.Vykopávaly jsme nohy do prostoru,snažily se kopnout do zadku.Pochodovaly jsme na místě a odříkávaly říkadlo z mého táborového dětství-Raz a dva a tři a čtyři a klobouk a hůl a párazon-dopředu,dozadu,do boku,úkrok.Ale zahřálo to.Do školy jsme došly už jako sněhuláci.Mladá se mohla těšit na divadlo a já se šla ohřát na poštu.Uteklo to docela rychle.Mladá zvládla divadlo na jedničku-hodně tam zpívali.Cesta taky dobrá.Doma jsem se více věnovala úklidu než dceři.Poněvadž bylo třeba.Mladá si vystačila sama u počítače.Ani pustit mě k tomu nechtěla.

den 111 - Praha předvánoční.

Dneska jsem vstávala brzo,už v 5.Abych se stihla probrat,dobalit.I mladá musela dřív než je zvykem.Ale ona tohle naštěstí zvládá.Vyrazily jsme od nás v 7,v Praze po 8 a v nemocnici o půl 9.Protože bylo brzy nebylo tu moc lidí,ale nakonec to bylo fuk.Protože hodinu a půl jsme si tam odseděly.Hlavně,že tam bylo teplo.Mladá byla hodná jen by se po mě mohla míň válet.Pár dní mě bolí záda a ona je na mě pořád pověšená.Dnes jsem měla pocit,že pan profesor je mimo víc než obvykle.Dokonce jsem ho podezřívala,že ani netuší kdo jsme.Náběry proběhly v klidu-zpívala Beatles a měla radost,že sestřička to pochválila.V lékárně jsme si vyfasovaly léky na další čtvrtletí a nadšeně vyrazily na výlet.Začaly jsme u Václava a pokračovaly po Václavském náměstí.Ani jsme ho nepřešly a mladá už chtěla jet domů.Zima tedy byla šílená.Tak jsem lákala na stromeček,něco dobrého k jídlu.Na Staromáku to myslím vydržela jen kvůli mě.Nijak nadšená nebyla,ale ani moc neprudila.Tak jsme si to obešly,daly si langoše.Největší problém měla,že si nemůže sednout na lavičku.To prostě nedokázala vstřebat.Tak jsem to moc neprotahovala a zamířily jsme na nádraží.Moje dušička měla klid-bylo to poprvé co jsem se jela podívat.Cesta domů byla dobrá-vážně byla moc hodná a ani jsem se nemusela moc snažit ji bavit.Doma oběd a teplo a teplo.Unavené jsme tedy pořádně.Obě.

den 110 - Sběr.

Dnes jsme si konečně trošičku přispaly.A jen co jsme se probraly začal nám sběr.Sběr moči za 24 hodin.Píšu co vypije,pořád ji nutím pít.Nutím ji čůrat a donekonečna opakuji,že do hrníčku.Jinak to nejde,abych to mohla slívat a odměřovat.Tak nám uteklo dopoledne opět za společnosti kočičky.Když se probudil syn tak jsme se přesunuly k počítači.Oběd,úklid.Celý den nám tu strašně foukalo,ale musely jsme ven.Procházka vedla na nádraží kde jsme si zakoupily jízdenku na zítra.Doma svačina.Taky udělat úkol a pomalinku chystat věci.Synovi se dnes nějak nechtělo odjíždět.Pořád se balil,pořád odjezd odkládal.Nakonec se rozloučil až po 8.Já tradičně nervozní z cesty která nás čeká.I když jsem si naplánovala jak to pojmeme jako předvánoční výlet.Zatím si nejsem jistá jestli to budu schopna realizovat.Máme načůráno,zabalené autíčka,knížky,spočítány léky.Mladá spí a mě se to snad podaří taky.

den 109 - Vzala jsem si volno.

Vstávaly jsme už v 7,ale dnes mi to ani nevadilo.Domluvila jsem se s kamarádkou na odpoledne.Tak jsme posnídaly,skoukly pohádky.Já vyprala a začala dělat oběd.Společnost nám dělala kočička,která spí se synem,ale ochotně za námi přijde když slyší ruch.Škoda jen,že počasí se vůbec netvářilo přívětivě.Tak jsem je nakrmila,uklidila po sobě nepořádek ,rozdala instrukce a vyrazila.Měly jsme v plánu zajít na adventní trh s tvořivými dílnami.Chtěla jsem si užít to tvoření sama,s mladou by to přeci bylo o něčem jiném.Prostředí ve kterém se to konalo bylo moc krásné.I výrobky povedené,ale na to tvoření nebylo takového prostoru jak jsem si představovala.Docela mě to zklamalo.Myslela jsem si,že to bude na pár hodin.Prohlídly jsme to za pár minut a šly o dům dál.A protože počasí bylo šílené na nějaké procházení vánočním městem to nebylo.Tak jsme zapadly do kavárny na kafe a povídaly a povídaly.Po rozloučení jsem ještě zaskočila na nákup.Doma mě všichni s radostí vítali.Maminka se vrátila a něco dobrého nám přinesla.Nezapoměla jsem ani na kočku.Jednou za čas si dopřávám tenhle relax a mizím.V létě i na celý den.Už aby bylo!