den 125 -Děsná noc a lepší den.

Noc byla děsná.V domnění,že spí-byla jsem se dvakrát dívat-jsem šla spát.Jenže nespala.Ucpaný nos ,měsíc co svítil jak blázen,sousedčina televize.Zabírá hladit.Odhladila jsem 100krát a nic.Vykapala nos,podložila polštářem,stáhla topení.Nic.Naopak se začala vztekat-vždyť za vše může maminka.Snažila jsem se jí ignorovat,dělat,že neslyším.Ale to nešlo.Začala používat své oblíbené projevy-bouchat do zdi,máchat rukama.Dokonce se jí podařilo mě píchnout prstem do oka když jsem se nad ní nahnula.To byla bolest!!A tak jsme tak ležely vedle sebe a jedna hlídala druhou.Já aby nebušila a ona jestly se dívám,aby zase začala bušit.Usnula po 1 hodině.Den začal tedy později-ale zase né o moc.Po osmé jsme už na sebe koukaly.Já naštěstí taky-neoslepila mě.Obě naštvané ze včerejška,chodily jsme kolem sebe opatrně.Ve snaze předejít další šílené noci a uvolnit tu rýmu jsem jí máčela nohy v teplé vodě a pod peřinou jsme inhalovaly.Moc se jí to nelíbilo,ale pomohlo to.Konečně se to trochu hnulo a ona začala vysmrkávat a uvolňovat.Po obědě se začal balit mladej.Původně měl jet s námi,ale protože se tak všechno zamotalo vrací se do Prahy.Učit se na zkoušku.Tady se prý nic nenaučí. A připravovat se na Silvestra.Co by taky dělal s matkou.Když odjel vydaly jsme se na malou procházku.Docela to šlo,jen ta  izolace ji zase nutila na každého sahat.Celý den se rozhoduji jestli jet či nejet.A už jsem z toho dočista zblblá.Ať si vyberu kteroukoliv variantu vždycky je tady nějaké ale.