Ráno bylo nezvyklé v tom,že mladej byl ještě stále doma.Zatím co on sladce vyspával my se statěčně vydaly na cestu.Zase mírná panika na zastávce.Najednou se tam objevovali studenti,že jdou z autobusáku protože ten druhej autobus nejel.A přijel narvanej a druhej v nedohlednu.Zase to dilema nastoupit,nebo ne?Naštěstí se ten druhý objevil a prázdný.Ještě,že jsem nenastoupila.Vezly jsme se jak hraběnky,v poloprázdném autobusu.Mladá zase zpívala jak o život.Do školy jsme přišly sice mírně později,ale vina nebyla na naší straně.Mladá odevzdána a já najednou ztracená.Dnes jsem tu zůstala sama,ta druhá mamina se pere s teplotami u syna.Zase to na mě padlo.Někdy si připadám jak ztracená,jak z jiné planety a nechápu co tady pohledávám.Prostě málo světla,vlhko a děsně dlouhé dopoledne.Ale já se rozhodla bránit.Celý den jsem si na papírky psala program dne.Na dnes,zítra,pozítří.Různé domácí práce,trocha cvičení pro mě,pro dceru,pískání na flétničku,tvoření.Hlavně zase neupadnout do deprese.Mladá byla ke všemu dnes moc hodná.Cesta taky fajn.Chvilku si odpočinout a mohla jsem se pustit do plnění.Nejdřív jsem namotivala mladou,aby šla cvičit.Snažila se tak mohla k počítači.Byla řada na mě.Poslední dobou cítím,že mám záda.Tak se trochu protáhnout,zpevnit.Zbytek půlhodinky k tomu vyhrazené jsem si protančila.Trošku to napětí opadlo a hlavně,mě nebyla zima.Potom úkol s mladou.Měla vymalovávat a pěkně to flákala.Další aktivitou bylo pískání.Učili jsme se notu D a začínáme písničku,,To je zlaté posvícení"Pro mladou už je to čím dál těžší,ale po pár dnech cvičení to snad půjde.Na mě ještě čekalo žehlení.Odpoledne pryč a já neměla čas přemýšlet nad nesmrtelností chrousta.Bohužel se to obrátilo proti mě.Když jsem ulehla znavená nemohla jsem zabrat jak mi myšlenky lítaly dál.Jo nic se nemá přehánět,ani aktivita.
Žádné komentáře:
Okomentovat