den 85 -Má svůj den a je jí sedmnáct.

Když se probudila usmívala se na mě.Slíbila jsem jí,že jí pustím písničku.Vybrala jsem tu od Pavla Vítka .Má svůj den a pouštěla ji asi pětkrát.Je jí 17,už si to pamatuje.A já se od rána snažím nebrečet.Je to těžký.Vyplouvají na povrch potlačované vzpomínky.Ten strach proč to přišlo dřív.Ta maličká chvilička kdy mi ji ukázali a okamžitě odváželi do jiného města.Ta strašná prázdnota a hrůza než jsem zase mohla být s ní.Narodila se ve tři ráno v 36 týdnu těhotenství.Vážila 2350 gramů a měřila 43 centimetrů.Viděla jsem ji až po 3 dnech,kdy mě lékař ujistil,že je vše v pořádku.Nemuseli ji oživovat ani zachraňovat.Prostě jen přišla na svět dřív.Po 7 dnech jsem mohla nastoupit za ní.Učila se ji krmit,držet tu mrňavou panenku.2.prosince jsem si ji vezla domů.Měla 2 a půl kila a já pocit,že je všechno na dobré cestě.To až po 2 měsících blažené nevědomosti.To až po návštěvě rizikové poradny pro předčasně narozené děti,první doporučení na rehabilitaci a neurologii.Neuroložka tenkrát zjistila,že má zvětšená játra,že je hipotomická.První hospitalizace u nás a po týdnu už nás vezli směr Praha.A potom už bylo všechno jinak.Prohlížela jsem nostalgicky stará fota a nemohla uvěřit jak strašně byla maličká.Dnes to byl den jen náš.Jako tenkrát.Jen zvedala telefony a přečetla si přání co jí teta poslala.Oslavu budeme mít až v sobotu.Na dnešní den jsme měly akci s názvem Den na suchu.Opět s plaváním v místní škole.Hrály jsme bocii,závěsný kuželník.Povídaly si,jedly samé dobroty.Bylo to hezké.Až z toho začala být unavená a uvztekaná.Ale byla nejlepší z dětí v kulečníku a vyhrála krásný hrníček.Už spí unavená po náročném dni.Spí a snad je ji hezky.Snad jí bylo těch 17 let většinou hezky.