Prázdniny u babičky.

Prázdniny to je u nás tradičních 10-14 dní u babičky na Moravě.Mladá se už od června ptá kdy už pojedeme.A já se už od června děsím jak to letos zvládneme.Je to náročné.pro všechny strany.Někdy to i skřípe.Ale naštěstí se máme pořád ještě chuť snažit,tolerovat se a vycházet si vstříc.

Pro mě je to cesta domů.Návrat do dětství.Vždycky s úžasem pozoruji jak se město mění.K lepšímu.Je hezčí,upravenější -možná dřív bylo větší.
Nikdy nevynecháme návštěvu hřbitova.Pozdravit tátu,babičku a strejdu.Zastavit se.Vzpomínat,přemýšlet.Byl by na mě pyšný?Měl by rád mladou?

Navštívily jsme i místní muzeum vězeňství.Dřív tu byla naprostá zříceniny s cedulkou,že tam bylo vězení.A teď tu stojí,renovované.Letos v jeho prostorách byla i výstava k seriálu Arabela.Mladá a myslím,že ani synovec s neteří moc netušili kdo je princezna Arabela.Ale pro nás to bylo krásné retro.

Další místní nabídkou je výstup na radniční věž.Samotná radnice je krásná a ten pohled z ní kouzelný.Nebo jen nostalgicky pro mě?Tohle jsem absolvovala bez mladé.Už loni jsem to byla okouknout a ke konci jsou tam žebříkové schody.Cestu zpět si s ní neumím představit.A tak mi alespoň nadšeně mávala.Asi mě vůbec nebyla schopná zaměřit,ale stačilo jí vědomí,že máma je nahoře.

K letním tradicím patří i páteční posezení v hospůdce a čekání na pečené makrely.Dobrota co máme jen jednou v roce.

A putování po okolí.Ukazujeme dětem naše místa.A objevujeme pro ně nová.Přes pole jsme nesměly -bylo to moc daleko.A když jsme lezly po našem stromě v parku vždycky se našel někdo kdo nás seřval.Koně tu nebývali a ani ta parádní cyklosteska co k nim vede.

Taky jsem byla v kině.Stavěl ho můj táta.Šly jsme na Polski film.A zoufale se vzájemně počítali jestli se nás sejde dost a bude se hrát.Bylo nás 10 a hrálo se.Pořád ještě přemýšlím o čem to bylo.Protože to  bylo hodně zvláštní.Chvílemi i vtipné ale mám pocit,že jsem toho víc nepochopila.

A jako každý rok přiletěli čápi,jeden motýl až na ruku.A jako každý rok jsme to zase nějak zvládli.Bylo to krásné a bylo toho dost.