Narozeninová výprava.

A je to tady.Nezadržitelně,neodvratně,zas a znova -každý rok.Už je mi 44.Brrrrrrrr!
Mám vždycky neodbytný pocit na ten den zmizet z bytu.Tak si cíleně už několik let vymýšlím program.Mám radost z jinak prožitého dne.
Letos byla jistá Praha.Původně jsme měli jít do Stromovky na šlapací motokáry.Přišlo mi to krásně praštěný.Ale na týden dopředu bylo plno.Tak přišel na řadu náhradní plán.Z mého seznamu,,co bych chtěla vidět,ukázat mladé".A já chtěla konečně vidět dinosaury.
Syn s tím měl trochu problém.Už při otázce kolegů z laboratoře kam,že vyrážíme se setkal se značným údivem.Nějak si neuvědomil,že pro něj a jeho přítelkyni je zcela jasné,že když mířím na Prahu já nejsem sama.Ani se nedivím,že se divili -takže stejně ulítlá oslava jako motokáry.
Moc jsem se těšila.Kritika toho,že je to malé -pro nás velikostně ideální.Lákalo mě i to umístění,že je to uprostřed města,mezi domy,na střeše.A tak jsem svůj den strávila mezi dinosaury.Vždyť mezi ně už začínám zapadat.
Ty podivné funkční hudební nástroje před vstupem do parku byly úžasné.I mladý obíhal,zkoušel.A mladá svědomitě vyťukávala rozpoznatelné melodie k údivu všech kolem.Já byla spokojená.Že jsme spolu,že si povídáme,že nemusím vařit a uvařili jiní.A 12 minutové 3D kino bylo pro mě zážitek.Vážně to bylo poprvé.To i mladá už to viděla.Časový úsek naprosto ideální.Jí se líbilo,že tam stále někdo prchá,padá,lítá.A já uhýbala před padajícím kamením i když jsem samozřejmě věděla,že mě snad žádný netrefí.Mladá si vybrala dinosaura.A já si koupila knížku.Zbytek krásného horkého letního dne jsme strávili v parku.Pražské parky jsou prostě jiné,než ty v menších městech.U nás si lidi deky neberou,neopalují se tam a nepořádají pikniky.
Domů jsme dojely s mladou spokojené obě.Nad postel jsem si pověsila jeden z dárků co jsem dostala.Lapač snů.A usnula jsem klidným a hlubokým spánkem.Věřím ,že to nebylo jen hektickým dnem.Věřím,že mě opravdu ochrání od zlých snů.