den 30 -První podzimní den.

Vstávání i cesta přímo ukázková.Místo do školy jsme šly rovnou ke kinu a já byla víc nedočkavá než mladá.A taky pěkně nervozní jestli moje přítomnost nebude víc na škodu.Nebyla!Sice né vše ji zaujalo,ale některé scény byly natolik dobré,že se i smála.Ostatně smálo se celé kino.Je to zvláštní mít za zády zdravé děti,které to prožívali a vedle sebe ty naše děti,které většinou reagovali na ty zdravé.Takže se smála,když se smálo kino a asi úplně nevěděla proč,ale bylo to kouzelný.Já s ní byla v kině jen jednou a po první animované pohádce jsem musela odejít.Potom už jsem to nezkusila.Možná,že by to stálo za další pokus.Tak shrnuto Kuky se vrací je úžasný film,pohádka a já už viděla tenhle rok 3 film v kině.Po kině šly do školy a já a ta druhá matka v boji jsme šly po nákupech.Povzbuzena úžasným zážitkem jsem se dala do telefonování kvůli výsledkům z posledních odběrů.Už jsem to zkoušela asi před 14 dny,ale pan profesor nebyl k zastižení.Tentokrát jsem měla více štěstí.Sice jsem asi 5 minut visela na drátě a modlila se,aby mi neklekla baterka nebo nedošel kredit.Oznámil mi,že hladina argininu je nezvykle nízká a hned se ptal jestli ho bere.Dokáže člověka dorazit.Potom hledal výsledky mědi z moči,které nenašel .Slyšela jsem jak řve na sestru,určitě v tom byla chuděra nevinně.Nenašel,že mi zavolá zpátky.Telefon mi samozřejmě klekl.Tak jsme si pracně prohodily simkarty a další hodinu jsem čekala jestli se ozve.Neozval.Tak vím prdlajs a jsem opět jen a jen nervozní.A budu tady trpět dokud se nedozvím co se děje a co se bude dít dál.Hlavně nechci do nemocnice,čím jsem starší tím to hůř snáším.Všechen ten stres snáším blbě.Volat mu je pro mě utrpení,jet k němu ambulantně je šílený a jít si tam lehnou je noční můra.To zase budu mít noc!