Chci zachytit život svůj a své 21 leté dcery.Život s mentální retardací,poruchou metabolismu,dietou,rehabilitací,radostmi i obavami.Ještě tady jsme!!!
pátek 17. září 2010
den 24 -A konečně pátek.
V pátek jde všechno snáz.Ta představa,že zítra to nebude tak hektické,tak všechno uspěchané.Možná budeme i dýl spát.Cesta byla dobrá.Mladá pořád opakovala,že půjdou do muziky a já ji to přála.Není ještě šílená zima,ale na lavečce se moc dlouho sedět nedá.Tak jsem si to od 11 užila s knížkou v šatně.Při obědě trochu zlobila,ale jinak dobrý.Vlakem na stojáka,tak bylo plno.Víc mi vadí aktovka.Je strašně těžká,nesu ji já a při vystupování z vlaku a pomáhání mladé nikdy nevím co s ní.Praštím s ní na peron,zakopávám pak o ní a i lidé co se chystají netrpělivě nastoupit zjevně vadí.Nebo já,nebo my???Doma už je dobře.Každá si jdeme po svým a relaxujeme.Dnes jsem tedy musela ještě vylézt.Ale nebylo zbití,zásoby docházejí a jít ráno ještě šílenější.Ale zvládly jsme i nákup.Já si vzala fo´ták a chtěla jsem to zkusit v obchodě,ale nakonec jsem neměla odvahu.Ale povedla se mi fotka jak bere košík.Tak příště.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat