Už od rána mám v sobě šílený neklid a strach.Snažím se to v sobě dusit,ale jde to ztuha.Ona se těší,když jí říkám,že zůstane doma začne se šklebit a nesouhlasně odpovídá,,Ona chce jet do Rohozce"Dokonce mi povídala,že jí teta dá na postel medvídka,který povídá pohádky.Žehlily jsme,její věci podle seznamu.Vždycky jsem přihodila o věc na víc.Je to moje slinta,brinda a padající hruška.Až navečer jsme šly ven-koupit na zítra lístky do kina.Doufala jsem,že mi to alespoň trošku dodá abych se těšila.Kdyby mi tak někdo řekl že bude všechno O:K.Je to přece kousek,zvládli to když jí nebylo dobře,jí se rozhodně stýskat nebude,bude na čerstvém vzduchu,v přírodě,bude dělat spoustu krásných věcí.Tak proč pokaždé tak vyšiluju.Zase si budu muset nařídit program a dodržovat ho,abych ty dny využila.A přitom pořád fnˇukám,že nemůžu do kina,kam chci,že tohle a támhle.A teď když můžu mám strach.
Žádné komentáře:
Okomentovat