Chci zachytit život svůj a své 21 leté dcery.Život s mentální retardací,poruchou metabolismu,dietou,rehabilitací,radostmi i obavami.Ještě tady jsme!!!
čtvrtek 30. září 2010
den 36 - Noční můra.
Probudila mě.V 1 v noci.Byla jsem propocená a strašně vyděšená.To mě naštvalo.Myslela jsem,že je to pryč,že už jsem dost silná.Ale asi nejsem,pořád se bojím.Zdál se mi strašně živý sen,směsice prožitků z minulosti,pár útržků ze součastnosti.Když jsem se probrala nebyla jsem si jistá jestli se to neděje-jestli do dveří nebuší můj bývalý,jestli není vzhůru celý dům.Ale byl to jen sen,hnusnej živej sen.Snad mi měl říct,že mám být vděčná za to ticho co tu s dcerou máme.A já jsem to mi věřte.Možná i proto jsem byla víc trpělivá když se jí moc nechtělo a když místo oblékání hledala hračky.A na autobusové zastávce mě strášně potěšila.Blížila se ta její paní a ona už se začla cukat a hrnout se směrem k ní.A já ji do ucha domlouvala,že je přece slečna a ,že slečny na nikoho nesahají,stačí když paní pozdraví.A ona pozdravila a už se nikam nehrnula.Jen se tetelila,že je slečna a,že jsem jsem ji donekonečna vychvalovala jak to zvládla.Odměnou jí bylo rádio v autobuse naladěné na Impuls-to je její stanice.Zítra to bude třeba všechno špatně,ale dnes to prostě zvládla.Ve škole byla napůl hodná,napůl zlobila,takže dobrý.Až na to,že jsem docela vymrzla den utekl a mi si to mířily domů.Těšila jsem se nějak víc než obvykle.A protože i jinde se maluje v tomhle nečase tak jsme taky vytáhly vodovky.Terapie pro duši pro maminku i holčičku.Ta vytvářela dárek tetě k narozeninám.Místo páteční školy si uděláme výlet a budeme oslavovat.Začínám se docela těšit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat