den 287 -6.6.pondělí- Řád zlaté žehličky.

Nějak se líp vstává zatím s nadšeným pocitem,že už jen pár týdnů a rannímu vstávání bude na celé 2 měsíce konec.Tak že i když ze strany mladé tu byly opět pokusy o provokace já to měla na háku.Odevzdána a já trávila dopoledne povídáním s druhou maminkou.Bylo nám hezky,svítilo na nás sluníčko.I když to mé dítě zase trošku prudilo ke mě si už tolik nedovolovalo.Domů jsme se dostaly v pořádku.Zatím to ještě zvládáme.Ve vzpomínkách mám tyhle červnové cesty domů upocené a nedýchatelné.Vozila jsem domů gumové dítě které jsem musela osprchovat aby se mohlo hýbat.Když jsme si odpočinuly a žádné školní povinnosti se na nás nechystaly podlehla jsem pocitu odpovědnosti a pustila se do toho tak dlouho opomíjeného žehlení.Né že by teplota nějak výrazně klesla.Jenže kdoví kdy tady u nás sprchne a nikdo to za mě neudělá.A taky docházejí trička.Tak jsem se do toho dala.A vytrvala až jsem viděla dno koše.Mladá zatím byla nucena sledovat se mnou televizi.Pro mě je to způsob jak to vydržet.A žehličkou jí blokuji zásuvku pro rádio.Tak mě popoháněla abych to dožehlila,protože potom si může pustit rádio.Pomáhat odmítla.Tak řád zlaté žehličky je jen můj!!!