pátek 3. června 2011

den 284 -3.6.pátek -Psychiatrická léčebna.








Po dlouhé době jsem spala jak zabitá.Budík byl dnes na později.Nasnídaly jsme se a vyrazily.Jen jsme se přemístily z města na hlavní nádraží a už se to začalo komplikovat.Nabíralo se zpoždění rychlíku kterým jsme měly odjet.Z 15 minut to bylo rázem půl hodiny.Pracně vyhledaný spoj MHD tím pádem v trapu a od nádraží pro nás pěšky nedostupné.A vážně to byla fuška najít autobus který odváží lidi od vlaku do města.Protože tady nemají autobusové nádraží,ale dopravní terminál.Naštěstí jsem si všimla dvojice starších lidí -jaké štěstí,že tahle generace spolu mluví.A tak jsem se dozvěděla,že jedou stejným směrem,řeší stejný problém.Tak jsem se na ně nalepila,že půjdu za nimi.Cesta proběhla dobře.Mladá je ještě pořád nadšená z knížky tak se četlo,svačilo.Dorazily jsme ,ale bohužel dvojice mě nakonec nepomohla-byly zmatení jako já a vydali se pěšky.Jiná paní řešící stejný problém to vyřešila taxíkem,ale ani tahle varianta není pro nás.Nakonec mi poradili linkový autobus který zastavuje u léčebny.Mladá byla celou cestu úplně hotová,protože autobus řídila žena.Ke všemu moc milá a ochotně nás navigovala kdy vystoupit.A tak jsme hodinu před  byly na místě.A ta hodina utekla strašně rychle,protože jsme ji proseděly na lavičce v nádherném,tichém lesoparku v areálu léčebny.Já vím,že je to až rouhání,ale tam bylo tak krásně,že bych se nebránila tam zůstat.Mít pokoj pro sebe,malovat,povídat si.Mladá něco pojedla,pohrála si s autíčky,já si odpočinula.A šly jsme zvonit.Dovnitř nás vpustila sestřička,že máme posečkat-pan doktor je na obědě,ale ví o nás.Tak jsme zase něco přečetly a objevil se starší,velice elegantní,příjemný pán.Mladá byla chvíly mírně zmatená,vůbec se nechtěla usadit -obhlížela ordinaci,doktora.Potom se mi ji podařilo zaměstnat fixi a malováním.To vše jsem měla přichystané.Mladá se chytla,malovala,odpovídala na otázky panu doktorovi.Třeba na otázku kolik je ti let,řekla 2011.Ukazovala mu neustále co namalovala,dokonce si u toho i zpívala,neustále si to komentovala.Kdyby se mě nezeptal jestli si pořád tak povídá ani bych si to neuvědomila.Dělá to pořád.Vyptával se na všechno možné,ale vždy citlivě.Zdravotní dokumentaci si ponechal,s tím,že je toho mnoho a on by to rád pročetl.Že má noční tak to okoukne a obratem pošle zpět paní doktorce.Byla jsem docela ráda,že mám o ty 2 kila v batohu míň.Celé to trvalo hodinu.Musel nabýt dojmu,že mám to nejklidnější dítě na světě.A já nabyla dojmu,že psychiatři jsou sběratelé -on měl v té ordinaci dvě stěny plné vršků od piv a limonád.Za odměnu ,že to tak dobře šlo jsme šly okouknout koně v areálu.A hurá domů.Na MHD jsme tentokrát ani nemusely čekat a rovnou přijela.Místo rychlíku jsme to vzaly šourákem,protože na rychlík bychom se načekaly.Zato jsme jely vlakem co se sedí dole i nahoře a my byly nahoře.I tahle cesta proběhla velmi dobře.Jen trochu teplo.Doma jsme byly po 4.Tak a je to .A ani to nebolelo.

6 komentářů:

  1. Slzičko, zvládli jste to naprosto skvěle!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Jste holky šikovné. Teď ještě záleží, jak se vyjádří pan doktor.

    OdpovědětVymazat
  3. Paráda, krásně jste to zvládly. Super!

    OdpovědětVymazat
  4. Poradila jsi si, to je hlavní, jste holky dobré!

    OdpovědětVymazat
  5. tak to vypadá na úspěšnou cestu

    OdpovědětVymazat
  6. Slzičko,vy jste byly s mladou v mém rodném městě :-).
    Jste šikulky jak jste si poradily.

    OdpovědětVymazat