den 357 - 15.8.pondělí- Zoufalství úřední.

Vstávaly jsme brzy -asi abych si to řádně vychutnala.Po 8 jsme odcházely z bytu.První zastávka na zdravotní sociálce.Zavřeno -má naděje nepřítomna.Šla jsem hledat jinou úřednici.Našla jsem mladou ochotnou,ale absolutně k ničemu.Zbavila se mě a poslala do dalších dveří -sociálka péče o děti.Tady jsem měla pocit,že mi vůbec nerozumí .Já se ptala jak postupovat a ona mi pořád mlela,že musí mít opatrovníka.Ke všemu jsem si ji pamatovala z dob kdy jsem se rozvedla a já byla bez peněz.Byla jsem tam prosit o pomoc které se mi nedostalo.Poslala mě na správu soc.zabezpečení -tam se podává žádost o důchod.Tak jsme šly do jiné budovy.Je nová krásně opravená.Strávily jsme tam 2 hodiny.Nejdřív jsem si zmáčkla číslo pro dotazy kolem důchodu.Odtud mě poslali k paní která vyřizuje naše písmeno.Nevyřídili jsme nic.Nesepsala se mnou nic,nemáme podáno nic.Musí mít opatrovníka.Někoho kdo to za ni udělá.Né,že by byla protivná nebo se mi nesnažila pomoci -dokonce telefonovala té paní ke které jsem šla jako k první.Ale pořád tam nebyla.Vzala si mé číslo,dala mi jejich,že mi zavolají.Mladá už byla nervozní a já měla co dělat abych nebrečela.Ještě jsme se stavily na poště.Zaplatit pár složenek.A bylo mi hodně ouzko.Mám pocit,že mě neslyší,že za pár měsíců budeme absolutně bez peněz.A já nebudu mít z čeho platit složenky.Není to pocit- oni mě neslyší.Doma udělat oběd,uklidit.Hlavně uklidit,mít pořád uklizeno. Kdykoliv jsem může někdo přijít a říct,že to není dost.Volám o pomoc dokud je ještě čas.Jediné na co se budou dívat jsou skříně s oblečením,zařízení bytu.Jestli se mě ještě nějaká úřednice zeptá jestli nevím kde je můj bývalý asi už mě zavřou za napadení.Pět kanceláří,pět úřednic a výsledek nula.Tři hodiny čistého času -toho mám na rozdávání -prodám.Potom ještě odpolední vycházka v dešti.Chleba bylo třeba.Prší,prší.Jak se z toho nezbláznit??