den 50 - To je fofr.

Dnes jsem původně chtěla vyrazit co nejdříve k neuroložce-ať to máme za sebou.Budík jsem měla na 7,ale nedokázala jsem se probrat.A mladá ta spala tak dlouho.Je vidět,že má dost.Neměla jsem sílu ji budit.Zredukovala jsem plány jen na tu neurologii,úřad bude muset počkat.Ke všemu ta mlha za oknem.Jak v horroru.Svezly jsme se autobusem a teprve po 10 usedly v čekárně.Bála jsem se že tam bude mít moc lidí a na nás čas.Ale asi to bylo tím kominíkem co jsme ho ráno potkaly.Doktorka mě vyslechla a nejen to ihned začala jednat.Vzalo to takovej fofr,že po cestě domů s taškou plnou léků,hlavou plnou myšlenek mi volala aby mi oznámila,že 8 listopadu si jedeme lehnout do Krče.Zase zmatek v hlavě.Na promoci teoreticky můžu,ale začínám být tak vyřízená,že se mi ani nikam nechce.Nehledě na to,že má mladá být celý den a půl v rukách cizích lidí.Zvládnou to,zvládnu to já??Nestane se nic?Mám dvě děti.Jedno mě potřebuje u sebe protože je nemocné.Druhé mě potřebuje taky protože bude mít svůj slavný a významný den.Chci být u obou.Chci mít mladou na očích kdyby se něco dělo.Chci sedět mezi pyšnými rodiči a dívat se jak si syn přebírá bakalářský diplom.Ke všemu musím ještě sehnat profesora a oznámit co se děje.Když to mívala jako malá nijak to neřešil až v Krči nás vyslechli.Jenže tam zase mají respekt z poruchy metabolismu kvůli lékům.Takže se prostě budou muset nějak domluvit.Alespoň v to doufám.Doma jsem se jakž tak dala dohromady.Ještě jsme vylezly do obchodu,ale jsem nervozní takže to byla pro mě malá hrůza.Zítra ještě pojedeme do školy abych to vyřídila s tím stacionářem,řekla učitelkám co se děje a v pátek a v pondělí zůstaneme doma.Snad budou 4 dny stačit abychom se obě srovnaly,kdyby do toho skutečně ještě byla i ta viróza tak snad se dáme nějak do kupy.Snad to zítra ustojíme a potom to hodím všechno na pár dní za hlavu a budeme jen odpočívat.