Budík jsem měla až na 8 a opravdu až do osmi jsme spaly.Mladá by spala i dál.Vůbec se jí nechtělo.I když věděla,že musíme na rehabilitaci zase dělala,že neslyší.Cesta nám dala oběma zabrat.Tam nahoře nad městem byla šílená zima.Cvičení proběhlo v rámci možností dobře.Dnes jsem se neoficiálně dozvěděla,že naše rehabilitačka od nového roku končí.Ona jde do důchodu.To mě prostě šokovalo.Nikdy jsem nepřemýšlela o jejím věku.Vždycky mi přišla jen o něco málo starší než já.Ke všemu vypadá jako holčička.Bude tam za ní mladá slečna,ale co když to s ní nepůjde?Zvykne si mladá?Zvyknu si já?Domů jsme došly vyzmrzané a unavené.Pozdní svačina,pozdní oběd.A nechuť něco dělat.Zítra toho bude zase až moc tak takový předodpočinek.
Milá Slzičko, čtu tvůj blog dnes poprvé. Jsem moc ráda, že jsem ho objevila.
OdpovědětVymazatJsi úžasná žena. Máš krásnou dceru. Víš to?
Moji mamky nejlepší kamarádka má syna (36 let) s DMO- zůstal mentálně i tělesně na 9měsících. Vyrůstala jsem vedle něj a tak vím, že i lidé s mentálním hendikepem jsou lidé a od mala mě vedli k tomu, abych je brala co nejnormálněji. Vždy jsem kamarádkám říkala: "Neposmívejte se. Nikdy nevíte jestli se postižené dítě nenarodí také vám."
A narodilo se mně. A nikdy se nenaučím vyrovnat s těmi pohledy, poznámkami, posměchem. To se nedá naučit. Ale jsem vděčná za to, že jsem měla tu školu v dětství. Tak trochu jsem byla na tu variantu postiženého dítěte jakoby připravená...i když je postižený jinak.
A díky čtení tvého blogu vím, že jde zvládnout spoustu věcí. Drž se.
Já tvůj blog čtu delší dobu a musím napsat,že jste úžasní celá rodinka.I mě pomáhá nakouknout vedle,že to jde nějak zvládnout,poprat se s tím,že nejsme jediní.A to,že se u tvého blogu kolikrát moc nachechtám je moc pozitivní.Díky.
OdpovědětVymazat