den 48 - Něco je špatně.

Ráno jsem se nemohla probudit a mladá na tom byla podobně.Ke všemu jsem zase cítila to podráždění v sobě.A když jsem vyšla z koupelny a uviděla ji sedět v křesle jak si okusuje jazyk a tupě zírá bylo mi jasné,že máme problém.Bereme léky na epilepsii,když byla malá tyhle stavy mívala.Ale už pár let se to neobjevilo.Za chviličku to odeznělo a ona dál pokračovala v oblékání.Je podzim,moje dcera dospívá a já slyším slova neuroložky,že se to může zhoršit.Tenkrát,ale byla malá a já ji unesla v náručí,ale co budu dělat teď když se mi začne kácet na ulici?Těšila se do divadla a na to jak budeme čekat u divadla na děti.Já se netěšila,protože mi byla šílená zima a protože jsem věděla co bude.A bylo.Spousta natěšených dětiček mířících do divadla si nás prohlédlo,pár se několikrát otočilo,další si ukázali prstíčkem a dokonce se i zasmáli a vypustili pár pro mě milých poznámek.Má ranní dávka ponížení mi vystačí na celý týden kdy se budu cítit mizerně a kdy budu potlačovat chuť mlátit dětičky hlava nehlava.Jsem hnusná já vím,ale už mě nebaví být chápavá,tolerantní a nad věcí.Né dnes když mám strach o své dítě,nevím co bude a jestli jsem schopná to zvládnout.Den utekl rychle,bohužel ani společnost mi nedala zapomenout.V divadle zlobila jen chvilku a potom ve škole dobré.Cesta domů taky.Vezla jsem si tašku oblečení od kamarádky a těšila se jak to mladé vyzkouším a jak bude mít krásné oblečení.Legrace je ,že jsou to věci po 20 leté slečně-tak je hubená,že to dcera obleče.Já můžu jen tiše závidět.Doma jsem ji trochu ostříhala-už ji to lezlo do očí.A potom jsem z ní udělala modelku-převlékala jsem ji a fotila.Moc se jí to nelíbilo a moc se mi to nepovedlo.Spolupracovala jen proto,že jsem jí k tomu pouštěla muziku.Modelka z ní nebude a ze mě fotograf.Ale pěkně jsme si pohrály a já se uklidnila.Tak snad zítra bude líp.