Vstávala v 7,spíš ji probudila sestra když ji měřila tlak.Ale nálada dobrá.Mě přestala bolet hlava.Snad vědomí,že jsme pod dohledem.Koukáme na pohádky a čekáme na snídani.Mám se 2 hodiny po dostavit k dalším odběrům.Čas trávíme v herně.Po oddělení tu běhají dvě slečny,asi 9-10.Jedna se mladé strašně děsí,druhá z ní má srandu.Zatím jsem v klidu.Po odběru jsem zjistila,že mladá postrádá autíčko od bráchy.Nechaly jsme ho v herně a tam už nebylo.Tak jsem se ptala těch holčiček,ale měla jsem pocit,že si ze mě dělají srandu.že ho schválně schovaly a teď se strašně baví.Ta odvážnější se mě při té příležitosti zeptala jak se jí to stalo.Nejdřív jsem vůbec nepochopila na co se mě ptá.Nevím jestli jsem byla první kdo jí oznámil,že se rodí i nemocné děti.Nebudím respekt ani u dětí.Chvilku jsem se ještě pokoušela hledat,ptát se maminek na oddělení,ale nic.Jen mi bylo trapně.Mladá naštěstí moc nevyváděla,snad mi to bylo líto víc mě.A to nešlo o žádné super fáro.Co mi zvedlo náladu po rozhovoru s lékařem,že i další výsledky jsou v normě a,že můžeme ven.Čeká se ještě na to EEG,ale všichni si myslí,že tam nic nebude.Tak že ani epi,ani metabolismus,prostě jako vždy neznámá.Po obědě vyrážíme.Moc se jí nechce chodit,ale něco málo v okolí jsme prošly.Já jsem za tyhle vycházky vděčná.Odpoledne se ještě objevil profesor,v pondělí jí začnou dávat zinek.Neustále mi připomínal,že si to máme ráno vyzvednout v lékárně..Raději si všechno zapisuji,už si sama sebou nejsem moc jistá.Jinak nálada v nemocnici nic moc.Potkala jsem hodně nespokojených maminek.Já tedy lékařům vděčím za mnohé a se sestrami problém nemám.Syn si ze mě dělá srandu,že jsme tu už inventář,že si tady chodím jak chci a kam chci.U mě bývají problém spolupacienti,zejména děti bez doprovodu.Večer jsme měly krizi.Druhá noc bývá problém,nejde jí usnout,vzteká se.Naštěstí to přešlo,ale uspávání bylo delší.
Žádné komentáře:
Okomentovat