To byla zase noc.Po mém dlouhém pokusu usnout mě opět probudila bouřka.Hlavně,že mladé se dařilo usnout i spát.Vstávaly jsme poměrně brzo -mladá byla zaúkolovaná.Uběhly 3 měsíce a nastal čas dokládat,že stále nemám peněz nazbyt a bez pomoci státu umřeme hlady.Tak jsme vyrazily.Vyřídily co bylo třeba a zase na něco zapomněly a budeme se muset vracet.Udělaly jsme si pěknou procházku poloprázdným městem,daly si svačinu v parku.Dokonce jsme potkaly starou známou.Volala na nás a já jako vždy volání ignorovala domnívajíce se,že to stejně není na mě.Kdo by na mě volal?Mám pocit,že město je vylidněné.Tak jsme došly domů.Celý den se mi honí hlavou co dál když ta moje sestra nedorazí.Najednou mám díru v harmonogramu a pocit,že celý měsíc o samotě s mladou nedám.A tak jsem zbytek dne trávila snahou spojit se s příbuznými,synem a vyzvědět co by na to říkali kdybychom přijely už teď místo plánovaného srpna.Chvílemi jsem měla pocit,že se mnou ani mluvit nikdo nechce -natož abych jezdila.Máma v práci,mladej v laborce,ségra emaily zásadně nečte.Potřebovala jsem se domluvit se všemi abych měla klid.Mladej aby nebyl naštvanej,že víkend se ruší,máma aby byla ochotná nás ubytovat a ségra aby si udělala trochu času.Nakonec jsem se s nimi konečně domluvila -teď aby se na nás vážně alespoň trochu těšili.Vyrazily jsme ještě na poštu zaplatit co je třeba.Aby se mohlo už jen utrácet.Zabaleno.Mladá se těší a mě se scvrkává žaludek -jako vždy.Až budu sedět v rychlíku přejde to.
Žádné komentáře:
Okomentovat