Chci zachytit život svůj a své 21 leté dcery.Život s mentální retardací,poruchou metabolismu,dietou,rehabilitací,radostmi i obavami.Ještě tady jsme!!!
pondělí 25. dubna 2011
den 240 -21.4.čtvrtek - Návštěva,rehabilitace a pouť poprvé.
Volný den,ale nás čekal budík abychom nezaspaly.Návštěva v podobě babičky-maminky,tety-sestry s dětmi byla hlášena na 9 ráno.Tradičně jsme vyhlížely mašinku s 20 minutovým předstihem.Radostné vítání-ty děti tak moc rostou.Doma kafíčko,povídání,chystání oběda,hraní.Chaos.Po obědě jsme se rozdělili -nás ještě čekala rahabilitace a děti další čekání než se půjde na pouť nevydrželi.Mladá statečně stoupala v tom hicu do kopce.Vzorně odcvičila.A potom jsme šly za nimi.Tradiční hledání a nahánění než jsme se našli.Dali jsme horskou dráhu a mazali pryč.Tradiční nákup už byl na mladou dost.A na mě taky.Cesta domů ve znamení jejího vztekání.Byla na mě tak naštvaná,že šla sama odmítala se držet a dokonce ani nespadla.To je tedy zajímavé-proč se mě pořád drží,věší se na mě když to zvládá sama???Doma si odpočinula a zase bylo líp.Nachystat spaní-trochu tábornické podmínky,ale za ty roky to už máme vychytané.Pro děti je to dobrodrůžo a my dospělí to přežijeme.Nakonec jako poslední z dětí usnulo to moje-přetažená.Tak jeden den jsme zvládli bez slz,hádek.Vzhůru do dalšího!!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat