den 226 -7.4.čtvrtek - Negativista máma.

Nevím proč se v poslední době budím sama od sebe a zbytečně brzo.A příliš pozdě abych to riskla a šla znovu spát.Tak už druhý den straším od půl 6.Cesta dobrá.Dnes se mi podařilo zabránit osahávání paní.A paní se na mě koukala jak na macechu co bere ubožátku jedinou radost v životě.Můžu zcela objektivně říct,že se mi to zdařilo diplomaticky,bez použití násilí nebo vyššího hlasu.Byla jsem na sebe pyšná.Cesta do školy taky dobrá.Bylo krásně teploučko a mladá si vzpomněla,že budou opékat špekáčky.Tak se měla nač těšit.Já se zase těšila na společnost.Ale dnes bych se jí měla spíš omluvit,protože jsem byla celé dopoledne negativistická.Zahlcovala jsem ji svým pokřiveným pohledem na svět a asi jsem ji moc nezpříjemnila den.Musím myslet pozitivně-nebo všechny kolem sebe odradím.Mladá si to opravdu užila.Byla spokojená,ve své třídě.Já se zbaběle neodhodlala zeptat jestli se chystají nějaké změny.Tak snad zítra.Dnes jsem poslouchala chválu,odpustili nám domácí úkol a od úterý bude mladá zase jezdit na koně.Cesta domů taky dobrá.Najedla jsem se a trochu se mi ten pohled na svět narovnal.Alespoň natolik,že jsme daly ještě krátkou odpolední procházku.Když už je tak krásně.Trochu jsem v sobě potlačila nervozitu ze zítřejšího koncertu,z pondělní kontroly v Praze.Nějak to dopadne.Vždycky všechno nějak dopadne.