Noc byla nějaká divná,ale jen pro mě.Uprostřed noci jsem se probudila a nemohla znovu zabrat.Nějak moc svítil měsíc,nebo to byl jen odraz sněhu kdoví.Ráno tím bylo poznamenané.Mladá už mě nebudila mile-opět bušila do zdi.Netuším čím jsem si to zasloužila.Hned mi bylo jasné,že tenhle den bude pro mě dlouhý.Dopoledne jsme docela zvládly.Psaní novým perem se dařilo.Něco málo spočítala,něco málo s nechutí přečetla a něco málo ledabyle vymalovala.Abych tedy dala pokoj.Po obědě na mě padla šílená únava.Nějak jsem se nemohla nakopnout.Mladá si dělala ty své papírové kuličky.Když byla na počítači dokonce se mi podařilo usnout.Aniž bych si to plánovala.Moje nechuť jít ven kupodivu zlomila mladá.Nějak si vzpomněla,že byla řeč o procházce a trvala na ní.Tak jsem využila její dobré vůle,přemohla tu svou nechuť a šlo se.Venku zataženo,docela teplo,hezky se nám dýchá.Obešly jsme slušný kus .A hlavně je to dobré znamení,že se jí vrací energie.
Slzičko!
OdpovědětVymazatTakové nijaké dny jsou úplně nejhorší. Ještě že vždycky zase přijdou lepší, veselejší chvilky. A procházka venku je na splín nejlepší. Přeju ti dobrou noc! Ať je dneska lepší než včera.
Taky přeju, ať je zítra líp! Já měla takový blbý den v úterý...
OdpovědětVymazat