den 162 - 2.2.středa - U lékařky.

Natočila jsem si budíka.S tím,že dnes už musím s mladou dojít k doktorce.Kašel je čím dál horší i když bere ACC,rýma to samé.Byl pěkný mráz.Tak jsme vyrazily až před 10.V naději,že čekárna se od pondělí už trochu vylidnila.A odhadla jsem to správně.Sestřička se smála,že už vytáhla každou kartu z kartotéky a my ,že jim chyběly.Tak to má na průduškách.Dostala antibiotika.Paní doktorka je na mě hodná a má to po 12 hodinách,abych nemusela vstávat.Mladá si to užila.Sestřičce podstrkuje knížku ke čtení,maluje jí obrázky.Potom jsme šly do lékárny a i do supermarketu.Byla to zabíračka,ale když to bylo při cestě.Měla jsem sama docela dost.Proto jsem mladou moc chválila,že byla tak hodná a statečná.Zase je pár dní co jíst.Trochu na mě zase padá deprese,ale docela malounko.Příští týden měla jet na školu v přírodě.Bylo mi už od začátku jasné,že tentokrát se volna nedočkám.Tak že zklamání je,ale ne tak veliké.A další věcí je,že počítačový kurz jde taky do kytiček.Posílala jsem omluvnou SMS a paní mi odepsala,že už to asi nemá cenu,že to nedoženu.Ne,že by mi to nebylo jasné,ale zamrzí to.Vždycky si připadám tak nespolehlivá,že nic nedokážu dotáhnout do konce.Zůstanu počítačovým analfabetem.Odpoledne jsem se věnovala domácím pracem.Trochu jsme zase tvořily písmenka.K večeru nastalo nějaké nevrlo -mě třeští hlava a mladá tluče do rehabilitačního míče.Nalákala jsem ji na oblíbená CD s dětskými říkadly a písničkami.Já budu relaxovat až usne.Mám na programu další film.A už se moc těším.