den 10-Slavnostní zahájení školy.

Vstávalo se zase o něco hůř,ale šlo to všechno moc dobře.Žádné sahání,krásně zpívala s rádiem v autobuse ??Stíny katedrál".Dnes jsem brala foťák tak jsem už v šatně neodolala.A potom jsem chodila kolem rybníka a fotila zákoutí,lavičky,přírodu.Na kafe dřív,abych stihla v 10 slavnostní bohoslužbu na zahájení školy.Byla jsem tam jediný rodič.Mladá mě hned zaregistrovala.Tak jsem udělala 2 fotky a šla si sednout k nim.Naštěstí ji to stačilo.Krásně zpívala,vcelku nevyrušovala.Potom šli ještě na procházku a já se odpojila.Do šatny přišla sama.Zdálo se mi to divné.Pořád jsem čekala,že se učitelka objeví.Objevila,ale docela pozdě.Snad by se vrátila do jídelny kdybych tam nebyla,ale hlavu bych za to nedala.Cesta byla naprosto vzorová.Šíleně narvanej vlak,ale až domů paráda.Takže hned jsem jí pustila počítač.Zbytek dne jsme zůstaly doma.Čas trávily u počítače,hraním,psaním.Jsem unavená,ale pocit,že zítra je sobota to činí snesitelnějším.

den 9-Princezna zlobí a jiné katastrofy.

Ráno už je cítit únava,ale šlo to pěkně.Žádné osahávání,pěkně čekala na autobus.Odměnou jí bylo přední sedadlo.Vidí na řidiče a kopíruje jeho práci s volantem a řadící pákou.Taky si na to vzala svůj volant.Ve škole ho v
klidu uložila v šatně do batůžku.A já mohla vyrazit do ulic.Dnes jsem měla společnost maminky,která syna vozí do školy 2 krát do týdne.Uteklo to rychle za probírání léta a všeho možného.Počasí nám taky přálo.Potkaly jsme děti ve městě.Když jsem čekala v šatně a oni se vraceli z procházky bylo jasné,že už to není ono.Dupala,nervovala se.Marně se dožadovala pohlazení od učitelky,která mi ji po obědě přivedla.To dostává jen když je hodná.Cesta na vlak proběhla v klidu.I čekání na vlak,jízda rychlíkem.Až v lokálce.Přisedla si k nám paní a mladá jí hned zdravila a chytala za ruce.Snažila jsem se to zarazit.Nejdřív ukazování věcí kolem,potom vyhrožováním,že nebude počítač.Nenávidím to.Paní byla soucitná,snažila se ji bavit-půjčila jí nějakou baterku.A pořád hledala co by jí půjčila,aby se zabavila.Prý jí dá klíče,aby si chrastila.Povídala mi jak tohle zná,že ve škole seděla vedle epileptičky.Vždycky vypadám jak zlá matka.Já tohle prostě neumím.Nechci se s nima bavit,vědí prd a nerespektují co říkám já.S těmi klíči mě dojala.A potom zůstala v šoku když zaslechla to o tom počítači.Prý ona tomu rozumí,to máte nějaký speciální?A průvodčího žádala,aby jí dal razítko na ruku.Průvodčí nás zná,podává mu jízdenku a chová se k ní jako k normálnímu cestujícímu.No měla jsem dost.Naštvaná vyslovila zákaz počítače a celou cestu jsem opakovala proč.Jako každý druhý den.Zkoušela to,že až bude hodná,dokonce říkala,že v rychlíku nesahala.Což měla pravdu,ale dnes jí to nepomohlo.Když pochopila,že to myslím vážně vzpomněla si na Malou princeznu co dávají v Kouzelné školce.A na papírovou korunu,kterou jsem jí kdysi vystřihla a ona si ji vodovkami vybarvila.Dávno jsem ji vyhodila.Tak jsem vystřihla novou a ona s nadšením barvila.Potom chodila po bytě,že je princezna a seká trávu.Dokonce jsme zvládly i velký nákup v Kauflandu.Na nikoho nesahala.

Ale to už jsem věděla,že jedné známé vypadla o prázdninách 16 letá dcera z okna. patro,vnitřní zranění,leží v umělém spánku.Taková veselá,správňácká holka to je.V pondělí se přišli podívat na ten bowling.Máma má RS.Ví to rok a něco.Na posranýho spadne i hajzl!!!!!

den 8-Hola,hola,škola volá!!

Nervozní jak pes večer jsem nemohla zabrat.Ráno to bylo znát.Ale dokopala jsem se k rychlému vědomí,dokonce jsem zvládla i masáž dcery.Orofaciální masáž,kvůli neustálému slinění.Moc se jí to nelíbí,uhýbá a pěkně mi to ztěžuje.Docela spolupracovala,oblékala se,myla,nezdržovala vytahováním hraček a vracení se pro volant.Naše po dlouhé době cesta autobusem.Docela dost lidí,mladá usazená na lavičce.Když přijel autobus všimla si paní co s námi jezdí a rozhodla se jí pozdravit.Že před ní stáli lidi,že to byla úplně jiná paní už nebylo podstatné.Nakonec byla naštvaná na mě,že jsem jí to nedovolila.Docela jsem se orosila-to nám to začíná!Ale zbytek cesty proběhl v klidu.Přečetla si Budulínka a byly jsme na místě.Všechno se po těch 2 měsících zdá jiné.Já byla tak ráda,že jí odevzdám v družině.Učitelka na mě hned vypálila,že se na školu v přírodě jede už v pondělí.Šok,že jsem dlouho nevěděla jestli se těšit.Prošla jsem si město,obchody.Dokonce jsem se v mateřském centru byla přihlásit na pokračovací kurz PC.A potom tradiční cukrárna.Dala jsem si chlebíček,vypila kafe.Ufoukané ráno se proměnilo v docela slunečný den.Jen těch lidí bylo po dlouhé době až moc.Chvilka čtení v šatně a už mi ji vedli.Byla hodná,byla nadšená.Pořídili hrající volant do třídy.Pěkně šlapala na vlak.Ještě jsme čerstvé.Jen malý zádrhel u pokladny,kdy před námi byla slečna a mladá odmítala udělat krok zpátky.Doma tradiční malování do letáků,které sbírám na každém kroku.A protože byla ve škole hodná tak mohla hrát na počítači.Kouzelná školka a já už jsem tak unavená,že nevím jak to do večera vydržím.Další kafe si už dávat nemůžu,nebo zase nebudu spát.Prostě moc velký chaos na jeden den.

den 7 - A je po prázdninách.

Cvičně jsem dala budík na 6.Od zítřka tak budeme vstávat.Kupodivu to proběhlo v klidu,asi,že jsem ještě nechtěla,aby spěchala.Mám z toho docela vítr.A to počasí tomu dalo korunu.Celý den ve znamení nervozity a těšení.Po dvou měsících budu mít pro sebe 4 hodiny.Nemůžu se dočkat až si půjdu svým tempem,kam budu chtít.Sama,sama.I ona se těší.Na spolužáky,tety.Vždycky se těší do školy.Nikdy nefňukala,že nechce.Ale to vůbec neznamená,že si to tam neodvzteká,nebo neprodupe.Největší obavy mi dělá to počasí.Já budu vyzmrzaná,jí nebude dlouho trvat a bude marod.Chodím bytem a vzpomínám jestli máme všechno.Chystám oblečení na zítra,vydrhla jsem aktovku.Ponesu ji já,ona by se pod ní zlomila.Stejně ji necháváme ve škole,domů berem jen úkoly.Snad si brzy zase zvykneme.Už se dívá na Kouzelnou školku.Potom si zahrajeme pexeso,udělám večeři,koupání,televize a spát.A tak to bude den co den.

den 6 -Bowling.

Dnešní den začal protivným probuzením-mladá bušila do zdi.To nikdy nevěstí nic dobrého.Já byla celá otupělá,zpomalená.Ale bylo třeba vyrazit směr město.Vrátit konečně knížky do knihovny,nakoupit.Všude to samé-snaha osahávat lidi,dotýkat se jich,vynucovat si pozornost.Celý den jsem se jí snažila motivovat dnešním bowlingem,ale míjelo se to účinkem.Ke všemu na všechno nějak málo času.Sotva jsme se dovlekly z města,poobědvaly,trochu jsem poklidila a čas zase vyrazit.Sraz byl ve 3.Bylo to takové první setkání sdružení se kterým chodíme už 3 rok plavat.Těšila jsem se na dospělé lidi.Už 3 dny jsem s nikým nemluvila.Prodavačky se nepočítají.Ale bylo to náročné.To její protivné otravování se ještě vystupňovalo.Každého chytala za ruce a nemínila se pustit.Dělala kraviny a na parketách málem spadla.Hlavu mám jak pátrací balon.Docela krize.Představa,že teď to bude častěji mě moc netěší.Strašně bych si přála,aby to nedělala.V tomhle jsme prostě úplně odlišné.Já sama nemám ráda,když se mě někdo dotýká.Ale jí se dotýkám,neustále ji hladím,držím za ruku.A ona toho má pořád málo.Jak někoho vidí a když je to známý tak mě už prostě neslyší.Má i světlé dny kdy to není tak šílené.Kdy se chová naprosto způsobně.I já mám lepší dny kdy to líp snáším.Ten dnešní k nim nepatřil.

den 5 - Nedělní rituály.

Když jsem otevřela oči dcera se na mě usmála.Nebývá to pravidlem.Není a nikdy nebyla dítětem co vstává s úsměvem.Soukromě jí říkám teroristka.Celá neděle je vždycky zvláštně líná.Já v sobě mívám divný neklid.Asi se připravuji na to co mě čeká.Mladá sleduje pohádky a potom celý den staví řady s kostek přes celý byt.Neděle je ve znamení žehlení,zalévání kytek,vytírání,chystání věcí na druhý den.Procházka byla krátká.Už to voní podzimem.A den zakončíme pravidelným rituálem chystáním léků.Vždycky mi to připomíná.Těší se na prázdné obaly od léků.Olupuje z nich stříbrnou folii.Krabičky,návody,trhá na malinkaté kousíčky do připravené mističky.Nevím proč.Je to její mánie olupovat etikety z lahví,cenovky z obalů.Když jsem tohle dělala poprvé skoro jsem se rozbrečela.Po letech bez léků,po letech s jedním,najednou jsem si musela pořídit zásobník.Vyděsilo mě to.Ale člověk si zvykne.Na všechno.

den 4 -Neckyáda.

Pro dnešní den jsem si vybrala jako náplň odpoledne Neckyádu.Vždycky někde zahlédnu plakát něčeho a potom horečně přemýšlím jestli tam jít.Má to spoustu pro a ještě víc proti.Dnešní pro bylo něco nového,zaplněný čas,dlouhá procházka s cílem.Proti bylo počasí,vzdálenost a má mlhavá představa kde přesně to je.Nakonec jsme se po obědě vydaly.Cesta tam bývá vždycky lepší.Ačkoliv se to konalo v přilehlé části města,já se tam nevyznám a tak jsem chvílemi zoufale bloudila.Hledala jsem hasičskou nádrž a nikde nikdo.Jen dva koně v zahradě jsme potkaly.A to bylo vážně moc pěkný.Že to napětí ze mě opadlo.Kdyby nic ty koně zato stálo vidět.Nakonec jsem to našla.A oni ti blázni,v tom dnešním nečase opravdu skákali do vody.Mladou,ale více zaujal kolotoč-na který se už nevleze.A víc než závodící plavidla toužila po nafukovací skluzavce ve tvaru brontosaura.Kam jít sama nemůže a já nemůžu s ní.Dřív jsem tyhle věci řešila synem,který ochotně na podobných atrakcích dceru ohlídal.Jenže syn je dnes větší než já a touha dcery zůstala stejná.Po takových situacích mi bývá smutno.Že to nezvládám když je rozmrzelá.Ani soutěž pro děti to moc nezachránila.A to nás čekala ještě strašně dlouhá cesta zpátky.Šly jsme dlouho a chvílemi jsem si zase vyčítala,že jí tahám tak daleko.Ale potom vylezlo sluníčko,domov se blížil.Domů jsem došla s pocitem,že jsme prožily pěkné odpoledne.A mladá začala mluvit o vodě,o tom jak plavali a lidi volali,, Do toho!!''Do vany si vzala papírovou lodičku co vysoutěžila.Že bude taky závodit.