pondělí 1. července 2013

52 -týden čtyřicátý třetí -24.6.-30.6. 2013

Pondělí.Ráno se zoufale nechce.Prší,prší a prší.Mladá odevzdána,já s kamarádkou.Kupodivu mi není zima.Mladá byla hodná -je dobře,že nikam nešli a měla si šanci odpočinout.Cesta domů -po dlouhé době čekání v čekárně.To už tu dlouho nebylo.Doma odpočinek.A protože prší a já se opravdu nemám na co vymluvit konečně padl ten koš prádla.Je vyžehleno.Tak alespon´dobrý pocit a pár zhlédnutých pořadů.Jde se spát.
Úterý.Mladá se probudila s nenáladou.Šíleně se fláká.Prostě si ten poslední týden musím vychutnat.Cesta trochu jinak -stažené závory tak to po dlouhém čekání vzdal a bere to jinudy.Opět mě provází déšt´.Utíkám se schovat do cukrárny a potom do šatny.Skoro usínám.Mladá zlobila.I když byla motivována dvd o Pejskovi a kočičce.Zcela nevýchovně ale pro něho stejně jdeme.Venku pořád prší a já začínám cítit neklid v sobě.Doma se kouká a jásá a já přemýšlím o své smrtelnosti.

Středa.Všechno špatně jen co oči otevřeme.Mladá mě dusí a já jsem sešněrovaná hrůzou.Odevzdána.Zkouším volat.Výsledky ještě nejsou.A mě se ze záhadných důvodů úplně podlomila kolena.Až fyzicky je mi slabo a zle.Další den čekání.A já už nic jiného nedokážu vnímat.Mladá zlobí a to tak,že víc než normálně.Dostala jsem sebou její oběd -protože vůbec nejedla.Pozoruji,že není úplně ve formě,nějak jsem doufala,že to doklepeme a taky to snad ani nechci vnímat.Až na druhý den jsem se dozvěděla že měli ve třídě oslavu narozenin a mladá se cpala chlebíčkama.Docela mě to naštvalo -místo aby ji ohlídali nechají ji přecpávat a potom se ještě rozčilují jak je nemožná a nejí oběd.Dnes máme poslední plavání.Sešlo se moc lidí.Děti soutěží,blbnou.Nějak si to nedokážu úplně užívat -jen s podivnou   slzou v oku pozoruji to své dítě.Mám pocit,že mám diagnozu napsanou na čele.Přemýšlím i o opuštění internetového světa.Já prostě nemám na to sdílet svou nemoc.Já prostě nemám na to bojovat s rakovinou -nemám sílu,energii.Alespon´mladá si to užila.Dostala dárečky a nádherné mokré vysvědčení.A šla brzo spát.


























Čtvrtek.Držím se zuby nehty -abych nereagovala podrážděně na to její loudání.Odevzdána.Kamarádku jsem poslala napřed -potřebuji na to být sama.Až na třetí pokus jsem se dovolala.Je to čistý -rakovinu nemám -zatím.Jen doporučují to vyndat.Nedostavila se šílená radost.Jen se mi klepou kolena.Padla na mě nesmírná únava.Ve škole mají na zahradě hry,pouští muziku.Což mladé moc přeji.Až na to,že když přišli do šaten  -3 učitelky a 5 dětí -to moje jim chybělo.A žádná si ani nevšimla.Což mě tedy dokonale nasralo.Nějak mám plné zuby školství a speciálního nějak víc.Pořád kecy jak máme děti svěřit odborníkům,školení pracovníci.Mě vážně nezajímá,že je mladá strašná,že toho mají moc.Já chci pro své dítě alespon´aby bylo v bezpečí,aby si někdo všiml,že jim chybí do počtu.Jedeme domů.Stavuji si v květinářství pro kytky,ale upřímně- radost mi to nedělá.Doma už nic nedělám.Dokonale vyštavená.Potřebovala bych se vykřičet,vybrečet -křičet se nehodí a brečet mi nejde.A z toho všeho stresu na sobě cítím něco jako virózu.I když jsem to čekala.Mé tělo takhle reaguji na přílišný tlak.Složí se až to nejhorší mám za sebou.


Pátek.Do skoku mi není,ale těch pár hodin snad zvládneme.Cesta dobrá.I dnes ještě kamarádka.Máme jen hodinku.Potom začíná v kostele slavnostní předávání vysvědčení.Ale jsem moc negativistická ještě ze včerejška- tak jen vidím chyby.Následuje posezení na zahradě.Jdeme vyprovodit kamarádku se synem na vlak a samy jdeme na autobus.Jsme dřív doma.Na oběd objednávám pizzu -podruhé v životě.Po obědě na mě padla únava,že jdu raději zalehnout.At´nám nezkazím celý den.Po probuzení je to lepší.Peru,s mladou hrajeme novou hru co dostala za vysvědčení.Jsem ráda,že se jí líbí,že to chápe.Už nikam nerazíme.Jen odpočívám.A snad až si dostatečně odpočinu konečně ocením,že jsem relativně zdravá,že jsou prázdniny,venku je hezky.

























Sobota.Spíme déle.Asi toho dopoledne moc zvládat nebudeme.Nechci to hrotit.Tak jen reguluji dobu na Pc.Taky opět začínám s pytlem na vyhození každý den.Dnes třídíme hračky.Vyrábíme papírovou korunu -ještě dozvuk stříbření.Letos ji máme  s drahokamy.Po obědě vyrážíme na vlak.Asi,že mám pocit,že by se něco mělo dít když jsou ty prázdniny.Jedeme do vedlejšího města na Léto s rádiem Blaník.Ale všechno to zajímavější začíná až později.Tak jen vystoupení artistů,Šárky Rezkové,pár reklamních balonků.A já si koupila deštník s obláčky a logem rádia.I když ho vůbec neposlouchám.Líbily se mi ty obláčky a velký deštník jsme už zoufale potřebovaly.Nakonec i posloužil.Doma jsme v 7.Jsem zase strašně unavená.Měla bych zpomalit,vykašlat se na to stihnout toho co nejvíc.Prostě klídek.Jen se nějak nedokážu vnitřně uklidnit.























Neděle.Snažím se plnit si svá předsevzetí -hlavně klídek.I když to neznamená zahálku.Dnes jsme pytel naplnily ponožkami a vysloužilými kalhotkami.Mladá se povinně účastní.Nechávám jí dost prostoru na vlastní hraní.Ale přece jen nechci aby celý den seděla u Pc nebo dělala řady.Dopoledne uteklo.Aktivně mi pomáhala i s vytíráním.Odpoledne jsem zvolila procházku.Jen lehounkou.Kolem vody,se zastávkou v obchodě a na 2 hřištích.Doma ještě pár restů v úklidů a už jen poklidný večer.Tak poklidný,že jsem docela zapomněla nachystat léky do zásobníku na další týden.Tolik jsem se pohltila do filmu ,,Copak je to za vojáka".To je to co asi potřebuji.Uvolnit se.



Žádné komentáře:

Okomentovat