Pondělí.Zima šílená,hlavně ten vítr protivný.Dorazily jsme do školy ve zdraví.Obě se těšíme.Já s kamarádkou po městě.Povídání,nakupování a zase povídání.V šatně potkáváme děti vracející se z divadla.Mladá nebyla.Všechny učitelky to mají snahu řešit -že ji chtěli vzít,už byla i v šatně.ale sekla se.Jsem z toho v rozpacích -neumím jim poradit,myslím si,že nenašla v batohu svůj volant který si chtěla vzít a proto ta scéna.Nakonec mi nabídli,že příště to mám absolvovat s nimi -předem mladou připravit,popřípadě jít taky.Toho se docela děsím.Nikde není psáno,že to zvládnu.Ono je to přece jen jiné jít s ní sama -mám volbu kam se usadíme -vybírám taky aby bylo co nejmíń lidí na dosah.To při školním představení dost dobře nejde -mladá pravidelně obtěžuje sedící kolem.Pokud jsou to děti z normálních škol dochází samozřejmě k neporozumění.No mám z toho hlavu jak balon.Cesta domů dobrá.Teplo,jídlo.Taky úkoly.A hned je večer.
Úterý.Vstávám dřív než musím -kašel mě zase probudil.Ani dnes žádné teplo a žádné jaro.Jsem celý den sama.Chodím městem,dokupuji sladkosti do balíčků,posílám pohledy.A v rámci fotoprojektu hledám a fotím hvězdu.Mladá zase ve škole zlobila.Můžu si říct mě už nezlobila,ale na náladě to nepřidá.Doma zase nicnedělání.Vůbec jsem se nedokopala k alepoń minimálnímu jarnímu úklidu.Po letech babička a sestra s dvojčaty nedorazí.Přijede jen syn -chlap co si umytých či neumytých oken nevšimne.A já cítím že mi ta motivace v podobě mámy a jejího ženského oka chybí.Kdybych si to neuklízení alespoń dokázala užít.Ještě úkoly a do hajan.Zítra nás čeká náročný den.
Středa.Spíme tvrdě až do zazvonění budíku.Trochu s obavami vyrážíme do školy -bude to delší než obvykle.Dopoledne se mi táhne.Většinu času jsem schovaná v šatně .Čekám až poobědvají a potom společně odcházíme do nedalekého kostela.Tradiční velikonoční bohoslužba.Děti zpívají,učitelky čtou.Zima je větší než venku a o hodně větší než byla při bohoslužbě vánoční.Taky účast je malá.A musím se přiznat,že mi to bylo dlouhé.Jedeme pozdějším autobusem -vezeme výtvor mladé.Jediná velikonoční dekorace v bytě.Doma málo času na odpočinek.Razíme na plavání.Dnes závody o Velikonočního zajíčka.Sešli jsme se i s těmi co chodí plavat v pátek.Mladá je z pěti druhá -když o nic nejde trhá rekordy.A to neměla natrénováno.Domů si nese čokoládového zajíčka.Večeře a už jen pohoda ,pohodička -zítra se nikam nemusí.
Čtvrtek.Přispaly jsme si jen docela malounko.Dopoledne peru,vařím,uklízím.A poslouchám,že po obědě půjdeme na pout,protože dnes se už točí.Natahuji to co se dá.Nechce se mi do té zimy,mezi tu spoustu lidí.Ale jdeme.Nejdřív obhlídnout a vybrat nějakou atrakci.Volba padla na horskou dráhu.Zájem o ni nebyl velký tak jsme jely úplně samy.Potom ještě nákup a domů.Tady zase poslouchám,že v sobotu přijede brácha,přiveze Castiela,v neděli přijede Míša.Jsem ráda,že jde spát a že je ticho.
Pátek.Tak dnes to bylo konečně pořádné přispání.Blbý je,že se jí vrátila rýma.A zase uklízím,peru,vařím.Občas zahlédnu i slunce za oknem.Oběd a další výprava na pout´.Chtěla jsem zkusit něco nového a tak ji vzala do simulátoru.Jako jsme jely na obří horské dráze.Mladé se to zjevně moc líbilo.Mě se bůhví proč zvedl žaludek.Což mi reálná dráha včera nedělala.Chvilku mi trvalo než jsem to venku vydýchala a mohla ji vzít ještě někam jinam.Chtělo to něco klidnějšího s ohledem na mé rozklepané já.A tak jsme šly do strašidelného hradu.Ty má mladá ráda -ráda se bojí.Tenhle byl ten menší,opět skoro žádné lidi.Ale bylo to fajn.A zase nákup -po troškách nosím domů co mi schází na víkend.A doma už jen klid a odpočívání.
Sobota.Celé dopoledne v očekávání příjezdu syna.Všechno tu voní jídlem.Naštěstí nás dlouho nenapínal -i když dával vědět,že zaspal a dorazí později.Mladá nadšená z jeho přítomnosti,já k nezastavení pořád mluvím.Oběd,odpočívání a směr pout´.Je tepleji,více lidí a taky se objevily stánky s rozmanitým zbožím.Mladá se svezla s bráchou na autíčkách.Dostala svůj vytoužený nový větrník a já si pořídila další různobarevné kolíčky.Trocha nakupování potravin a už domů.Povídání,odpočívání.Nešlo jí usnout -zase beznadějně ucpaný nos.
Neděle.Ráno nám zpříjemńuje kocour.Mladá ho láká na míček a já fotím jak kouká z okna na padající sníh.Vařím,uklízím,povídám.Po obědě odpočinek a vyrážíme opět ve trojici.Mladá měla slíbenu velkou houpací pirátskou lod´.Mladej se ale bál,že ji už neudrží a tak jsem musela jít jako druhý jistič.I když jsem na té lodi už kdysi byla a dokonce ji ustála dnes mi to opět nesedlo.Opět byla jen mladá nadšená -i když chvílemi bych řekla že i ona ztuhla.Tak zatím co syn jí ještě povozil na autodromu já se vydýchávala.Docela mě to děsí,že už neustojím to co dřív.Samozřejmě,že nemusím nikam chodit a mít zdravé dítě nikam bych nelezla.Jenže ona je prostě pořád to dítě těšící se na atrakci a sama tam jít nemůže.A už tak máme dost omezený výběr na co si ji troufám vzít.Mladej si pochvaloval,že bez dvojčat neprobíhají typické scény na co všechno se půjde.Tohle je z mladou bez problémů -stačí ji málo.Doma vařím večeři,chystám salát na zítra.Čekáme příjezd synovi přítelkyně.Dovezla mi lampu z IKEA -už ji mám u nich přes měsíc.Konečně je doma a svítí.!!!!A jako bonus dospělácké posezení s vínem.
